Náš svět: Elity jsou přínosem nebo zkázou?

Jak žít obyčejný život, nebo život na hraně? Cílem článku je pohled do světa elit a lidí, kteří o nich uvažují.

Hledání cest ke stylu života

Z jedné strany je mnoho těch, kterým je hlavním zdrojem poznání a objevování vkusu i míry krásy a harmonie ve všech oblastech prožívání života televize či časopisy; nazvěme je cílovou skupinou pro ty, kteří věnují své síly, mnohdy i talent, aby jim zprostředkovali zúžený pohled na svět lidí, pěstující určitý styl života. A tak je ve zdánlivě mnohotvárnost, barvitost a krása omezována na úzkou skupinu lidí, kteří jsou upřednostněni a svým způsobem předváděni i vnímáni jako elita. Ta se předvádí na různých akcích ve vlastním stylu, který nezná mezí a mnozí žasnou nad úpadkem vkusu tvůrců jejich oblečení, chování a sebe prezentování. Jejich úbory nejsou laciné, stejně jaké doplňky, většinou sponzorované.

Slečna, která studuje na gymplu či jiné škole a je neméně krásná, než ta, která na to patrně má dosah, jenže má „smůlu“. Nikdo významný ji neobjevil, takže je „odsouzená“ šprtat latinu a uvažovat, k čemu ji to bude. Nikdo neví, co k čemu bude! Takovými úvahami by se neměla brzdit. A to platí i o matematice, fyzice a jiných předmětech, které nás učí myslet v jiných oblastech a promýšlet věci, které už dlouhou dobu leží mimo náš dosah. Bohužel – tím je oblast umění celostně myslet.

Nikdo neví, co s ním zahraje čas

Lidé se často pohoršují nad těmi „vzory“, které se rozvádějí a zase dávají dohromady, protože by jinak neutáhli svůj finančně náročný život, hádají se přes bulvár či jiné časopisy a zase usmiřují, přivádějí na svět děti, které si jednou budou také hledat své místo ve světě a možná, že už ve své době shledají, že přijmout styl svých rodičů je nemožné po praktické i uvážené stránce a budou se věnovat studiu sumerštiny, kterou ovládá čím dál méně lidí. Tedy, když to zrovna bude trendy. Je třeba se smířit s tím, že svět i život je v neustálém pohybu, a také třeba připustit, že barová tanečnice může přivést na svět budoucího učence, který ho změní k nepoznání.

Zdánlivá obyčejnost a konzumace „obyčejnosti“

Záleží na tom, zda lidé touží po klidu, harmonii a hledání smyslu života ve zdánlivě  obyčejných věcech, v kterých shledávají stále nové kouzlo. Z těchto zážitků jsou tak okouzleni, že zanechají stopy prožitku v obraze, v písemném díle či v jiném sebevyjádření jako výrazu sebepřijetí, které někdo objeví a považuje je za krásné a inspirativní.  Tací lidé netouží přesahovat své možnosti, ať tělesné či duševní nebo duševní či morální, aby dosáhli pozornosti ve svém prostředí, žijí pro krásu samu a nějakým způsobem se k ní vyjadřují. A tak nás vzrušují díla Vincenta van Gogha, Moneta či Debussyho, protože k nám promlouvají lidštěji a odhalují určitou dimenzi krásy, než velká díla baroka se silným akcentem duchovních prožitků, do kterých se mnoho lidí již nedokáže vlomit, pokud nejsou zaměřeni na dějiny umění a nesledují speciální znalosti. Taková díla nedokáží spolehlivě přečíst a připodobnit je ke svému sebeprožívání a sebepřijetí. V umění se však setkáváme se stylem, který ukazuje na hledání stylu života znuděných dobových elit, kteří se shlédli v životě pastýřů, pastýřek a vytvořili zajímavý umělecký styl, který zavanul již z antiky, známý pod pojmem bukolika, který pěstoval Vergilius.

Tak se přelévají z generace na generaci různé styly z minulosti, v určitém období hodné pozornosti a napodobování, ve skutečnosti však nesledují cíl – cosi podstatného změnit v prostředí či v životě. Přístup k těmto inspiracím je čistě konzumní, stylový. Nic nevypovídá o osobnosti, která se z nějakého náhlého záchvatu inspirace oblékne jako pastýřka, nebo prodavačka květin a dá se umělecky ztvárnit. To se všechno dá pochopit. Někomu se zazdálo, že lze cosi z minulosti přijmout a oživit zdánlivé bezpečí, které z těchto svědectví doby vydechuje, aniž se seznámil s reáliemi, protože by shledal, v jak nebezpečné době tito lidé žili a byli její nositelé jako dobová elita.   

„Dočasné elity“ a nevděk lidí

Zatímco stárnoucí elity, považované za míru vkusu, odcházejí, zanechávající za sebou pachuť doby, nové elity udávají tón, ať blahý nebo neblahý, ale nelze ho ignorovat. A tak si vzpomeňme na známého básníka, který do dnešních dob udivuje, Publia Ovidia Nasa, kterého milovali mladí lidé, protože se k nim přiblížil s tématem pohledu na lásku a sebeprožívání více, než dokázala doba přijmout se svými pravidly a poučkami, než byl z Říma vyhoštěn a zemřel ve vyhnanství. A po něm následovala celá řada takových průkopníků, kteří měli tak obrovský vliv, že ještě dnes si je čteme a říkáme si – jak to, že tací lidé se už nerodí. Je to velký omyl, rodí se, ale většina je nepřijímá, pokud někdo, kdo jejich přínos dobře chápe, nenapíše recenzi a ta do svých drápků nechytne zájemce, kteří se vydělí z většiny, a přidá se k novému vanutí. Buď zazáří, nebo zhasne. To je osud dočasných elit, ale neplatí o všech. Jejich vliv na další generací zajišťuje nejen vzdělávací systém, ale také výchova a vzdělání. Z jejich vlivu se nevyprostí nikdo, pokud se budeme víc učit o minulosti než o přítomnosti s ohledem na budoucnost.

Vraťme se k pojmu „elita“

Abychom si upřesnili význam (z latinského eligere = vybírat, vyvolit) promysleme společenskovědní termín, označující kategorie osob, které v určitém systému či subsystému zaujímají vedoucí nebo jinou významnou úlohu, a to díky svým individuálním vlastnostem, profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení. Do elity se zařazují například mnozí politici, nejvíce však lidé, kteří působí v oblasti show - business nebo lidé, kteří působí ve světě financí či ve významných oblastech podnikání všeho druhu. Vnímáme je jako vůdčí osobnosti ve svých oborech činnosti, v kterých se dobově prosadil jejich talent, vize, vítaný vkus, rozmanitost a kreativita s pomocí jejich obdivovatelů, kteří je podporují. Na tom není nic zvláštního. Historie zachovala mnohá svědectví i informace, že vydělené skupiny i v dávných společnostech existovaly a představovaly dobový trend v širokém slova smyslu. Jména osobností napříč dějinami jsou provždy zachována. Učíme se o nich ve školách, čteme jejich díla, díváme se na obrazy i stavby a podivujeme se talentu, nápadům a podléháme jejich nabídnutému vkusu a způsobu života. Chováme se k nim různým způsobem - zavrhujeme je či znovu objevujeme, studujeme, přemítáme o jejich díle a i na ně navazujeme, nebo jejich dílo ať výtvarné, hudební či v jiné podobě uchováváme, neboť tak to vnímáme jako všeobecné vzdělání, bez kterého se neobejdeme.

Vlastnosti elit a jejich vliv

Ale je to z určitého pohledu relativní, jak můžeme shledat z veřejného projevu některých lidí „na výsluní“, kteří řeší problém, jak z něho nevyhasnout, než jak projevit často všeobecně ustálené znalosti a poznání. Elity nemusí vynikat zvláštními morálními kvalitami ani zvláštním hrdinstvím mimořádným talentem či inteligencí, je podstatné, co pro většinovou společnost představují. Samozřejmě, že mohou být vzorem pro mladé lidi, kteří si svůj životní utvářejí a přemýšlí, jak ho vylepšit či prosadit ve svém prostředí, protože se jim ten předváděný nápad zalíbí – je cool. Takže když mladá příslušnice elity projeví politováníhodné neznalosti o tom, zda se Země otáčí kolem slunce, nebo naopak, u starší generace to vyvolá znechucení, u té mladší z části údiv, nebo podnět k zamyšlení, zda vzdělávání se je tak důležité, když nepřinese takový budoucí užitek, jako předvádění se a dosažení obdivu a dobytí tučného zisku. Rozhodně profesor etiky, fyziky či jiných oborů nemá často takový vliv na motivaci mládeže k volbě budoucího působení v životě, jako mladík nebo slečna, kteří přišli s nápadem, jak zaujmout a proklouznout do šťastnější budoucnosti a po odkvětu si dále žít z výtěžku, kterého nabyli svou chytrostí a pružností v jinak, ze svého pohledu, nepružné a nudné, vyšeptané a vyklepané společnosti.

Je naše omladina vydána elitám napospas?

Do jisté míry, protože jsou jim většinou věkově blízké a spoluprožívají přítomnost, nebo v nich hledají inspiraci ve svých vlastních nejistotách v době, která jim jejich narozením byla souzena a v které, ať chtějí nebo nechtějí, musí obstát. Pokud nemají dobrou komunikaci s rodiči a škola jim nic podstatného nepřináší, jsou ve skutečnosti vydáni na pospas sami sobě po dobu, než najdou vlastní proporcionalitu a rozhodnou se, jak žít. V tom jim nemůže nikdo výrazně pomoci, pokud na ně vyrukuje s diktátem a nedovolí jim se svobodně rozhodnout, jak přispět svým vkladem do mlýna tohoto vždy neklidného, nejistého a rozmanitého světa. Jestliže dostatečný vzor neshledají v předcích, a taková myšlenka je na pováženou, pak budou hledat jinde, ve své aktuální době a jistě, že prožijí svá krizová léta, která jim nikdo neulehčí. I když budou mít na očích živý příklad, nebudou mít stejnou motivaci a budou se podobat dávné hraběnce, která se převlékla za pastýřku, aby ji někdo zvěčnil na obraze. A to je asi celé, čeho dosáhnou. 

Cena svobody pro rozhodování

Otázkou je, která rozhodnutí jsou špatná a která dobrá, měřena měřítkem svobodné volby. Je nutné v nich zanechat neklidná semínka poznání a ponechat jim dost svobody a prostoru, aby mohly vyklíčit, rozkvést a přinést divukrásné plody, které posunou svět do jiné dimenze vnímání. Pak se budou třeba oblékat do bizarních obleků, aby na sebe upozornili a současně mohli i nově oslovit svět do budoucnosti, třeba v šaškovském kabátě bude-li toho třeba pro nesvobodu; asi jako básník, který zvolal: „Šaškovský kabát dejte mi a volnost pravdu říci.“

Ve skutečnosti není naše omladina vydána na pospas elitám, ale prostředím z kterých vyrůstají (škola, rodina, město, dědina apod.) a které nechápou, co ji má vlastně předat. Ale to můžeme změnit, pokud k tomu bude vůle a budeme skutečně myslet více na budoucnost, do které nová generace vchází, než na to, co považujeme ve svém čase za nepřekonané a nepřekonatelné pro všechny doby, které sice vyznáváme, ale nedokážeme je nastolit, protože některé z nich jsou prostě nerealizovatelné. Mravními požadavky začínaje a čistotou prostředí konče.