Dr.Rath a ti druzí: Panu dr. Koskubovi s úctou ...

S velkým zájmem jsem si přečetla článek pana Dr. Koskuby, našeho senátora a moudrého muže. I když jsem se před nějakou dobu do něho trochu pustila, nebylo to ve zlém, ale polemika, obhajoba - měl pravdu, já ji do důsledku neměla. Přeci jenom, naše kukátko na svět je jiné z mnoha důvodů, ale chápu ho jako člověka, který ví, o čem hovoří. Nejprve k dr. Rathovi a pak k těm jiným věcem ...  

Motto :

Mluvte z lásky, mlčte z lásky  ...

Sv. Augustin

Rozdíl v hodnocení osoby pana dr. Ratha

Nemám zase takového časového prostoru, abych se mohla kauze více věnovat, i když si to zaslouží, protože je to svým způsobem významná kauza, ale uhodily mne do očí takové nadpisy, jako - Rath je Narcis (úmyslně volím jméno hrdiny antických bájí, je charakterizován pojmem - úzkostlivá sebeláska)  a jiné podobné nadpisy článků, které hovoří o jeho narcistní povaze. Ale já si myslím, že je INT, a takoví lidé jsou holt pro své okolí příliš komplikovaní. To se konečně ukáže dál, zda mám pravdu nebo ne.  V každém případě, proč o něm mluvit v takovém pohledu, když ho nikdo, v jeho soukromí, zase tak neznáme? Nebo málokdo? Vůbec bych nebyla překvapená, kdyby se stal shakespearovským nebo moliérovským hercem. To je jeho věc a jen jeho věc. V řadách právníků také najdete hodně lidí, kteří se zabývají uměleckou činností, jsou herci ve své profesi i v životě. A on herec je, to je pravda.  Ale na tom není nic špatného, pokud svou roli zvládá dobře, zná její rizika a je připraven nést následky. Ovšem, je pravda, jak pravil jeden psycholog, že se má pod kontrolou. Proč to píší, pane doktore? Proč to všechno kolem jeho povahy? Jsem totiž pro to, aby se lidé odpovídali za své činy, a ne za svou povahu a své osobnostní sklony (pokud nejsou samozřejmě spojeny s trestným činem). Ale já jsem rozhodně proti společenské popravě, protože o jeho případu, pozadí a motivacích nevíme vůbec nic. Proč? Za prvé proto, že je jenom člověk a ne démon, za druhé proto, že je náš spoluobčan a mám za to, že bychom se měli k sobě navzájem chovat s úctou i v takových momentech, jakým je tato kauza a za třetí, je ústavní činitel České republiky. Nejvíce mne zajímá, jakou cestou se jeho kauza vydá a jestli bude schopen se očistit tak, aby na něm nezůstala žádná hanebná "visačka". Zatím je všechno zastřené. I když jistě každý vnímavý člověk cítí, že to má přelomový význam v naší zemi, i tak, jak jste naznačil.

Doby se mění, měli bychom to pochopit

Byly časy, že jsme se v naší zemi cítili volní a svobodní. Ale nebylo to zase tak pravda, žádná společnost si nemůže dovolit opustit hranice chování, které jsou vytýčeny mnoha způsoby. Svoboda není nadřazena ani zákonům, ani etice, ani lidskému chtění. A o penězích? Dejte císařovi, co je císařovo a Bohu, co je božího. Mezi významné lidské cnosti patří přiměřenost. Přiměřenost v životě i v myšlení i projevování své osobnosti, patří sem i moudrost, která přiměřenosti svědčí. Bude o tom někdo vůbec přemýšlet?  V Belgii se stalo, podle tisku, že jeden muslim pravil k Belgičanům: „Buď nás budete respektovat, nebo zmizte." Jistě, že za ta slova na něho sesype spousta argumentů a hlášek, ale jedno je jisté, zda tomu dokážeme čelit tak, abychom nevyvolávali nebezpečný konflikt. Ostatní řeči jsou k tomuto problému irelevantní. Je pravda, že jsme si život v Evropě, a já si myslím, zbytečně zkomplikovali a asi se budeme muset vyrovnat z mnoha problémy, anebo je řešit. Ale podle mého názoru, jen rozumem a comebackem do vlastních hranic, které jsou nám vlastní. A každý by měl přemýšlet sám nad sebou, hlavně sám nad sebou a hledět si osobního života a svých bližních. Trávit život na diskusích je možná, pro mnoho lidí, z důvodu psychického vypětí a jisté neuspokojenosti jistě ulevující, ale v této době je asi lepší se spíš soustředit na osobní život a problémy. Bohužel, není žádná vyšší síla, která by to za nás řešila jen tak, že se jí zachce. To je mylný výklad záchrany.

A přesto všechno, já věřím, že zase budeme žít v normálu, až se přeženou ty vlny tsunami, které dobyly hranice naší země. Můj názor je, že je třeba stále rozlišovat, co je dobré a co je špatné, co je k neprospěchu a ku prospěchu celku, protože málokdo ví, o různých rozhodnutích, qui bono (komu to slouží). Při pohledu na naši politickou scénu je jasné, že lidé ve vrcholných funkcích jsou na pokraji svých sil. Ale naše společnost taky - dva roky nepředstavitelného tlaku nám daly zabrat. Otázka je, jestli to změní celý národ k lepšímu nebo horšímu. Uvidíme  ...