In memoriam: Za Václavem Havlem

Nejsem z těch, která by měla někoho soudit, zda byl dobrý nebo špatný. Tváří v tvář majestátu smrti mi už nezbývá, než přijmout, že odcházejí lidé, kteří nás vysvobodili z dlouholeté totality. Pokud něco udělal špatně, pak ať ho soudí Bůh ... to je odpověď jeho kritikům.

Od chvíle převratu jsem si budovala vlastní život a stejně tak i má rodina. Ne, že bychom očekávali, že teď, ausgerechnet, přijde ráj na zemi. Spíš, zkušení z pobytu v zahranicí jsme nějak tušili, že bude daleko víc starostí a práce, protože vybudovat si profesionální život a založit si živnost  nebude nic jednoduchého. A první krok, který jsme udělali byl, že jsme si zjednodušili osobní život. Nehleděli jsme na Václava Havla zbožňujícími pohledy, jako někteří a ani na Václava Klause a Miloše Zemana. Nečekali jsme, že zbohatneme, ale spíš jsme čekali, že budeme muset hodně pracovat, abychom si v té konkurenci, placení daní a všelijakých poplatků udrželi životní standard.

Václav Havel byl cesta k osvobození se

Svoboda je velké slovo a také cesta, která, když je otevřená, tak způsobí mnoho radosti a také nesnází. A to my všichni víme. Mohli jsme jezdit, kam se nám zamanulo a nikdo už nestál o to, abychom se zpovídali, s kým jsme tam mluvili a o čem, proč jsme tam jeli apod. Mohli jsme se setkat s příbuznými, kteří emigrovali postupně od druhé světové války. A nikdo nám nekladl žádné překážky. Čekali jsme na zákony, oproštěné od vedoucí úlohy strany, byli jsme ochotni přijmout všechny překážky, které nám stavělo do cesty již tušené legislativní bum. Ale taky jsme věděli, že národ čeká nezaměstnanost, dluhy, problémy, které má každá země, která nastoupí ke kapitalismu. Bylo to všechno příliš rychlé, pro mnoho lidí nesnesitelné, protože byli vytrženi ze svého stereotypu a najednou museli opouštět od svých zvyklostí. Byly chyby, byly sliby. Ale hodně věcí také záleželo na postoji každého z nás. Osvobodit se od závislosti na státě je pro země, které dlouhodobě žily v totalitě i dlouhodobá záležitost. A svoboda má své trny.

Udělal pro nás hodně

Dnes, když jeho ostatky budou vystavovány veřejnosti, bychom měli spíš přemýšlet o tom, co dobrého udělal, pokud to ještě víme. Protože o mrtvých jen dobré, přátelé. Byl dlouho nemocný a trpěl. Byl fenoménem své doby, v které jsme žili a mohli také něco změnit, měli jsme to v rukou. Chyby jsme také dělali my, protože jsme měli reagovat lépe na situace, které nás bytostně dotýkaly a dotýkají. A proto, zachovejme mu úctu, i přes to, že máme pocit, že bychom mu měli něco vyčítat. Proč? Celou totalitu jsme šilhali po Západě, protože jsme si mysleli, že se tam mají líp. Možná, že ano, ale za jakou cenu? Přesně za takovou, jako my nyní.

Nebuďme tak zapšklí a zkusme pochopit, že život je o něčem jiném než o splněných přáních. Ale také o nenaplněných ideálech, které nám ještě zbývají naplnit.

Ať je ti česká země lehká, Václave Havle!