Internet: Je jako velká říše, plná emocí a nemocí ...

Takoví jsme lidé! Sotva se nám něco podaří vymyslet, udělat, vybudovat, už máme také demoliční plán, jak to zničit nebo fikaný plán, jak na tom vydělat. Nic proti ničemu! Pro křesťany a Židy i jiné věřící: Bůh s tím počítal,a tak nám dal zákon bez podrobných paragrafů a nezlobí se. Pro ostatní: paragrafy jsou patníky na cestě za právem, která nemusí vždy šťastně skončit. Tak, putujeme tou říší, která nám poskytuje všechno, co si umíme a známe vyhledat. Orientace v ní vyžaduje vědomí a vědění. Ale je tu něco, co ještě není zcela dořešeno ...

Internetové právo

Internetové právo je v plenkách a kéž by raději ani nevznikalo. Úplně by stačilo, podle mého názoru, jedno ustanovení o tom, co je Internet a ony by se judikáty už nashromáždily. Není třeba ho podrobně popisovat. To, že na našem lidé provádějí všelijaké věci, to je záležitost jiná a tyto kauzy se pasují do jiných právních odvětví. Důležité je, aby měl své vymezení, své místo, svůj trůn. Všechno ostatní, jako jsou všelijací lidé, kteří vymysleli jakousi podivou kulturu diskusí, které nemají hlavu a patu, hlavně že se mele prázdná sláma, je záležitostí všech, jak se k tomu postaví. I státních orgánů. Ono to má všechno své meze. Ale jinak, Internet je vším, čím ho chce člověk mít a já se ani nedivím, že lidé mají obavy, aby ho neztratili. Dá se totiž vypnout. Takže: myslím, že se Internetové právo nepodaří vybudovat tak, jako jiné právní odvětví a nevím, zda by nepůsobilo kontraproduktivně.

Autorské právo, versus Internet

V současné době má mnoho umělců všech odvětví i vědců jedinečnou možnost se dát veřejnosti poznat. Je to příjemné, když člověk najde zajímavé stránky  a může se něco dozvědět o světě, který je mu skrytý anebo by o něm nic nevěděl. Druhý se pro  věc nadchne a chce o tom napsat svůj názor. Použije některý z jeho názorů v textu svého názoru, ale neodkáže na něho. Jsou dva důvody: buď autor nemá na stránkách napsáno, že ho někdo se ho musí zeptat, když chce jeho text použít a on vydá souhlas anebo z textu nevyplývá, že je dílem autora podle autorského zákona. Ale původní autor se na svá práva začne dovolávat a začne kolotoč problémů, ke kterému je těžko zaujmout stanovisko.

... možné problémy. Raději obsah Internetu příliš neregulovat

Jednou mi jeden člověk, při diskusi na toto téma řekl, že každý, kdo cokoliv na Internetu uveřejní se vystavuje nebezpečí, pokud své věci předem neoznačí za své dílo podle autorského zákona, že bude použito bez jeho souhlasu a dále rozšiřováno. Tím se odvolávám částečně na můj minulý článek " Internet a jeho obsah: Začnou velké problémy". Podle mého soudu záleží na autorovi, jak se svými stránkami naloží a má několik možností si je zabezpečit podle platného práva, ale z druhé strany, jaký vztah má Internetové právo jako tvářící se samostatný právní obor k autorskému právu? Pokud se k němu nehlásí, tak žádný. A autor podstupuje nejistotu, že se domůže spravedlnosti, pokud někdo jeho článek zneužije. Ondřej Neff v Neviditelném psu se v jednom ze svých článků o této problematice zmiňuje. Koho to zajímá, než si to prostuduje.

Jiné problémy ať řeší ten, kdo má na ně pravomoce

Pokud je autor rozumný, pak se zařídí podle svých možností a neriskuje, že po něm skočí někdo s jiným názorem anebo některý ze státních orgánů či cenzor, pokud jeho stránky nejsou v souladu s platným právem, mají pobuřující obsah či vyzývají k násilí. Ale to je věc jiná, na to určitě jsou prostředky, jak si s nimi kdo poradí.

Webové stránky s diskusemi

Je skutečně někdy až podivuhodné, kolik lidí dokáže dlouhodobě fungovat jako diskutéři a kolik energie do toho vkládají. Někteří jsou za to placeni, někteří tomu prostě propadli. Už jsme o tom hovořili mnohokrát, mně nebaví tomu věnovat celý článek, ale přeci se zmíním o některých aspektech. Jakákoliv redakce, která řídí stránky, vydá pravidla, která jen okrajově regulují chování diskutujících i autorů. Proč by to dělala důkladně, když je dále toto chování regulováno platným právem, a tak nebudu psát dlouhosáhlé pojednání o tom, jak se chovat. To konečně každý člověk, který je dospělý a vnímavý, ví.

Blogy na IDNEs a diskutéři

Jsou ovšem lidé, kteří si zvolili určitou kulturu, zatím mne nenapadá, jak ji pojmenovat, zaměří se ně několik autorů a z jejich blogů se snaží udělat v prostoru diskuse hotovou slovní žumpu. Čím více tam takto působí, tím více na tom získávají podle určitého systému, jak je v tomu konkrétně u IDNEsu, tedy dukátů. Pokud jim chybí, vyberou si autora, na jehož stránkách spustí podobnou žumpu, aby nabyli zase možnost se vrátit. Když se autor ohradí, tak ještě zesílí na něho tlak, aby se cítil nucen s nimi diskutovat pro jejich zisk. Osobně to sleduji delší dobu, a také taktiku provokací, s kterou se mne anebo jiného snaží udržet u diskuse. Chci je poznat, protože je to zvláštní druh lidí. Těžko je jednoznačně charakterizovat, v běžném životě se nesetkáte s někým, který dokáže se tak sjednotit (dva v jednom) a důvěřovat své anonymitě, že se změní v naprosto jinou osobnost. Ale psychika je zrádná. Jednoho dne se stane, že se zcela ze svou představou a způsobem chování jeho původní originální osobnost sjednotí. A vy se pak divíte, kolik lidí se tak změnilo a chová se naprosto nevypočítatelně? Důvod proč to dělají je jediný ... návyk na určitou činnost, kterou povýšili nad každou jinou.

Nenechme z blogů dělat žumpy, vymysleme jiný systém

Regulovat diskuse je zbytečné. Dukátový systém pro bloggery a diskutující umožňuje právě takové chování. A protože jsou dukáty cenné, mají svou hodnotu, myslím si, že z toho počtu, jaký autor má ze své tvorby, by mohl sám přímo své diskutující honorovat s přenesením určitého počtu za jeho diskusní příspěvek. Pokud se mu některý z příspěvků nebude líbit, tak ho prostě ocení nulou. Při určitém počtu nul diskutér ztrácí možnost diskutovat a ti, kdo dukáty nabydou, mohou soutěžit s bloggery o nejlepšího diskutéra roku a dokonce i mohou být bloggery obdarováni malým dárkem na památku, pokud sami budou chtít. Konečně, budou na jedné lodi. Znám pár lidí, kterým bych ráda dárek za jejich diskuse k mým článkům dala. Jsou v nich moudré myšlenky, i když s nimi nemusím vždy souhlasit. A třeba jsou i mými odpůrci.