Nagygate: Případ, v kterém selhala odpovědnost i politická etika

Žhavé letní dny roku 2013 nyní několik lidí, které jsou rádi nazýváni elitou, tráví ve vyšetřovací vazbě. A právnická veřejnost dumá, co je to korupční jednání - vlastně - v jejich případě. Já osobně se kloním k názoru, že ačkoliv se bojuje proti korupci a vydávají se za tento boj veřejné prostředky, jednak na mzdy těm , kteří v této sféře působí a jednak na zařízení kanceláři a komunikační prostředky a jiné ne zrovna levné potřeby a případná trestněprávní řízení a soudní procesy , tak je nutné taky řádně vyjasnit otázku korupce v politice, nejen v obchodě. A bylo by dobře, kdyby se takový případ, jak stojí a běží, dostal před soudnou stolici a soud vyjasnil tyto pochybnosti, které mají i lidé zacházející s veřejnými prostředky a kterým splývají pojmy s dojmy.  Ale nyní k případu paní Nagyové ...

Politická odpovědnost a odpovědnost zaměstnanců vrcholných orgánů státní správy

O paní Nagyové se píše mnoho postřehů. Nejsem moudrá z toho, že jeden den se v tisku objeví zaručená zpráva, že paní Nagyová po dobu prvního výslechu, který trval několik hodin, hodně mluvila a z tohoto výslechu vzešel 40 stránkový protokol, ale nyní zase čtu, že toho mnoho nenapovídala, ale spíš na kladené otázky většinou odpovídala: nevím, neznám nepamatuji se. Myslím, že pro nás občany je zajímavý ten úsek její činnosti, který přímo spadal do její pracovní náplně a za kterou byla placena jako státní úředník z veřejných prostředků, ostatní její příběhy nejsou potvrzeny a spíš je posuzuji jako pokus o bulvarizaci pro jednodušší čtenáře. Neustála svou roli a dostala strach, že se vyjeví něco, co by mohlo mít nepříznivý vliv na její pověst do budoucna, tedy v době, kdy nebude mít žádné pravomoci, a také výlučné postavení, ale stane se "jednou z nás" (kterou by si měl každý, kdo je veřejností sledován hlídat jako oko v hlavě) a i lidí, čítající se k elitám, s kterými udržovala osobní mimopracovní styk anebo s kterými byla v pracovním kontaktu. V takovém prostředí to není lehké žít a přežít bez úhony (motat se jako zaměstnanec mezi politiky, kteří jednají účelově a mají větší manévrovací prostor je vždy riziko a bylo i v minulosti) a některá tvrzení proti ní se budou těžko obhajovat. Nezdá se mi, že by paní Nagyová si nebyla vědoma toho, do jaké prekérní situace se dostala a jistě dnes hořce lituje každého "mimoúředního" skutku, který v součtu všech, ji poslal až na dno její existence.

... nerovné vztahy a milostný život v politice

Téměř nemohu uvěřit tomu, že žena tak zkušená (a jistě i se zdravým rozumem), se mohla dopustit tak elementárních pochybení. Pokud v tom byla, krátce řečeno láska, kterou zahořela k panu premiérovi a nezůstala bez opětování, potom si zřejmě uvědomila všechna rizika takového vztahu a dopustila se přehmatů, kterých by se jinak nedopouštěla, kdyby si situaci nevyhodnotila jako vysoce ohrožující a nezačala zmatkovat na svou pěst, protože od pana premiéra nemohla čekat, že v případě průšvihu, pro ni skočí do ohně. V tom je také ten rozdíl mezi osobou, která nedrží faktickou politickou moc a která ji drží. Pan premiér nebyl už delší dobu v postavení na politické scéně, kdy by mohl bezstarostně žít a doufat, že po následujících volbách bude v politice pokračovat. Co bude dál? Bublina splaskne a kouzlo zmizí. Z nádherného kočáru se stane zase dýně a z lokajů se zlatými prýmky - myši. Ale, pokud to byla láska, ta si prostředí nevybírá a jistá prostředí jí prostě nepřejí, pokud si lidé v tom stavu ponoření až po uši, si neumí dopady vyhodnotit a ustát je. Je to však čistě lidský fenomén, který může být však cestou k obrovskému maléru, který se stal a nelze ho odestát. Byla to poslední kapka, která vyloučila premiéra z politiky (a navíc ho poslala i jako člověka ke dnu), padla vláda, kterou se snažil udržet všemi silami až do voleb.       

... pravomoci zaměstnanců se řídí jinými pravidly, než u volených osob

Vraťme se do reality. Ve svém zaměstnání vrchní ředitelky, měla určitě jisté pravomoci a úkoly, za jejichž plnění byla odpovědná, a zda jednala nad rámec svého pověření a pravomocí (nikdo ji k tomu nedelegoval) bez vědomí svého nadřízeného, s právními následky, to by mělo být předmětem vyšetřování a následné žaloby, která by měla směřovat k soudu. Tedy, lidé, kteří její kauzu vyšetřují, by měli velmi pečlivě oddělovat zrno od plev, protože výsledek toho celého případu bude mít jistě nejen rozměr odpovědnosti osob, kteří působí v podobných funkcích, ale také morální rozměr, a také samozřejmě trestněprávní, pokud paní Nagyová (vědoma si svého postavení a důvěry svého nejbližšího nadřízeného)  zřejmě tahala za nitky se všemi důsledky, z nichž nejpodstatnější je, že pomohla někomu, aby si "polepšil" anebo následkem jejího rozhodnutí si naopak "pohoršil". Jestli někdo bude namítat, že je to tak normální a vždycky se to dělo na všech úrovních, tak podle mého názoru, tyto jevy, které označujeme jako "nespravedlivé", jsme kritizovali v souhrnu jako "totalitní manýry," neslučitelné s demokratickými zásadami a morálními aspekty v mezilidských vztazích. Proto výsledek vyšetřování a formulace obvinění, žaloby a verdikt soudu by měl mít široký dopad na určení toho, co je to korupce v prostředí, kde se uplatňují hlavně politická pravidla, dále otázka postavení nevolených osob vykonávající svou práci v návaznosti na volené osoby (neměly by využívat prostředky, které jsou v politice běžné, ale řídit se striktně svými úkoly v mezích příslušných zákonů a neměly by na ně být kladeny takové úkoly, které přesahují jejich postavení zaměstnance. Protože jako nevolené osoby nemají politickou odpovědnost, ale trestněprávní, pokud se trestního činu dopustí podle trestního zákoníku.

Širší pohled ...  pokmotrovská doba …

Myslím, že radost nad pádem vlády, kterou lidé projevují, není na místě. I když tato vláda nebyla rozhodně milována a ztrácela podporu do roku 2010 přímo raketově. Pan exprezident Klaus hovoří v jednom článku o smrtících krocích, které prováděla. Kolem lidí s politickou rozhodovací mocí se motali i ti, kteří nebyli nikým voleni a přitom rozhodovali o důležitých věcech, z nichž je možné uvést i reformy, které stály obrovské prostředky a zůstaly nedokončeny. Dokonce se ani nesnížil schodek státního dluhu a lidé nebudou ochotni tyto nešťastné kroky hradit na úkor svého standardu a budoucnosti svých rodin. Všechny strašáky jsme zaplašili a ve světlé zítřky nedoufáme. Z všeobecných nadějí, že v Čechách bude líp, jsme spadli ve svých osobních nadějích o několik stupňů dolů, což je špatně, protože bude chybět společná motivace. Určitě přijdou změny, které mnoha lidem, co se cítili ve vatě, změní myšlení a změní se i politické uvažování veřejnosti. Nezmění se ovšem těžce narušené mezilidské vztahy, které vzešly z prožité sociální nejistoty, kterou jsme byli po nějakou dobu krmeni, a jak se ukázalo, byli lidé, kteří se nestyděli z toho všeho těžit na úkor mnoha občanů. A to je na tom to nejhorší. Zbývá věci vyšetřit a uzavřít verdiktem, který může být významným ukazatelem ke změně pohledu na demokracii a důležitost právního řádu v životě státu i občanů, aby mohli vzájemně fungovat.