Lámání tradic nebo věk Amazonek? Žena v průběhu jednoho století

Jako pokračování článků k genderovým a emancipačním otázkám připojuji další povídání o postavení ženy ve 20. století. Možná, že po tomto krátkém exkurzu do nedávné doby budeme lépe chápat,kam má směřovat úsilí o postavení ženy, jaké postavení zaujímá a že pro české prostředí mají ženy úplně jiná specifika, než v jiných společnostech. Je to možná hlubší problém, než domníváme. Jádro pudla je zřejmě úplně jinde ...

První republika

Ještě před druhou světovou válkou bylo vzhledem k nezaměstnanosti vyloženě nežádoucí, aby zaopatřená žena šla pracovat. Žena v domácnosti se ocítala často ve dvojím tlaku. Z jedné strany bylo její společenské postavení snižováno, na druhou stranu, pokud se chtěla realizovat, byly viněna z toho, že potřebným bere příležitost k práci. A právě z městských lokalit vyšlo volání po správném hodnocení žen -hospodyň. Ale idea žen – hospodyň byla neudržitelná a stalo se samozřejmostí, že mladá děvčata se vzdělávala, pokud ovšem z důvodů ekonomických nemusela pracovat v továrně. A tak ve třicátých létech vyrůstala nová generace žen, která se setkala s tím, jak je náročné být zaměstaná a současně plnit úlohu matky.

Zlatokopectví

Ve dvacátých letech v Americe, období velké prosperity, se rozmohl mezi dívkami sport – tzv. Zlatokopectví. Šlo o velmi benevoletní rodovou legislativu. Rozvedeným ženám byly stanovené vysoké alimenty či odškdnění, že jim zajistily nezávislost témř do konce života. Praktikovalo se tak, že tzv. Goldgril se provdala za dobře situovaného muže a ktáce na to se s ním rozvedla. Zlatokopy však nemusely vždy usilovat o sň\tek, stačolo, když bohatému milenci pohrozily skandálem.

Muži a ženy v konkurenci o práci

Nevraživost vůči ženské rovnoprávnosti vznikla už ve třicátých letech 20. století, kdy v úřadech pracovaly slečny z bohatých rodin, tzv. „bobečci“ a mladí muži marně sháněli práce, čímž se jim umenšovala šance na založení rodiny.Poukazovalo se na protěžování žen, provdaných žen za dobře placené manžele. Ale zájmy společnosti stále spočívaly v tom, aby se ženy věnovaly rodinám a dětem.

Druhá světová válka vnesla světlo do problému

V  těžkých dobách se ukázalo, že ženy dokáží zastat práci mužů, A ukázalo se, že i když ženy bojovaly ruku v ruce s muži a vykonávaly hrdinské a statečné činy, přesto známe velmi málo takových jmen. Válka však akademické otázky o rovnoprávnosti mužů a žen odsunula na pozdější dobu.

Rodina jako útočiště před hladem a nebezpečím

Rodina je jeidným útočištěme před hladem, nebezpečím, je nucena žíát, v těch pohnutých dobách v nesutálé pospolitosti. Každý z členů rodiny přispívá do společné kasy. Aby se ušetřilo za tipení a energii, rodiny se scházejí v jedné místnosti a pokud v rodině chybí muž z důvodu své účasti ve válce, pak v čele rodinného stolu sedí matka.

Nebezpečí pro rodinu

Strach a nejistota naučily lidi žít pro přítomnost a ne budoucnost, sexuální rozkoš a láska byly jediným zdrojem příjemných pocitů ve světě plném hůrzy, násilí a smrti. Všechny ženy spojuje stejný strach o muže a děti. Jak chudé tak bohaté a to vlastně napomáhá ke stírání společenských rozdílů. Lidi spojuje strach. Sdílení stejných prožitků a tragedií lidi sbližuje a na druhou zase strach o sebe a rodinu sytí ty nehoriší lidské vlstnosti a pohnutky jako je zbabělost a udavačství. Válka způsobila, že poměr mužů a žen v Evropě byl ve značném nesouladu. Například v Německu byl tem rozdíl zvlášť markantní? Žen bylo o tři miliony více než mužů. V Anglii o dva miliony více.

Poválečná žena

Po válce nastala velká populační exploze, V USA se objevila protiemancipační vlna, která vyšla od samotných žen. Ženy si za války dokázaly dolkázaly, že jsou bojeschopné a silné a schppné čelit krizím stejně jako muži, ale náhlke se cítily příliš emancipované a málo ženské. Co psychologové dávali do souvislosti s válečným napětím, které také prokázalo slabosti mužů a nepřirozené postavení žen v rodině.

Zpět do domácnosti?

V roce 1956 líčil časopis Life ideální ženu jako mladou, vynikající matku a manažerku domácnosti,

České ženy

Zatímco americké ženy budovaly svoje domácnosti, v Čechách se po válce mohlo o tom každému jen zdát. A tak místo této šance, aby se mohla žena rozhodnout, zda má jít do práce nebo se stát manažerkou v domácnosti, ženy nabyly právní rovnoprávnosti a jejich právo se v rámci soudružské rovnoprávnosti stalo povinností. Žena se stala důležitou pracovní silou. Ale postavení žen nebylo postaveno na základě jejich svobodného rozhodování, cítění a chtění, ale předmětem politických diskusí, do nichž ženy neměly možnost zasahovat. Vždyť jsou si s muži rovny, tak by měly o tom diskutovat. Po únoru v roce 1948 byly ženy vyzvány, aby se zapojily do budování sicialismu s tím, že společnost jim pro pray\covní uplatnění vytvoří maximální podmínky. K tomu pčellu jim v kvěnu 1948 byla ústavním zákonem přiznána rovnioprávnost. Protože postupně klesaly platy mužl, zaměstnanost žen byla více než žádoucí, slíbený rozvoj služeb pokračoval velmi neuspokojuvě a výchova dalších generací k rodičovství byla opomenta úplně.

A v roce 1949

Chtěla -li společnost dosáhnout životní úrovně, pak musela zapojit pracovní sily. rezervy byly jednak ve státní a veřejné administrativě, přetížené nadbytkem úředníků a dál mezi ženami a mládeží. Ženy se zapojovaly do procesu výroby a výstavby a dělaly práce, které by náležely mužům. A vzorem pro vhodnosti zaměstnání pro ženy byly výsledky ze SSSR . A tam se prosazovaly hlavně mauální práce i v těžkém průmyslu. Socialismus neznal hromadná propouštění z podniků, chyběl konkurenční tlak, pracovní místa byla udržována uměle a nezaměstnanost neexistovala.

Omyl?

Postavení ženy jako pracovní síly je stále mylně považováno za postavení ve společnosti, mylně považováno za emancipaci a za svobodu. Práce je sice důležitou, ale dílčí stránkou života. Hodnotit kvalitu života podle toho, nakolik je ceněna práce ženy či muže okolní společností, je povrchní věc a ztěžuje proces vnitřního osvobození, skutečné emancipace od tlaku vyvíjeného požadavky moderní doby, jímž jsou především peníze, které lze získat jen a prostřednictvím společenského úspěchu, bohatství a postavení.