Já prostě nejím vepřové maso...

Každý slaví narozeniny a kulatiny jsou zvlášť významné. Sejde se mnoho hostů. Někteří proto, aby popřáli oslavenci, jiní proto, aby hodovali a pili a radovali se a jiní proto, že je to slušné, aby pozvání přijali. Tabule, kterou připravujete pro pohoštění, je složitou záležitostí. Lépe, když zvolíte jednoduchá jídla, při kterých máte jistotu, že jsou zaručeně čerstvá a nejsou těžká, protože mnoho lidí těžká jídla nesnese a může mít na vaši oslavu dlouho špatné vzpomínky. Od každého kousek. Po určitých zkušenostech bych nedoporučovala salámové mísy, protože to vypadá, že si hospodyně nedala moc velkou práci s přípravou.

Nejím vepřové maso

Na jedné oslavě se sešlo mnoho lidí, pozvaných hostů. Slavily se kulatiny. Stůl byl krásně připravený, zářil barvami a drahým porcelánem. Usedli jsme k němu a já jsem se rozhlížela, co bych si naložila na talířek.  Ale ouha! Všechny ty báječné pochoutky byly připravovány výhradně z vepřového masa, které nejím. Ne z náboženských důvodů, ale spíš proto, že mi vepřové maso nechutná. Jsem z města a tak chápu, že lidé, co vyrostli na venkově a chovali vepře, aby měli pak zásoby masa na zimu, vepřové maso a výrobky z něho jedli celý život. Také sádlem mastili i ovocné knedlíky, léčili si průdušky sádelnými obklady, dělali z něho masti, prostě vepř byl pro ně zužitkovatelné zvíře, které jim poskytovalo jistotu, že nebudou hladovět, strádat. Kromě toho z kůže se dělaly botky, řemeny, brašny ... však to všichni znáte. A hostitelka měla hospodářství, takže zásoby masa v mrazáku byly na dlouhou dobu.

"Tak si ber," pobídla mne, "je to všechno libové."

"Víš," řekla jsem, "ale já nejím vepřové maso."

Řekla jsem to potichu, ale pár lidí to zaslechlo a upřelo na mne podezíravý pohled.

"Vy jste židovka?" zeptal se mne ze zájmem jeden pán, která seděl naproti a měl na talířku naloženo.

"Ne, to ne, mně prostě vepřové maso nechutná."

Kdybych ta slova mohla vzít zpět, tak bych za to dala nevím co. Nechtěla jsem nikoho urazit a ani nutit hostitelku, aby mi připravila něco extra, narychlo. Bylo to trapné. Pro ni i pro mne. Pak se rozhořela debata o židech, kteří v té oblasti před válkou žili, jak se stravovali a že měli svého košeráka, zkrátka, co jsem si z té debaty odnesla, že jsou prostě lidi, kteří se rádi předvádějí a neumí se přizpůsobit většině, když se už dají pozvat na nějakou oslavu. Pojídala jsem tence nakrájený eidam a cítila jsem, že jsem tam navíc, tak jsem brzy odjela.

Tuto historku jsem si zopakovala ...

Byla jsem pozvaná na takovou malou párty. Pořádali ji Arabové. Obchodní partneři jednoho mého známého. Zprvu jsem nechtěla jít, ale nalákal mne tím, že jeden z nich hraje úžasně na klavír  a na oud a že to musím slyšet. Bála jsem se, že tam budou podávat ty jejich sladkosti a protože mne zlobil žlučník, nemohla jsem  riskovat taková jídla. Asi bych je strašně urazila. Ale přijela jsem. Uprostřed jídelny stál prostřený stůl. A na něm fůra jídla. Kořeněného. A maso, krásně upravené. Když jsem se však podívala blíž, zjistila jsem, že je to vepřové maso. Podivila jsem se v duchu.

"Prosím, nabídněte si," vyzvala mne paní, která měla zřejmě tuto úžasnou hostinu na starosti.

"Není to náhodou vepřové maso?" zeptala jsem se tiše.

"Jistě, připravili jsme to pro vás, my víme, že ho máte rádi."

"Ale já vepřové maso nejím," řekla jsem tiše. A už jsem se cítila zase trapně. Hostitelka se na mne podívala víc než překvapeně.

"Proč?"

"Protože mi nechutná. Nemám ho ráda. Nesnáším ho."

Řekla jsem to proto, aby pochopili, že ho nechci, že nechci nikoho urazit, nikomu ublížit, že chápu, že si s tím dali práci, že je to stálo peníze a že hostinou nepohrdám. Rozpaky byly na mne asi vidět, protože ona se usmála, řekla, že to nevadí a přinesla mi krásně upravenou mísu se zeleninovým salátem.

"To nebylo moc taktické," vytkl mi známý, který mne tam pozval, "víš, jak se s tím dělali i s tím svým odporem k vepřovému masu?"

"Já to beru. Hrozně mně to mrzí."

Ano, omluvila jsem se jim. Dělali, jakoby se nic nestalo. Měla jsem z toho pocit, že to byl trapas.Asi stejný, jakoby je pozvala sama a udělala bych arabská jídla, která by se mi nepovedla podle jejich chuti.

A co na závěr?

Chystat tabuli pro hosty je velké umění. Neboť mnoho lidí mí různé chutě. A pokud je dobře neznáte, je lépe volit jídla neutrální, ne příliš typická, spíše lehká. A pokud nezvládáte něco takového, je lépe, když vám na tom hodně záleží se poradit a nebo si je nechat připravit odborníkem. Nikoho nenutit, aby jedl to či ono už proto. že neumíte připravit nic jiného.

Příště:

Zajímavé recepty pro pohoštění