K sebevražednému atentátu ve Švédsku

Když jsem přečetla stručné zpravodajství o sebevražedném atentátu ve Švédsku, byla jsem hluboce otřesená a zarmoucená. Otřesená proto, že se to zase stalo v Evropě (a je dokonce jedno kde, každý lidský život je vzácný) a také proto, že zemřel tímto krutým způsobem zřejmě mladý člověk ...

Odsuzuji jakýkoliv teror

Co je svět světem, lidé se stále mezi sebou zabíjejí, mučí, devastují svá obydlí, města, přírodu. Přitom důvody jsou zase jen lidské - touha po svobodě, touha po moci, touha po nerostném bohatství, po území jiného národa a mnoho jiných a jiných důvodů lidi vede k násilí. A není síla, která by v tom zabránila. V Evropě trvalo bezbřehé násilí  téměř osmset let z příčiny pronásledování "kacířů", pak přišly revoluce, které byly provázeny násilnostmi, totalitní režimy a nyní demokracie, která zřejmě nemá pro naplňovaní svých podstat a cílů dost prostředků a sil. Žádný z nás jistě nechce v takovém světě být a touží po změně k lepšímu. Ale tento individuální pohled je pohled k představě každého člověka, jak si svůj život představuje a jaké mu dává tento svět možnosti, aby své schopnosti pro své dobro a prosperitu rozvinul a mohl napnout křídla. Může to tak cítit každý člověk, avšak mnohý si k naplnění toho cíle, bohužel, vybírá prostředky, které jdou do krajností. Mohu věřit tomu, že násilí v jedné oblasti světa probouzí násilí v jiných oblastech a přelévá se nekontrolovatelně v mysli i duši lidí, způsobuje stres ze strachu, úzkosti a touhy po odplatě. A proto odsuzuji každý teror, je totiž zázemím pro zlobu a nenávist, což je přímá cesta k násilí v lidské společnosti.

Styl  života

Podle mého názoru se Evropa velmi ochotně přiklonila k americkému stylu života, který nám není však dost blízký, a lidé, kteří žili dlouhou dobu v útlumu, si vzali příklad, jak být efektivní, ale také - iracionální. Ano, svět postrádá logiku a racionalitu. Z jedné strany je řízen především ekonomicky, z druhé strany je vláčen jakýmisi ideologiemi, které ho odvrací od poznání hodnoty života, mezilidských vztahů, jakýsi daností a od diskuse o jejich platnosti. Přetrvávají staré návyky myšlení, do toho vnikají nové a výsledkem je nejistota, protože málokdo tuší, co si má myslet a jak hlavně, a to je důležité, si uspořádat vlastní život. Všechny tyto myšlenky, ideologie, náboženství, podněty, filozofie jsou jako mlýnice, které semílají moderního člověka - jako v mlýnici. Právní systém je jen rám, v kterém fungují právní vztahy, ale ne lidské vztahy. Právní systém není a nikdy nemůže být návodem na to, jak žít, co si myslet a jak si upravit svůj osobní život a myšlení a vnímání světa. Politický systém je také "odlidštěn", protože jeho cílem je za ústavních podmínek a politických programů řídit stát a společnost - účelově. Ale život každého jedince je hodně upírán k účelům, nikoliv k myšlení a k tomu myšlení nám chybí životní filozofie, když přestává působit náboženství. A samozřejmě, pro jednotlivce, upnutí se k vnitřnímu  smyslu svého dočasného bytí, ke vztahům mezi lidmi, blízkým i vzdáleným. A myslím si, že to platí i pro společnosti, které žijí v ovzduší islámu, které je ještě zhoršeno válkami. Děsivými válkami. Po celé generace. A v nich se rodí a vyrůstají děti, děti rodičů, kteří nic jiného, než války nepoznali. Místo školních brašen s učebnicemi - nosí bomby ...

Nejsem pro, aby se lidé a svět uzavírali do nějakého systému

Je to o svobodě myšlení, vnímání a získávání informací. A svoboda není napodobování svobodných, ale uvědomování si ji. A to je vnitřní záležitost, podporovaná prostředím, v kterém lidé žijí, získávají prostředky pro svůj život a vychovávají děti. Mám pocit, že lidé se dávají příliš ovládat vnějším světem, vnější ideologií, vnějšími pravidly, místo toho, aby žili svůj individuální život. A možná hodně podléhají informačním tokům ze všech stran, které je odvrací od sebe samotných. Snad muslimové tuší nebo vědí, že svět kolem nich je postaven na úplně jiných podstatách a danostech. Ale všechno to, co prožívají čím žijí a čím prochází jim nedovoluje žít v sebezáchovném systému, který jim předkládá Korán. A ten jim nejen ukládá dobrá pravidla pro zdraví a hygienu v prostředí, v kterém žijí, ale otvírá jim cestu k sebeprožívání, což křesťanský systém v sobě nemá. Četla jsem některé spisy ze šestnáctého a sedmnáctého století a byla  jsem velmi překvapená jasnou životní filozofií, ale to jsou knihy, realita je jiná, bohužel pro ně i bohužel pro nás, pokud dochází ke snahám k soužití. Pak bych si dialogy představovala na základě našich vzájemných odlišností a možností k prolínání dvou tak diametrálně odlišných historických vývojů a kultur.

Nepřestanu si vážit lidí i jejich kultury, ale odmítám násilí

Žila jsem dost dlouho mezi Araby, i když ne jako součást jejich společnosti. Naučila jsem se jejich řeč a proto jsem mohla dost hluboko proniknout do jejich myšlení, vnímání sebe samých i kultury, která sahá do úsvitu dějin. Geografická a klimatická odlišnost je vedla k tomu, aby měli systém pro přežití a pro svůj život, který není opravdu záviděníhodný. Ale dnes většina  z nich žijí ve městech, v mnohdy krásných městech. Většina z nich nevede život, jako jejich předkové, ale přetrvávají pravidla zvyky i vnější podněty a samozřejmě i politická a kulturní atmosféra, která je vede, stejně jako nás k vnímání světa přes prizma jejich způsobu života. Protože oni neprošli naším vývojem a stejně jako my, zřejmě nikdy nepochopí, jak je uspořádán náš život. Nepochopí, dokud si to nebudou umět a chtít vysvětlit. Vidí nás z vnějšího pohledu tak jako my je a odpálit se uprostřed města plného lidí je demonstrací ne síly, ale protestu a s tím nemohu souhlasit. Protože je to násilí, které nemůže být nikdy vzato zpět. A já věřím, že valná většina muslimů to také tak chápe, protože chtějí žít mezi námi.

Je mi to líto a hrozím se toho. Ale nesmiřitelné postoje nepomohou řešit problémy, které, jak se zdá, jen tak nepřestanou. Přesto si nepřestanu vážit lidí, nepřestanu ctít kulturu, kterou lidé vytvořili, ale násilí, i když je vyprovokováno jiným násilím a může se zdát oprávněné, není pro nikoho řešením, Vede k devastaci mysli, duše i života v celém jeho významu. A člověk se tak stává pouhým nástrojem, třtinou ve větru se klátící, místo toho, aby byl solí a světlem stvořeného světa.