Mystika: Cestou židovské mystiky - 3.

Vydání Mišny zahajuje období takzvaných amoraim (mluvčích či vykladačů). Soubor složený z Mišny a jejích komentářů (gemara) tvoří Talmud (doslova "učení"). První redigované vydání vzniklo v Palestině (kolem r. 220) a je známo jako Jeruzalémský Ta1mud; je stručnější a kratší než Babylónský Talmud (200-650), který má 8744 stran. Kodexy chování (halacha), utříděné v Mišně, byly v Talmudu doplněny agadou, sbírkou etických a náboženských uče ní, některých metafyzických a mystických spekulací, a dokonce i folklorních látek.

Babylónský talmud

Babylónský Talmud splnil roli, která byla pro dějiny židovského lidu rozhodující: ukázal, jak se židovství musí přizpůsobovat různým sociálně politickým prostředím diaspory. Už ve 3. století vyslovil jeden babylónský učenec toto základní pravidlo: legislativa zákonné vlády tvoří jediné legitimní právo a Židé je musí respektovat. Legitimita vládních úřadů tak získává potvrzení náboženského řádu. V otázkách občanského práva jsou členové obce povinni obra-cet se ve svých sporech na židovské soudy. Zdá se, že Talmud jako celek vzhledem ke svému obsahu a účelu nepřikládá důležitost filosofické spekulaci. Avšak někteří badatelé upozornili na sice jednoduchou, ale jemnou teologii, i na esoterická učení a iniciační praktiky, které se v Talmudu dochovaly."  Nám postačí stručný přehled událostí, které přispěly k upevnění struktur středověkého judaismu. Patriarcha, uznávaný jako oficiální partner římského prefekta, posílal k židovským obcím vyslance, kteří měli vybírat daně a předávat kalendář svátků. V roce 359 rozhodl patriarcha Hilel II., že se kalendář určí písemně, aby se zajistila současnost svátků všude v Palestině i v diaspoře. Toto rozhodnutí prokázalo svou důležitost v okamžiku, kdy Římané v roce 429 zrušili patriarchát.

Babylónie za Sasánovců

Za Sásánovců (226-637) se díky jejich náboženské toleranci stala nejdůležitějším centrem diaspory Babylónie. Toto její přednostní postavení se udrželo i po jejím dobytí muslimy. Všechny židovské obce východní diaspory uznávaly svrchovanost gaona, duchovního učitele, soudce a politického vůdce, zástupce lidu před Bohem a úřady. Období gaonů, jehož počátek je někde kolem r. 640, skončilo r.1038, kdy se centrum židovské spirituality přeneslo do Španělska. Ale k tomuto datu byl Babylónský Talmud už obecně uznáván jako závazné učení rabinismu, tedy judaismu, který se stal normou.