Informační společnost: Alergie na informace

 Každý den jsme vystaveni celé řadě novým poznatkům, které po krátké době "vlivný expert" popře a zároveň předloží svůj názor z pozice, v které vystupuje v médiích. Lidé to přestávají sledovat a tím se zase oni staví do pozice "neinformovaných". Tento článek je vedený mou úvahou nad škodlivostí, nebo přínosem informací, které se nás bytostně dotýkají v každodenním životě.       

Obecně: Alergie na informace 

Jestliže hltáme informace ze zvědavosti se něco nového dozvědět a přitom si vytvořit vlastní názor srovnáním svých zkušeností a pocitů, které nás v tu chvíli ovládají bez vazby na informaci, je možné, že začneme být nejen nekritičtí, ale i nesnášenliví. Tedy, v přeneseném slova smyslu, vyrojí se v psychice "vyrážka". Pokud narazíme na názor, který koliduje s naším v nějakém ohledu, připojíme svůj vlastní a k tomu se připojí řada další lidí, kteří potřebují své zneklidnění vyjádřit a uklidnit svůj stav mysli, jenže to není tak jednoduché. Původní informace ve svém významu, ať má vůbec nějaký význam nebo nemá, se vytrácejí a vznikají nové a nové podněty, které se už nesou v duchu nesnášenlivosti a touhou najít další a další spojence. V konci mají mnozí už rozhozenou psychiku, ale netuší, z čeho. Třeba i z nejistoty, že si nebudou umět přebrat to důležité od nedůležitého a v konci neporozumí nebo se propadnou to stavu nihilismu. Nakonec je mnohý s tou nejistotou sám. Zapracuje zdravý rozum nebo nezapracuje?

Voda teče a informace se mění

Psychický stav, kterému jinak říkáme "blbá nálada", se zhoršuje až k agresivitě při neustálých změnách v požadavcích na plnění nejrůznějších povinností, kterými jsme bez ohledu na pozici (občana nebo úředníka) vázáni pod hrozbou sankcemi. Celé hory předpisů, které se nás, jako občany a zaměstnance státních a komunálních úřadů,  týkají, jako prvotní informace, nejsou k ničemu, pokud hledáme jen informaci, co na to "říkají" druzí. Ale z toho se nedozvíme, co máme plnit oproti sankci, která náhle překvapivě dorazí v podobě úředního dopisu. Samozřejmě, že mnozí pokládají takové upozornění za "buzeraci" a hledají východisko. Některým se třeba podaří takovou situaci vyřešit přechytračením a neopomenou svou zkušenost publikovat, leč po nějaké době důvěřivec zjistí, že se od sankce nejen neupouští, ale zvyšuje se hrozbou přestupkového řízení, či dokonce trestního řízení. A přitom - všude se píše a upozorňuje na změny v předpisech, což je vodítkem k tomu, aby si ten, koho se to týká, předpis vyhledal, eventuálně kontaktoval příslušný úřad, pokud si není jistý, že správně informaci v tisku porozuměl, zeptal se nebo si vyzvedl příslušný formulář, vyplnil ho a podal. První,kdo má být přesně informovaný, je úřad. Jenomže, veškerá školení a celé haldy interních směrnic, které mají aplikovat právní předpisy, při té rychlosti legislativních změn (z měsíce na měsíc), postrádají na významu, pokud je úředníci nestačí pojmout, a tak na přímý dotaz dát jedině možnou správnou a aktuální odpověď k datu dotazu. Zítra už může všechno jinak, probíhá jim hlavou a mají pocit marnosti. Copak je možné si všechno pamatovat a současně v paměti informace aktualizovat a ještě navíc vést agendu, kterou je třeba také stále aktualizovat? Stačí opomenutí a nastane "katastrofa". Ti, co v sobě přechovávají trvalou pifku na každého a všechno, mají nyní příležitost se alespoň částečně vybít. A tak se šíří psychóza zášti vůči "původcům toho zla".

Příbalové letáky: jsou skutečně zdrojem informací?

Od právních předpisů se nyní odchýlíme k příbalovým letákům k lékům. Z poměrně malé krabičky vytahujeme umně složený a hustě popsaný příbalový leták se spoustou informací, nad kterými se nejeden konzument příslušného léku vyděsil. Lékař vám předepíše lék na určitou nemoc, lékárník vám napíše, jak ho máte užívat s upozorněním na příbalový leták, jdete spokojeni domů, že se vás zdravotní stav zlepší, u kávičky si začnete číst celou haldu podrobných informací a z nich vyčtete, jaké vedlejší účinky vás potkají, co smíte a nesmíte jíst a kdy volat první pomoc, jakmile se vedlejší účinky dostaví. Panebože, řeknete si, a jdete do lékárny se přeptat na ty vedlejší účinky a máte vztek, protože ta přehršel informací o nežádoucích účincích a riziko vazby na jiné léky a i potraviny snímá z vás důvěru v účinnost léku. Lékárník vás vyslechne a pak mávne rukou: prosím vás, ty příbalové letáky nečtěte, řekne a tak plní nejistoty jdete raději znovu k lékaři se zeptat na ty vedlejší účinky, protože vás mohou potkat v nejnevhodnější dobu. Lékař vám řekne - to jsou jen upozornění, však si tam přečtěte, kolik procent lidí je má. Nemají ho všichni a vám by to nemělo hrozit. Jenže, pomyslíte si, copak já vím, co se může stát? Sousedka říkala, že to taky bere a celá se osypala, říkáte a lékař vám už netrpělivě odpoví, že nemáte diskutovat se sousedy, ale brát to, co vám předepsal. Pokud se něco objeví, ihned se dostavit k němu na kontrolu. Tak může mne lék víc poškodit, než mi pomoci nebo ne? Radši to nečíst, ale co když udělám nějakou chybu? Podané informace,které nemusí umět každý vyhodnotit, nepadají na úrodnou půdu. Nejistota může jen zvyšovat nervozitu a současně probouzet i strach. Na internetu bývají diskuse o lécích, které vedou lidé mezi sebou. A tam se může dočíst, že někomu po něm vypadaly vlasy. Tak, takhle tedy ne! Relevantní a validní informace vám může podat jen lékař, který také za informace odpovídá, nebo lékárník. Jaké však mohou mít spolehlivé znalosti, když se na náš trh valí tolik léků od nejrůznějších firem a nabízejí vám různé varianty, o kterých se máte rozhodnout, aniž máte tušení o účinnosti toho či onoho druhu léku? 

Jak si zjednodušit život a přitom nenarazit?

Každý odpovídá sám za sebe, vyplývá z občanského zákoníku, a tím je také každý postaven před změnu postoje z minulosti, která vyslala ustanovení, "neznalost zákona neomlouvá". Tedy, dalo by nyní říci: občane drahý, v té haldě informací se musíš vyznat a vyvodit si z toho všeho důsledky při vlastním rozhodování se v nejrůznějších otázkách ve svém životě. Máš občanku? Jsi příčetný a dospělý? Tak vidíš. Vyber si nějakého poradce, který ti poradí, na koho se nejlépe obrátit, pokud ti tvůj vlastní rozum, na který se spoléhá, nenapoví. Ale i rozum nemusí být v souladu s předpisem, který na vás zaútočí svými zbraněmi. Před alergií na informace, kterou trpí mnoho lidí, se uchráníme tím, že rozeznáme, kdo je tím postižen a kdo není. Není únosné pro žádného člověka, aby trpěl za stavy, které mají ostatní lidé, trpící pro ně důvodnými traumaty z životních událostí. Nikomu tím nikdo nepomůže, jen vzácný čas, vyhrazený k životu, stráví v nánosu v osobně neprožitých zážitků. Věřím, že spousta lidí, kteří mají skutečné problémy, o nich veřejně nemluví. A když se mnoho o svém problému dozvíte od jiných, jak oni ho řešili, nakonec zjistíte, že ten váš je tak specifický, že si ho musíte řešit sami. Rozumným uvažováním, zdvořilým dotazem ke kompetentní a odpovědné osobě či se svěřit blízkému člověku, kterému důvěřujete, a poradit se s ním, co si o tom myslí. A jít takovou cestou, která se vám jeví jako nejlepší.