Evropa a Evropané: Hovoříme o ni, jakoby k nám nepatřila

Jsem Evropanka. Evropu považuji za nejpříznivější místo pro život v celém jeho rozměru. Je třeba nahlížet na současné problémy Evropské unie jako na záležitost přirozeného vývoje, historického, filozofického, politického i ekonomického. Není jiné cesty, než Evropu obrodit a najít pro ni příznivou půdu pro rozvoj a prosperitu. Ne silou, ale idejemi, protože ona sama se zrodila z nadějí dlouhé řady generací. Zkusme to znovu, jako v historii. Třeba k nám naše evropská minulost znovu promluví a ukáže nám cestu ...

Dějiny Evropy lze vnímat také jinak ...

Velké osobnosti, které nedaly zahynout základům evropského myšlení, upadají v zapomenutí a na jejich velké knihy a myšlenky padá prach. Byli to lidé, kteří vytvořili základy k mravnímu myšlení a vyslovili se k základním pojmům, na kterých se stavěl systém bytí a života společností, které Evropu tradičně obývají a žijí na jednom kontinentu ať v dobrém nebo ve zlém.  Považujeme se, stejně jako většina zemí Evropy, za sekularizovanou společnost, což znamená, že nespojujeme s náboženskými představami a rituály svůj každodenní život. Většina lidí ví, že křesťanství je živé hnutí, nikoliv jen název náboženského směru. Stejně, jak došlo k evangelizaci Evropy, v některých jejích částech došlo postupně i k silné ateizaci. Evropa je duchovně rozpolcená a trpí nedodržováním mravních norem, proto také často nenacházejí společnosti v ní žijící společnou řeč a často ani důsledně společný cíl, na němž by se pevně semkla. Evropa je přirozeně demokratická a ve svém státním a právním základu nese poznaný a vyzkoušený právní stát posílený o demokratické ideály (neboť právním státem může být i stát totalitní, který demokracii nerozvíjí).

Všechny problémy jsou důsledkem odklonu od základů

Oponovala bych panu prezidentovi, že všechno, na čem Evropská unie nyní stojí, je špatně. A pochybuji, že bez tragických následků, z kterých by se nemusela vzpamatovat, ji lze jakkoliv destruovat. Problém je v tom, že nikdo nemá dost trpělivosti na to, aby pomalu posouval vývoj dopředu a my dnes víme, jak je pochybné uspěchané řešení problémů a co to všechno v současnosti natropilo za problémy. Instituce státu nelze postavit za jedno volební období zvolené politické garnitury, stejně jako změna jakéhokoliv systému je dlouhodobou záležitostí, ale takto to není nově zvolenou vládou vždy vnímáno, proto většinou nepokračuje na načatém díle, které stálo obrovské prostředky z veřejných peněz. Hodně stojí i další a nové nápady, které často končí jako ty předchozí. A myslím, že se takto nejvíce plýtvá prostředky. Více, než ze sociálních zdrojů pro potřebné.   Ale  kdo si myslí, že je možné pořád začínat něco nového a nedokončit původní projekty, je zaslepený pýchou anebo staví cosi na zelené louce, o čem předem neví, jako to bude fungovat a zda se to vůbec vyplatí. Soudcům a ani jiným lidem v právnické profesi není do zpěvu a tance, protože náš právní řád není ani za dvacet let dokončen. A už vznikají nové společenské problémy, které je třeba řešit právem. Pokud není nějaký jev včas právem regulovaný, může se vyvíjet po svém a nabýt povážlivých konců. Zatímco se bouřlivě vyvíjely obory, které souvisely s budováním ekonomické sféry, zákony, které souvisejí s naplňováním ústavních článků zůstaly nezměněny tak, aby ochránily politický systém v ústavě deklarovaný. Po aféře se stranou Věcí veřejných (jež zvolila netradiční výstavbu svého politického základu) bude mít každá nová politická strana velký problém s volitelností. Copak ani tento příklad nikoho nepohne k tomu, aby se zamyslel nad samotným základem zákona o politických stranách, nad jejich financováním a způsobem začlenění do ústavou garantovaného politického systému? Pokud nastane čas, že je ho třeba změnit, nechť je změněn a nechť jsou dána jasná pravidla.

Neviditelná ruka trhu, právo a stát

Už tu bylo několikrát řečeno, že stát není firma a že ho nelze udržovat ze soukromých prostředků. Občané několikrát poukazovali na příliš drahou politickou kampaň před volbami, na jejíž financování se podíleli i nejrůznější sponzoři z podnikatelské sféry. Podle mého názoru, po těch letech, co tu působí tradiční pravice a tradiční levice, je občanům  a zároveň jejich voličům jasné, že je třeba vyváženosti a rozumu, protože nikdo, a to už víme, i kdyby sliboval hory a doly, není schopen zajistit právě tuto žádoucí rovnováhu a všelijaké hybridy z bývalých neúspěšných politických stran se také neosvědčily. A také víme, že nad vůlí a schopností lidí připravit cesty ke změnám, které je nutné provádět, nemohou vládnout ani peníze a ani různá vůle jednotlivců. Čtyři roky volebního mandátu je dlouhá doba pro trpělivé vládnutí a krátká doba pro převratné změny, které není možné dokončit. A čím více jsou problematičtější, jako současná reforma, tím hůře se ujímají ve společnosti a tím horší mají následky do budoucnosti jako nedokončená torza, byť v zákonech zakotvená. Účelové kroky jsou pro krátkodobá řešení problémů, ale nemůže být na nich, podle mého názoru, založená dlouhodobá politika státu. Ta se může vždy a jen odvíjet na základě Ústavy jako základního zákona a jako, velmi zjednodušeně řečeno, smlouvy mezi státem, který je reprezentován státními orgány a obyvatelstvem.

Fungování občanské společnosti je nezastupitelné

Pokud si chceme stát udržet, je třeba nejen důsledně znát jeho prvky (a žádný z nich není druhému nadřazen), ale také je budovat s vyhlídkou na hubené a tučné roky. Nejvyšší poviností zákonodárného orgánu je bdít nad tvorbou zákonů pro naši zemi a ve smyslu našich mezinárodních závazků, nejvyšší povinností státních orgánů je udržovat v rovnováze politiku v zemi podle Ústavy a ne podle vzorů ze zahraničí a je slepě přijímat, jakož i dbát o ochranu a bezpečnost území České republiky a nejvyšší povinností občanů v demokratickém právním státě je dbát o to, aby byla udržována idea trojí dělení moci, která je v ústavě zakotvena a bránit zákonnými prostředky jejich oddělenost a fungování. A v tom nemůže občany nikdo zastupovat, ani média, která ze všech sil a ne vždy správným směrem, ovlivňují mínění lidí. A ti nemohou, jako občané být jen třtinou ve větru se klátící, ale musí jasně projevovat vůli k naplňování Ústavy, kterou jsme všichni vázáni, a to zákonnými prostředky. Všechny ostatní nevedou k ničemu jinému, než ke zmatkům i destrukci, které mají často nejasný cíl a dlouhodobé problematické následky. Nejen pro jednotlivé státy Evropy, ale také pro každý stát zvlášť. Nemáme jinou možnost, než konečně pochopit, že nejen Česká republika, ale také Evropa je naším přirozeným domovem a není možné, abychom na něho nahlíželi s despektem, jakobychom těch domovů měli víc. Nemáme.