Kdo ubližuje nevinným dětem?

S velkým znepokojením sleduji hledání Aničky. Sleduji ho proto, že se cítím zasažená tragedií rodiny i její tragedií. Když bude nalezená, i kdyby byla potom zdravá a živá, nebude nikdy už taková, jako před tím. Ani ti, kteří ji milují, nebudou tací jako dřív. Jejich život se změní, ochuzený o bezstarostnost a pokud budou pociťovat štěstí, už nikdy nebude bez výhrad ...

Lidé musí mít pocit ohrožení ...

Je to pořád o tom samém. Koho chrání náš trestní zákon? Řádné občany, kteří jsou v neustálém, opakuji, neustálém ohrožení lidí, kteří  páchají zločiny ať už proto, že se chtějí něčeho zmocnit, nebo proto, že mají takové neovladatelné sklony, a nebo lidi, kteří by, jako několikrát trestaní, měli být pod společenským dohledem? Není to rozhodně první případ zmizení dítěte, které  se nakonec stalo obětí zločince. Zločince, který byl už jednou nebo mnohokrát jako zločincem odsouzen. Ano, nakonec bude odsouzen podle platných právních předpisů, které jako občané ctíme a víme, že nehledají spravedlnost, ale právo, které stejně funguje, vůči všem.  To znamená, že ten, který je jen podezřelý, ale není proti němu žádných důkazů, je nevinný jako lilie. Jako my, zbývající občané, který je nám tím roven, může požívat stejná práva a stejné ochrany, jako my, ačkoliv se mezi námi pohybuje a může kdykoliv zaútočit. A v tomto ohledu se lidé necítí bezpeční a ochraňováni zákonem plným právem, ale ohrožení, naštvaní a bezmocní.

Lidská práva nás nechrání

V tomto případě je i zločinec, ve smyslu lidských práv, jejich poživatelem, pokud je potrestán, puštěn na svobodu po vykonaném trestu a stane se jedním z nás. Až do chvíle, kdy ho to popadne a udělá další zločin. V tomto případě, a to je jasné, si mnoho lidí musí myslet, že všechna ta výsostná práva, která jsou součástí našeho ústavního pořádku a tudíž i zákonů nižší právní síly, jsou postaveny proti spravedlnosti, kterou lidé od státu očekávají. Protože Listina má přirozenoprávní charakater, kdežto naše právo je pozitivně zaměřeno. To znamená, co je psáno, to je dáno. Přirozené právo vychází z toho, že člověk má svá přirozená práva.  Vychází z historické filozofické koncepce, která byla, po francouzské revoluci zakotvena v Listině, která ovlivnila moderní právo. Proti tomu nemám žádné připomínky. Ale mám připomínky k tomu, aby člověk, který je recidivistou, měl stejné postavení jako lidé, kteří jsou  jím ohroženi, a to je jen otázka otázka času, kdy kde a kdo. A tím dávám, jako vždy za pravdu prezidentovi Václavu Klausovi, našemu nejlepšímu prezidentovi, kterého jsme kdy měli, který měl proti zařazení Listiny do našeho právního řádu výhrady.

Příliš mnoho humanity

Jsem proti trestu smrti, protože ten neřeší prevenci.To jsme tady probírali. Ale pokud má stát tolik institucí a úředníků, pokud může na ně vynakládat z našich prostředků, ve formě daní, tolik peněz, tak si myslím, že by mnoho lidí souhlasilo, aby se soustředil nejvíce na bezpečnost občanů vůči lidem, kteří ji ohrožují ať svými chorobnými sklony a nebo zločiny, které páchají z určitých důvodů, vytvořil instituci, která ochrání občany před útokem. Ať je ve formě vraždy, znásilnění, únosu a jiných činů. Soudce, který je, dle zákona, nucen osvobodit z předběžné vazby člověka, který je sice podezřelý, ale není proti němu žádných přímých důkazů, nelze odsuzovat, že je ho nucen osvobodit a pustit mezi nás, na svobodu.

Svoboda pohybování se občanů je omezována

Pokud člověk, který má chorobné sklony, je podle zákona odsouzen, možná taky léčen nebo neléčen, dozorován a nebo taky ne, se pohybuje na svobodě, a my nemáme přehled o počtu takových lidí, ani o jejich úchylkách, je nebezpečný i nadále. A tím je omezena svoboda pohybování se občanů v tom smyslu, že se musí vyhýbat těm a těm místům, že by neměli chodit v nočních hodinách tam a tam, kde na ně číhá reálné nebezpečí. Lidé jsou omezováni paradoxně tím, že uznávají humanitu, že to, pokud není člověk uznán vinným, je,  z  hlediska  práva nevinen. Tedy nevinen, jako my všichni, kteří jsme bez těchto úchylek, bez nutnosti vraždit a páchat násilné trestné činy. Tento čin, o kterém  nyní všichni mluvíme, se stal za bílého dne a Anička neměla prostě jen smůlu, že byla v nesprávný čas na nesprávném místě. Po takových místech, kde se pohybují děti, která jsou mimo městský ruch a kde nechodí mnoho lidí, má chodit městská policie a hlídat  je. A ne, aby to bylo jen na rodičích, aby nevinným dětem neustále vykládali, jaké nebezpečí jim hrozí, když budou sami v parku. A vyvolávali v nich strach, který může poznamenat jejich zaslouženou dětskou bezstarostnost.

Závěr

Ochrana občanů, jejich majetku a zdraví nemůže už dál spočívat pouze v prevenci, která není dostatečně účinná, ale v konkrétních krocích, které stát učiní, aby se lidé cítili bezpeční, protože zákon jim neumožňuje, aby se bránili adekvátně útoku. Natož pak malé, nevinné děti. Města by neměla být pastí  pro bezbranné lidi, ale pro ty, které se chystají k útoku proti bezbranným. Protože humanita je sice krásná, ale může působit vůči lidem, kteří si ji zaslouží. Hlavně tam, kde jsou bezbranní. Je nechutné, že případ Aničky je tahán po bulváru. Chci si ho sledovat v seriózním tisku a ze seriózním vyjádření kompetentních osob. O tomto případu musíme mluvit se vší rozhodností a výzvou ke změně podmínek, které povedou k vyšší bezpečnosti nás všech. Nechceme žádné dětské oběti!

Podkladem k článku byl následující přehled pátrací akce