Jak mne po druhé očkovali. A též o názorech Sókratových.

Zatím co mne lidé varovali před všemi možnými následky druhé dávky, už ji mám druhý den a nic se mi nestalo. Jen jsem pociťovala teplo v místě vpichu a svědění.

V čekárně sedělo pár lidí z okolí, které náš lékař svolal k druhé dávce a tiše se bavili o tornádu a neštěstí, které postihlo některá místa na jižní Moravě. Paní, která seděla s manželem vedle mne, se se mnou dala do řeči na téma ústřel v bederní páteři a nevypočitatelné počasí. Opravdu není žádný pěkný pohled na oblohu a ani žádný požitek z dusna a vlhka ve vzduchu, které neláká lidi k procházkám. Opravdu, na ulicích už není tolik lidí, jak tomu dříve bývalo Bylo to tím, že na nákupy do Brna jezdili lidé z okolních vesnic, z těch, kam jsme jezdili naopak na výlety. lákaly nás cesty do voňavých luk a polí, procházky po polních, lučních a lesních cestách, do místních hospod, v nichž se úžasně vařilo a určitě zase bude, až bude  tento tíživý čas minulostí (bude opravdu někdy minulostí?) a my zase budeme mít svou přítomnost, ve které se budeme moci rozhodovat, co je pro nás dobře nebo špatně Zatím to špatně vypadá tak, že lidé ztrácí mezi sebou kontakty a ne proto, že by se báli nákazy, ale proto, že nějak nepociťují důvod za někým chodit a klábosit o politice, což je také v předvolební  oblíbené téma, ale rozhodně ne veselé a povzbudivé.

Ale každý občan má právo na své názory, i když jsou jiné, než by si někteří přáli slyšet. Názory jsou od toho, aby byly vyřčeny, nebo publikovány cestou médií. Nač se pohoršovat, když každý si může naopak myslet od sdělujícího co chce. Proč číst planě celé haldy rádoby politických článků, které nemají žádná zajímavá témata, která by člověka trochu pozvedla v pochmurné náladě v nekonečných hrozbách mutací Covidu a hádky, zda očkování je to dobře nebo to špatně. Tak to jsou témata dnešních dnů. Tato doba je také příležitostí se zamyslet nad tím, jak užitečně trávit volný čas a nenudit se. Bavit se diskusemi veřejnosti pod články o volbách a kdo by měl být zvolen a kdo rozhodně ne. Z těch diskusích vane jakýsi hněv, který prozrazuje, v jakém vnitřním stavu se lidé nacházejí a jak se vybíjejí na tématech, které někdo zvolil jako názor. Stále doufám, že každý z nás má před sebou cestu, která ho vyvede ze současného pocitu tlaku, co je nebo není prospěšné. Prospěšné v této době je vzájemná solidarita a pochopení, že hněv jen přitahuje další hněv a jeho stopy jen tak nevymizí. Nám jde hlavně o to překonat smutek nad tím, že se minulost každého z nás vytrácí a že jsme postaveni před rozhodnutí - co bude dál? ale tuto otázku si musíme zodpovědět sami za sebe.    

Před dvěma tisíci lety i více lety více měli lidé také názory o tom, co je dobře a co špatně, co je a není prospěšné. Kritón se Sókratem vede dialog, zda má Sókrates právo utéci po rozsudku smrti před popravou na svobodu. Místo dění - Athény.

Sókr. Soudíme, že se nemá žádným způsobem úmyslně páchat bezpráví, či nějakým způsobem ano, a jiným ne? Nebo že nespravedlivé jednání není naprosto nijak ani dobré ani krásné, jak jsme již v dřívější době mnohokrát souhlasně  označili. To bylo také před chvílí řečeno Či se nám všechny ony dříve uznané zásady v těchto několika málo dnech rozplynuly a ani jsme si neuvědomili, Kritóne, že my, tak staří muži, kteří tak vážně spolu rozmlouváme, se tedy už dávno ničím nelišíme od malých dětí? Nebo snad je tomu nejspíše tak, jak jsme pravili tehdy: ať říkají lidé, co chtějí, a ať na nás čeká něco ještě horšího, nežli je toto, nebo něco mírnějšího, přece je nespravedlivé jednání pro toho, kdo se ho dopouští, vším způsobem i zlé i ošklivé.Soudíme tak, či ne? Krit. Soudíme. (Sókr). Tedy se naprosto nijak nesmí jednati nespravedlivě. (Krit). Jistě ne. (Sókr). Tedy ani za bezpráví spláceti bezprávím, jak se lidé domnívají, když se naprosto nijak nesmí jednati nespravedlivě. (Krit). Ukazuje se, že ne.. (Sókr). A což činiti zlé, máme, Kritóne, či ne? Krit. Jistě ne, Sókrate. (Sókr). A co spláceti zlé zlým, je to, jak říkají lidé, spravedlivé či nespravedlivé? (Krit). Nikoli, to není spravedlivé. (Sókr). Ano, vždyť činiti lidem zlé se patrně ničím neliší od nespravedlivého jednání. (Krit). Máš pravdu. (Sókr.) Nemá se tedy ani spláceti bezpráví bezprávím, ani se nemá nikomu činiti zlé, a to ani kdyby člověk cokoli zkoušel od lidí. A přijímáš-li se souhlasem tyto myšlenky, dej pozor, Kritóne, abys s nimi nesouhlasil proti svému mínění; neboť vím, že jen málo lidí je uznává a bude uznávat. Ti pak, kteří mají toto přesvědčení, a ti, kteří ho nemají, nemohou mít společnou radu, nýbrž ti sebou vespolek nutně pohrdají, když navzájem porovnávají své zásady.Zkoumej tedy velmi dobře i ty, zdali sdílíš tu myšlenku a máš o ní stejné mínění a zdali máme při svém rozvažování vycházeti z toho stanoviska, že není nikdy správné ani nespravedlivě jednati ani spláceti bezpráví bezprávím ani se brániti proti zlému odvetným činěním zla, či jsi od toho odstoupil a nesdílíš té základní e myšlenky? Co se totiž mne týče, já mám už dávno toto mínění a také ještě i nyní, ale jestliže jsi ty nabyl nějakého jiného mínění, řekni to a poučuj. Pakli trváš na dřívějších zásadách, poslouchej, co následuje. (Krit.) Ano, trvám a mám totéž mínění; nuže mluv. (Sókr.) Pokračuji tedy ve své řeči, spíše však se táži. Když někdo ve shodě s někým uzná spravedlnost něčeho, zdalipak to má dělat, či opustit? (Krit.) Dělat. (Sókr.) Podle toho se tedy dívej dále.Jestliže my odsud odejdeme bez souhlasu obce, zdalipak činíme někomu zlé, a to těm, kterým se to nejméně má dělat, či ne? A setrváváme na tom, co jsme uznali za spravedlivé, či ne? (Krit.) Na tvou otázku, Sókrate, nemohu odpovědět, neboť jí nerozumím. (Sókr.) Nuže uvažuj takto. Představme si, že jak tak chceme odsud utéci - nebo jaké jiné jméno se tomu má dát -, že by k nám přišly zákony a obec, postavily se vedle nás a otázaly se: „Řekni, Sókrate, co to máš v úmyslu dělat? Nezamýšlíš snad tím skutkem, o který se pokoušíš, i nás, zákony, i veškerou obec, pokud je v tvé moci, zničit? Či se domníváš, že je možno, aby ta obec ještě trvala a nebyla vyvrácena, v které vynesené rozsudky nemají žádné moci, nýbrž působením soukromých jednotlivců se stávají neplatnými a jsou rušeny?" Co odpovíme, Kritóne, na tyto a jiné takové otázky? Věru mnoho by mohl leckdo promluvit, zvláště odborný řečník, na obranu.(Sókr.) A co jestliže řeknou zákony: „Sokrate, cožpak jsme měli s tebou ujednáno i toto, či spíše že budeš trvati při rozsudcích, kterékoli obec vynese?" Kdybychom se tu divili jejich řeči, snad by to řekli takto: „Sókrate, nediv se našim slovům, nýbrž odpovídej, když jsi přece zvyklý užívat otázek a odpovědí. Nuže, co vytýkáš nám a obci, že se pokoušíš nás ničit? Není snad pravda, že jsme tě my nejprve přivedli na svět a skrze nás si vzal tvůj otec tvou matku a tebe zplodil? Pověz tedy, vytýkáš těmto z nás, zákonům o sňatcích, že nejsou dobré?" „Nevytýkám," řekl bych. „Ale snad zákonům o vychovávání a vzdělávání dětí, jehož se i tobě dostalo? Což nebylo dobře, že zákony, které jsou z nás k tomu ustanoveny, přikazovaly tvému otci vzdělávat tě v musice a gymnastice?" „Dobře," řekl bych. „Dobrá. A když ses takto narodil a byl jsi vychován a vzdělán, mohl bys říci, že jsi nebyl náš, náš syn i otrok, ty sám i tvoji předkové? A dále, jestliže tomu tak jest, myslíš, že máš stejné právo jako my, a cokoli my chceme dělat tobě, myslíš, že i ty máš právo dělat to zase nám? Ke svému otci a ke svému pánu, jestliže jsi jakého měl, jsi jistě neměl stejného práva, abys mu byl mohl oplácet, co on dělal tobě, za zlé slovo nadávkou, za ránu ranou a mnoho jiných takových věcí: ale k vlasti a k zákonům ti to patrně bude dovoleno, takže jestliže my budeme chtít tě zahubiti, pokládajíce to za spravedlivé, i ty se budeš pokoušet, pokud můžeš, hubit zase nás, zákony a svou vlast, a budeš tvrdit, že když to děláš, jednáš spravedlivě, ty, který se vpravdě staráš o ctnost.