Hudba: Ta naše písnička česká - část 1

Vydejme se na cestu dějinami české populární hudby a připomeňme si slavné představitele a průkopníky české hudby ... O tom tento malý seriál. http://www.youtube.com/watch?v=Y6zQvMmUIvI&feature=related

Tak počněme ...

Ach, ta autorská práva!

Vznikem samostatného státu se po roce 1918 otevřely možnosti pro rozvoj české populární hudby a zpěvu. Co to zapříčinilo? Byly to nové demokratické poměry, které otevřely nové společenské a kulturní dění. A nelze přitom opomenout, že země měla dobrou ekonomickou základnu. Dříve byli lidé většinou odkázáni na vlastní hudební výkony nebo na občasnou veřejnou produkci. A nyní přicházela možnost hudbu šířit mediálně a také se v tom promítala i lukrativnost. Mezi skladatele a interpreta a posluchače vstoupil nový prvek – zprostředkovatel. Produkce a spotřeba populární hudby začaly v meziválečném období nabývat nových forem a  zároveň také značně stoupat. Až do první světové války zůstávala problematika autorských práv na vedlejší koleji a tak skladatelův a textařův honorář zůstával na vůli nakladatele. Ale získávat finanční prostředky z veřejného provozování – to už bylo pro umělce něco. Jen málo českých skladatelů požívalo ochrany autorských práv. Tehdy existovala rakouská společnost AKM a německá GDT a od roku 1915 ještě fungovala GEMA, ale tam bylo účastno jen velmi málo českých skladatelů, kteří svou hudbu publikovalo ve Vídni nebo v Německu. Mezi nimi jmenujme Oskara Nedbala  Julia Fučíka. V čehách takové společnosti neexistovaly, i když právník dr. Jan Lowenbach v již roce 1908 vyzval k vytvoření české hudební společnosti.

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=6653

http://www.starysmichov.cz/view.php?cisloclanku=2007040032

Jak vznikla OSA

Karel Josef Barvitius

Ale až v roce 1919 vznikla nová naděje na založení české hudební domácí společnosti. Tato inciativa vzešla z popudu českých skladatelů a nakladatelů a to v době, kdy písničky Karla Hašlera a Červené sedmy znamenaly velké boom. Nově ustavenému družstvu Ochranné sdružení skladatelů, spisovatelů a nakladatelů hudebníci, (později Ochranné sdružení autorské – OSA) předsedal zprvu pražský nakladatel Karel Josef Barvitius.Od roku 1920 již stál v čele Josef Bohuslav Foerster. Nebudeme se již dále zmiňovat o všech tahanicích, skandálech, pokusech po vymáhání podvodných provozovacích poplatků za hudební výkony.

Rozvoj ve vzájemné ochraně autorských práv

V polovině dvacátých let se doáhlo dohody s rozvíjejícím se rozhlasem o pravidelném odvodu poplatků za vysílání hudebních skladeb, tedy přesně v roce 1925 a o rok později konečně přišel  zákon o právu původcovském, zakotvující nárok autorů a  nakladatelů hudebních aj. děl na výnos z uplatňováním těchto děl; a to i v rozhlase a na gramofonových deskách.

Kruh autorů písniček a operet (KÁPO)

Značnou část repertoáru populární hudby zaplňovaly u nás v meziválečném období skladby cizí provenience. A to ovše,  znamenalo značný devizový únik do zahraničí, hlavně co se týče provozovacích tantiém.  I když OSA stále zůstávala jako družstevní podnik a splňovala  své poslání, v roce  1930 se nadto ustavil ještě též Kruh autorů písniček a operet (KÁPO),  a to rovněž s účastí hudebních nakladatelů. KÁPO bylo volné zájmové srdužení a soustřeďoval snahy skladatelů, textařů a libretistů z  okruhu populární hudby a operet v jejich poměru k zprostředkovatelským a provozovacím institucím  jako byl rozhlas, gramofonové společnosti, operetní  divadla, nakladatelé  a jiní. Zároveň se stal centrem čilé propagace  domácí populární hudby před veřejností.

Propagace československé hudby

dr. Jiří Červený, Josef Walter

http://www.youtube.com/watch?v=Zn4NMorxwU4

Každodoročně se pořádaly akce "Týdnů československé hudby" v rozhlase, v pohostinských a zábavních podnicích aj.. A také  se vypisovaly pravidelné soutěže na původní české písničky a vítězným skladbám zajišťoval potřebnou publicitu atd. Dlouholetým předsedou KÁPO byl dr. Jiří Červený, zakladatel Červené sedmy a tajemníkem Josef Waltner, rovněž bývalý kabaretiér. Pražské jádro mělo své spolkové pobočky i v Brně, Olomouci a Bratislavě. Počet členů KÁPO se proto rychle zvětšoval. KÁPO zanikl v roce 1939.

http://www.youtube.com/watch?v=kSqiCb_YED8&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=tzFLxfUeZ0c&feature=related

Gramofonové desky

Po roce 1918 se i v českých zemích stávala zvláštním zprostředkovatelem hudby  gramofonová deska.   I když už nejrůznější filiálky zahraničních firem již před první světovou válkou u nás nahrály a distribuovaly daleko přes tisíc kupletních a humoristických snímků i rozsáhlý výběr skladeb hraných dechovými kapelami. A naštěstí také  i početné záznamy tehdejších operních umělců a jejich repertoáru. Samozřejmě,  že v poválečném rozvoji společenského a kulturního dění se však zájem české veřejnosti o gramofonové desky ještě stupňoval. Lepší materiální podmínky umožňovaly nákup gramofonových přístrojů, které - ještě před rozvojem rozhlasu - začaly hlavně v hostinských podnicích patřit k takřka normálnímu inventáři a zároveň lákadlu. Přitom se zlepšovala nejen úroveň reprodukovaného zvuku, ale i sám způsob nahrávání. Až do poloviny dvacátých let šlo stále ještě o nahrávky akustické, tj. o zpěv a nástrojovou hru směrovanou do trychtýřovité, jehlanovitě zúžené zvukovky nebo více zvukovek.  Díky jim se intenzita zvukových vln přenášela přímo na rydlo, vepisující akustický záznam do horizontálně se otáčejícího voskového talíře. Z toho se pak galvanickou cestou vyráběly lisovací matrice vlastních desek. Výsledný zvuk nebyl ovšem příliš dobrý a hlavně ve vysoké a nízké poloze  vyzníval oproti originálu značně zkresleně.

A v roce 1926 ...

Až v roce 1926  se začalo  přecházet na nahrávání elektrické. Při něm se zvukové vlny, přijímané nyní již mnohem citlivějším mikrofonem, přeměňují na slabé vlnění elektromagnetické, takto se převádějí do zesilovače a teprve odtud do nahrávací hlavy s rycí jehlou. Toto rydlo i nadále ovšem zaznamenávalo zvukový výsledek do voskového talíře, který stále ještě zůstával základem vlastního výrobního procesu gramofonových  desek. Kvalita výsledného zvuku se však elektrickým nahráváním  mnohonásobně zvýšila a tím i přispívala k mohutnému následnému rozvoji gramofonového průmyslu.

Hlas jeho pána ...

Karel Hašler

Pražsko-střekovská filiálka  mezinárodního koncernu The Gramophone Company (GC) disponovala  jak onou světově proslulou značkou His Masters Voice (Hlas jeho pána, tj. bílý pes sedící před ozvučnicí starého gramofonu), tak i řadou exkluzivních smluv, mj. i s Národním divadlem a Českou filharmonií. Pro HMV nahrával též Karel Hašler, který se prostřednictvím svého vlastního nakladatelství stal od roku 1923 načas dokonce zástupcem HMV pro Československo. Už ve dvacátých letech se ke GC volně přidružila i americká značka Columbia. S tou byl zase spjat tzv. Lindstromův koncern, tedy značky Homocord, Odeon, Parlophon a Beka; do roku 1935 vesměs s vlastními zástupci a vlastním repertoárem.  Z hlediska populární hudby musíme přimenout  přínos značky Polydor, náležející německému koncernu Deutsche Grammophon Gesellschaft (DGG). Polydor u nás později lisoval hlavně u Esty, která také převzala jeho zastoupení, a to včetně americké značky Brunswick s mnoha zajímavými tituly amerického jazzu.

Ultraphon

Již od roku 1930 začal Ultraphon zaznamenávat písně a hudbu  Osvobozeného divadla v autentickém podání V+W a Ježkova orchestru. Od 1931 repertoár Kocourkovských učitelů, průběžně pak orchestr R. A. Dvorského a později Gramoklubu (od 1936), Karla Vlacha (od 1939) ad. Takřka v úplnosti jsou v ultraphonském katalogu zastoupeny všechny významné dechové kapely civilní i vojenské. A samozřejmě tak i orchestry a zpěváci pražských operetních divadel a řada souborů tanečních a lidovkových. Z jednotlivých, hlavně pěveckých interpretů nahrávali pro Ultraphon např. Oldřich Kovář, Oldřich Nový a Jára Pospíšil. A z jazzové oblasti pak E. F. Burian, Inka Zemánková, Jiřina Salačová a sestry Allanovy, Bajo-trio a řada jiných. Jako skladatel, zpěvák a kapelník trvale spolupracoval Karel Vacek. Hojně se uplatňovaly i přední trampské soubory. Za šestnáct let samostatného působení (1930-1946) nahrál Ultraphon přes 5800 hudebních, ale i mluvených titulů. Naprostá většina z nich vyšla na deskách a byla v obchodní síti i běžně distribuována. Spolu s HMV a Estou byl Ultraphon v roce 1946 znárodněn a včleněn do nově vzniklého národního podniku Gramofonové závody.

http://www.youtube.com/watch?v=ebEyZkGsdvU

Pokračování