Nejsem vinen, věřte mi! - část 4

Advokát Hlaváček bere do ruky celou věc a využívá také svých kontaktů na Policii, kde dříve pracoval. Zjišťuje, že má pořád při sobě dobré kluky, kteří pomohou operativně zjistit všechny okolnosti případu. ředitel, ač nerad se musí do toho vložit a pozve si doktora Jeřábka a vrchní sestru Slámovou k pohovoru.

Identifikace neznámého mrtvého a další věci 

Doktor Hlaváček vytáhl z kapsy mobil a vyťukal tužkou jedno telefonní číslo. Chvíli to zvonilo.

„Slyším,“ ozvalo se.

„Tady Šimi. Ahoj.“

„Ahoj, Šimi, jo, mám to. Všechno jsem zjistil. Přesně to sedí. Hele, spojil jsem se s těmi kolegy přímo, velitel přijel za mnou. Oba jsme všechno prověřili a oni stáhnou návrh na zahájení trestního řízení, který podala místně příslušná policie proti Janu Jeřábkovi jako bezpředmětný. Nyní budou spolupracovat s ředitelem nemocnice, který bude volán k vysvětlení a pak se bude prošetřovat každá stopa i výpověď, protože podle všeho, jak jsi to nakonec sám zjistil, šlo o útok s cílem oběť zastrašit a došlo také k těžkému ublížení na zdraví s následkem smrti. Identifikaci oběti jsme provedli. Ředitel nemocnice s námi i v tomto ohledu spolupracoval. Sejmuli jsme mrtvému otisky a vzorky DNA. Nyní bude provedena pitva s cílem zjistit a doložit k návrhu na trestní stíhání, zatím na neznámého pachatele, že oběť zemřela na následky těžkých zranění, které jí byly pachateli nebo pachatelem způsobeny.  Jedná se o Bohumíra Slámu, věk 65 let, toho času bez trvalého bydliště. Ale to si zatím nech pro sebe. Já končím, čau Šimi a zastav se co nejdřív.“

„Fajn. Ale moment! Ještě by mně zajímalo, kdo podal policii trestní oznámení.“

„Jménem nemocnice ho podal Mgr. Hruška, jak se dívám, a to na základě toho, že personál, který byl přítomen a přijímal pacienta, vypověděl, že doktor Jeřábek, ač měl službu, nebyl nikde, kde měl být k zastižení, ale dostavil se až za půl hodiny, kdy zřejmě zjistil na mobilu, podle nepřijatých hovorů, že byl volán na ambulanci, kam se dostavil, ale to už byla oběť v takovém stavu, že veškeré pokusy o záchranu byly marné. Prověřil jsem, proč trestní oznámení nešlo přes ředitele, ale ten mi potvrdil, že se o právní věci tohoto druhu nemá čas zajímat a že dal magistru Hruškovi plnou moc k zařizování podobných záležitostí. Magistr Hruška ale policii řekl, že chtěl hned ráno s ředitelem probrat, zda trestní oznámení má podat, ale ten ho vyhodil a tak jednal sám, podle plné moci, protože měl obavu, aby něco neprošvihl.  Vrchní sestra řídí personál a dohlíží i na veškeré úkony, takže ředitel pouze dostane na stůl výsledky a podle těch rozhoduje o tom, jak bude se zaměstnancem naloženo podle zákoníku práce a jiných předpisů. Tak to je všechno.“

„No, tam bych teda nechtěl dělat,“ řekl Hlaváček.

„Já taky ne, člověče. Tak se měj. A buď v klidu, tvůj klient je v peří. Čau.“

„Čau.“

Hlaváček si dal telefon zpátky do kapsy a zamnul rukama. Tak doktorku, a máš to v suchu. A přijde druhé jednání. To se tedy budu bavit.

Ředitel konečně vyšetřuje případ 

Vrchní sestra Anna Slámová dostala vzkaz, e-mailovou poštou, že se má dostavit k řediteli a tutéž obsílku dostal i doktor Jeřábek. Nikdo z nich v tom neviděl nic zvláštního, ředitel si je občas zval, když je chtěl připravit na nějaké změny či úkoly.

„Doktore, vás jsem právě potřebovala,“ zahalekala, když se potkali na chodbě.

„Prosím, jsem k dispozici,“ řekl svým odměřeným, ale ne nepřátelským způsobem.

„Taky vás pozval?“ zeptala se, když šel za ní po chodbě.

„Taky a nemám tušení, co chce.“

Zaklepala, a když dostali pokyn ke vstupu, tak vešli do jeho pracovny. Zvedl hlavu od papírů a zadíval se na ně.

„Posaďte se,“ řekl přátelsky,“ tak, vážená kolegyně a pane kolego. Je na čase, abychom si pohovořili o tom případě s bezdomovcem a já bych byl rád, abyste mi řekli, co o tom víte, pravdu a nic než pravdu. A k tomu vám dopomáhej Bůh. Tak, abych to shrnul. Před dvěma dny v noci asi kolem osmé hodiny, když měl tady pan kolega noční službu, přivezli na příjem těžce raněné muže. Zranění bylo způsobeno zápasem. Přijímala ho sestra Adéla Kmoníčková, a to od Policie, která našla zesnulého v parku, V době, kdy byl přijat, ještě žil, ale potřeboval rychlou pomoc. Sestra Adéla Kmoníčková nenalezla u zraněného žádné doklady. Ani kartu veřejného zdravotního pojištění, takže zavolala vás, paní vrchní, oznámila vám tuto skutečnost. Předpokládám, že jedna nebo druhá mezitím zavolala doktora Jeřábka telefonem, aby provedl nezbytné úkony k ošetření těžce raněného. Souhlasíte?“

Podíval se ostře na vrchní sestru, která ho pozorně poslouchala a pokyvovala.

"Takže všechno souhlasí. Nyní bych rád slyšel, paní vrchní, a rozmyslete si odpověď, kdy. V kolik hodin, kolik bylo přesně hodin, když jste doktora Jeřábka zavolala, aby pacientovi poskytl pomoc. Ještě vám připomenu, že pacient, podle výpovědi policie byl dovezen na příjem ve 20,00 hodin. Prosím. A nezapomeňte, že si mohu všechno ověřit.“

„No, my jsme nejdřív zjišťovali totožnost a dohadovaly jsme se, jak máme pacienta vést. Nedívala jsem se na hodinky, až jsme se dohodly, tak jsem doktora zavolala.“

Ředitel si dlaní uhladil vlasy.

„Takže, doktor Jeřábek se ihned dostavil po té, co jsme mu zavolala podle toho, jak bylo zjištěno to bylo o půl deváté. A do té doby jste, dámy, úřadovaly a nechaly jste pacienta pacientem. Je to tak?“

„Nezdálo se mi, že potřebuje tak rychlý zásah. Ještě žil a komunikoval,“ ohradila se vrchní sestra.

„Dobře. Zatím můžete jít a pan doktor tu zůstane.“

Když osaměli, ředitel se mu podíval přímo do očí.

„Je to moje chyba, že jsem na to nedohlédl, ale mám jiné starosti. Omlouvám se vám za jednání personálu a oznamuji vám, že proti vám bylo zastaveno stíhání. Nyní jednejte podle toho, jak uznáte za vhodné. Děkuji Vám.“

Podal mu ruku a doktor Jeřábek opustil místnost. Poprvé v životě se mu udělalo ze všeho špatně. Šel na toaletu, otočil kohoutkem na studenou vodu a omýval si obličej. Pak se utřel papírovým ručníkem a vrátil se na ambulanci. Mohl mít pocit vítězství, ale dostavil se pocit znechucení.

Pokračování