Kauza Bárta: Nevyzrálé osobnosti

V historii se můžeme přesvědčit, že na trůny vládců vstupovali velmi mladí lidé. Připomeňme si Alexandra Makedonského nebo krále z rodu Habsurků či například Přemyslovců. Byli to lidé, kteří významným způsobem ovlivňovali politiku, kulturu a společenskou úroveň. Podle všeho, až na malé výjimky (například Václav IV.) to byly vyzrálé osobnosti i přes své mládí, kteří kromě vzdělání k účelu svého budoucího poslání se osobně zúčastňovali válek jako vojevůdci. Mnozí z nich také v bojích zahynuli, ale jejich jména zůstávají zapsána v historii. Voliči Věcí veřejných se domnívali, že volí sice mladé, ale připravené osobnosti, které změní českou politiku a odstraní nešvary, které pranýřovali po hospodách a v soukromých debatách.

Touha po moci

Pokud někdo vstupuje do politiky, setká se s tím, co znamená moc a peníze, co znamená ovládání a ovlivňování situace ve prospěch ideálů, s kterými na politickou půdu vstoupil. Nejen, že se s tím setká, ale také musí počítat se skutečností, že se utká s opozicí. V případě pana Bárty s opozicí zkušenou, vzdělanou a ve věci moci, v celém jejím rozsahu. Mocí dlouhodobě etablovanou. V této souvislosti se nechci řadit mezi pozorovatele, kteří vidí politiku v ČR jako sportovní utkání, v kterém se fandí tomu nebo onomu. Snažím se, napříč celým politickým spektrem sledovat politiku ve prospěch této země v návaznosti na zahraniční politiku a politiku EU, kde jako součást celku utváříme své pozice. V politice nehraje vzdělání a připravenost velkou roli, alespoň ne na české půdě. Co se týče připravenosti sdílet nebo mít moc je chyba, že lidé takto zainteresovaní se v podstatě nechávají ovlivňovat svými chtěními a touhami, aniž zváží, v daném místě, prostoru a času třeba jen své osobní možnosti a rozjíždí své plány s ohromným dopadem na veřejnost a stát, na osudy lidí, aniž zvažují možnosti zrady ve svých řadách. To je právě ten jednostranný pohled na politiku, kde takto uchvácení lidé sami sebou vnímají jen tu stranu, kde vidí cíl svého sice chytrého, ale beznadějného útoku. Přítel-nepřítel se možná hodí pro válku, ale rozhodně ne pro politiku. V ní člověk musí vidět v každém kolegovi, ať z té či ono strany, svého spoluhráče, protože politika je věc účelová.

Staré pravdy a prolamování jejich moci

Mezi mladými intelektuály jsou tací, a já jim přeji všechno dobré a hodně úspěchů, že chtějí starým pravdám tak trochu sáhnout na zoubek a přesvědčit se o jejich validitě. Je to podobné dráždění vos. Prolamování starých pravd, které jsou jerišskými hradbami věd politických, kulturních, sociálních, státovědných a vlastně všech souvisejících znamená nacházet nové, platné a měřitelné s reálnem. Není to jednoduché zápasit s filozofií, studovat ji a mít ji stále "za zadkem", pokud působím v oboru, který si jeji znalosti bezpodmínečně vyžaduje. A přitom, co pozoruji naši politickou scénu, mnoho lidí se takovými věcmi nezabývá a vystřelí sem tam do prostoru myšlenku, která se míjí s její původní zákonitostí, jež má zase a jen původ v lidském myšlení a praxi. Dokonce se nově hovoří o myšlenkových mapách, jejichž tvoření předpokládá hlubokou znalost základních filozofických oborů. První myšlenkovou mapu najdeme u starořeckého filozofia Porfyria, který vyvinul dosud působivý model. Lidé jsou jedinými bytostmi, které mají schopnost přemýšlet a politici jsou osobnosti, které mají povinnost přemýšlet, třeba i o tom, jak přemýšlí jiní a svým způsobem jejich myšlení ovlivnit. Samozřejmě, že použít násilí a zastrašování, je v tomto případě nemístné a vede to jen k dalším nedorozuměním a dalším konflitům, které tu nikdo nechce. Jen lidé, kteří jsou  ochotni přemýšlet a věnují se přemýšlení více než svým nereálným touhám, mohou dospět k úspěchu a ovlivnit velmi úspěšně kvalitu politiky.

... a ucho džbánu se utrhlo

V kauze pana Bárty a Věcí veřejných se stalo bohužel mnoho naprosto nepříjemných věcí, ale ukazuje se, že politika v Česku potřebuje daleko víc, než zápasy o moc a peníze. Dalo by se říci, že došlo k naprostému selhání výchozího plánu a ve střetu s reálnou politickou scénou, která rozhodně není obsazena hlupáky a dinosaury, ale lidmi, kteří mají hluboké zkušenosti, nehodnotím, zda jsou jejich činy z pohledu občana pozitivní či negativní, s politikou jako oborem činnosti. Půjčování peněz, dobré srdce, tvrdé prostředky, pocit oprávnění a spravedlnosti, spoléhání na přátelství a podobné věci, do politiky prostě nepatří. Soudní jednání dopadne jak dopadne a jeho závěr bude velmi důležitý pro další pokračování naší rozporuplné politiky, která je rozporuplná i v tom, že jeden nerozumí druhému, ale všichni něco chtějí, z toho mnozí z nich chtějí totéž, ale nemohou toho dosáhnout, protože nemají dost širokou podporu. Prolomit současnou politiku znamená vymyslet něco, co konverzuje s realitou a směřuje do budoucnosti. Věci veřejné, bohužel, už od počátku do svých smělých plánů nepřinesli do české politiky ideovou výbavu, ale přitáhli dělo. Bohužel, dělová koule se obrátila proti nim. Nechť je nám to poučením.