K čemu jsou asi noviny a časopisy?

Je těžko pochopitelné, že mnozí lidé nevyhledávají jiné směrnice a měřítka pro svůj život, než se řídit tím, kdo co řekl anebo napsal, aniž zvažují smysl .

Možná, že ten člověk ani neměl v úmyslu napsat nebo říci něco smysluplného natolik, že strhne pozornost. K těmto úvahám mne dohnal článek z časopisu DOTYK  .

Podle šéfky SPIR Kateřiny Hrubešové ani nejsou na řadu studentů žurnalistiky kladeny dostatečné nároky. "Určitá část populace přemýšlet jednoduše nechce, a najde se i na žurnalistických školách. Pak se z nich rekrutují mediální pracovníci," uvedla Hrubešová. Také ona připustila, že řadu studentů žurnalistiky novinářská práce jednoduše nezajímá. Novinářské platy vidí studenti jako nízké, a navíc jde o profesi, která je vnímána tak, že ji může dělat každý.

S tímto nelze souhlasit, aby školy žurnalistiky rezignovaly nad pocity studentů, je to na nich, zda se do školy přihlásí, projdou přijímacím řízením a budou dostatečně vytíženi studijním programem školy, která z nich v konci udělá novináře, že. Kvůli tomu tam snad vstoupili. Měla jsem pocit, že škola žurnalistiky je jedna z nejnáročnějších  ejhle, všechno je jinak. Stále mám pocit, že to má být zajímavá škola, která naučí studenty mnoha dovednostem, takže se právem od nich může očekávat, že noviny či časopisy budou mít vysokou úroveň. A hlavně musí každý žurnalista ovládat český jazyk a samozřejmě jazyky EU, pokud přenášejí články ze zahraničního tisku, které mají být přeloženy do českého jazyka, tedy do spisovného českého jazyka.  

To, že určitá část populace přemýšlet nechce, není důvod, proč by měla klesnout úroveň médií a na to by neměli doplácet ti, kteří si chtějí přečíst hodnotný článek či poslechnout si dobrou reportáž a zamyslet se nad ním. Jestliže některý z novinářů napíše hodnotný článek, který je dostatečně informativní, zajímavý a čtivý, pak zanikne mezi ostatními, které nevykazují takové parametry. Určitě stále platí, že media jsou nejen strážci demokracie, ale mají také výchovný aspekt. Rozhodně se nemohou příčit lidskému rozumu a zdravému úsudku a úrovni myšlení moderní populace (bez ironie, prosím). A na to bychom měli stále spoléhat.  

Možná, že problém je zaviněn nedostatečným průzkumem, co si vyžadují odběratelé časopisů a novin, jimž konkurují sociální sítě, na nichž se baví hlavně mladí lidé, ale také starší lidé, protože si vyměňují názory na své vlastní problémy a je to prostě zábava. Možná, že výměna názorů a přijímání informací na facebooku či jiných jemu podobných sítí je odvrací od reality a žijí jen tím, co se zrovna na sociální síti probírá. To je svět sám o sobě a je otázka, zda je to rovnocenné k dobrým novinám, které mají zase jiný informační charakter, fcb a jiné sociální sítě daleko pružnější, než jiná veřejná média, ale to jim nelze brát za zlé, dvě sousedky, když se sejdou ráno u obchodu, dokáží také probrat spoustu témat, že? To je přeci normální, pokud se však nedostanete do jejich řečí.Ty se rozplynou, ale co je psáno, to je dáno.

Mám ráda noviny, i když se příčí někdy mým názorům, které dokáží svým neopakovatelným odborným stylem sdělit informaci či zprávu, která je pochopitelná rozumem a není v rozporu s logickou úvahou nad tímto světem či společností. Bylo by pěkné se v nich setkávat se zajímavými novinářskými osobnostmi, které své řemeslo ovládají, protože není jedno, jak autor napíše svůj článek, fejeton, zprávu, reportáž, informaci, referát. Čtenář by měl mít zážitek, když si přečte něco zajímavého u ranní kávy či čaje, ve vlaku či autobusu.

A přála bych si, aby novináři měli stejný vztah ke svým čtenářům, jako mají autoři beletrie. Neodstrkávali je do jiného, alternativního světa, ale lidsky je přimknuli ke svému článku a poskytli jim zážitek. Je určitě pro novináře zlé a musí mít opravdu špatný pocit, když si představují, že píší jen tak do luftu, že o jejich dílka má zájem jen určitá část lidí apod. a když by potřebovali něco fundovaného, pak se toho schopní autoři raději omluví a budou si hledat tisk, který je trochu v souladu s jejich sdělením.

Noviny asi nelze dělat na tělo určitým společenským skupinám, ale pro všechny, z nichž se někteří rozhodnou, že si je koupí a u kávy či v tramvaji anebo jiném dopravním prostředku přečtou a pak je hodí do koše. Nebo někteří si je vezmou domů a něco si z nich vystřihnou do svého archivu. To, co se mu líbilo a chce si schovat mezi své oblíbené texty. .

Obrázek: Z osobní sbírky