Domácnost: Je lepší život na venkově nebo ve městě?

Kdo by z nás nevzpomínal, jak jsme si krásně prožívali prázdniny a volna s babičkou a dědou! Jenže naši prarodiče byli přeci jiní! Cílem článku je zamyšlení nad hospodařením a životem v domácnostech na venkově i ve městě.

Idealizovaný pohled na venkov může být zcela ztracen, pokud se mladý městský člověk ocitne tváří v tvář realitě venkovského života. Nestačí si koupit dům a pozemky, pořídit si zvířata a mít velké plány s malým farmařením a dokonce i mít finanční prostředky na zajištění chodu celého komplexu venkovského obydlí. Odcizenost od přírody v celém jejím projevu a dopadu jejího chování připraví mnohým dosud městským „odvážlivcům“ velká překvapení, ale klobouk dolů, když to bezvadně zvládnou a poperou se s překážkami. Pak se jim příroda ukáže v celé její kráse a vznešenosti, začnou objevovat nové hodnoty a mohou být velmi šťastní. Uvidí za sebou výsledky svého úsilí v první podařené úrodě, při pohledu na pěkný trávník a z vůně květin či ze sladkých bobulí z keříků, které předvedly své ovoce. To jsou výsledky jejich úsilí, které však musí prohlubovat, protože každý rok přináší změny a někdy i nemilá překvapení v podobě povodní či sucha. A na to je nutné se připravit: znalostně, finančně i psychicky, třeba v případě zaplavené zahrady či polí.  

Městské děti a jejich vztah k domácnosti

Městské děti se těší, jak si dny volna, když není škola, užijí na venkově v jakémkoliv ročním období. Ovšem, jejich prostředí, v kterém žijí s rodiči, je diametrálně jiné. Mají větší pohodlí, nemusí se podílet tolik na chodu domácnosti, protože to obstará maminka a tatínek. Rodiče je k jejich velké škodě nenutí, aby převzali podle svých sil a možností podíl na úkolech a povinnostech v městské domácnosti, a tak nemají představu, jak to v životě chodí. A tak, když si založí své domácnosti, nemusí se jim dařit. Chybí jim běžné dovednosti, nedaří se jim naplňovat své sny a vztahy mezi nimi uvadají. Co sami neumí, musí si sjednat a to stojí často velké prostředky. A hlavně, co jim chybí – umění hospodařit s penězi, zvláště když nebyli účastni rodinného finančního hospodaření, rozdělování peněz a přemýšlení, co si mohou během měsíce ze svého kapesného koupit. A také nelze opomíjet umění hospodařit s domácím rozpočtem. To umění spočívá ve vůli nesahat do jiné obálky, kde jsou uloženy peníze na poplatky, daně, na kulturu atd., protože není pak kam sáhnout, až přijde den D.  

Idyla i drama venkova

Venkovská domácnost je však jiná. K venkovské domácnosti obvykle patří i pozemky pro pěstování zeleniny, obilovin, ovoce, takže práce je od jara do jara je pro obyvatele domácnosti zajištěna. Kromě pozemků se často starají i o domácí zvířata, a to není rozhodně jednoduché. Chod venkovské domácnosti řídí i příroda, což vyžaduje znalosti, pracovitost a flexibilitu (ten pojem jsem si vypůjčila z manažerského slovníku, znamená: ohebnost, pružná přizpůsobivost) k práci, k ostatním lidem v místě, k podnebí, kde žijí, k prostředí a k vybavenosti obce, která poskytuje možnosti pro běžný život svých občanů, kteří se podle daných podmínek zařizují. I když není dnes vzácností, že mladí lidé, narození a vychovaní ve městech vyhledávají ke svému životu venkovské prostředí co nejblíže však k městu, kde jsou zaměstnáni, nebo studují, dá se předpokládat, že do venkovského prostředí vstupují nepřipraveni, pokud si ho neosahali v dobách svého dětství u babičky a dědy. A tak jim zpočátku chybí jejich dovednosti, myšlení a znalosti, ale i vztah k venkovu. V počátečním období prožívají stres a možná, že svého rozhodnutí litují. Šupiny jim padají z očí a ztrácejí iluze z dětství. Jenže, jednoho dne mohou objevit přírodu, jejíž půvaby jim v jejich městském prostředí byly skryté, a to je obrovská odměna za počáteční nejistotu a trápení. 

Vedení venkovské domácnosti není jednoduché

Nedá se říci, že ve městech je pohodlnější život než na venkově, každý způsob života má svá úskalí, ale i půvab. Jenže ten bezprostřední kontakt s přírodou na venkově je pro některé daleko dramatičtější a nákladnější, pokud nemají ani představu, jak příroda funguje, jak promyslet pěstování plodin pro domácnost v daném podnebí s trochou předvídavosti pro každé roční období. Dříve sloužily drobným zemědělcům a chovatelům tzv. "Stoleté kalendáře", které vedly jejich uživatele k přemýšlení nad životem na statcích a venkovských usedlostech, „Zlaté knihy hospodáře“, které obsahovaly nejrůznější rady pro chod venkovských domácností i knihy „Domácí lékař“, podle kterého lidé získávali znalosti o nemocech, nebo "Tradiční medicína" na běžné choroby, s kterou měly celé generace zkušenosti a získávali dovednosti od svých předků – doktor se volal, až když bylo zle!  Z těch starých knih se dá ještě leccos vytáhnout i v dnešní vyspělejší době, ale umět je úspěšně v současnosti použít, to je už jiný problém. Ale jedno je jisté, že člověk získává nejvíc znalostí zkušeností tehdy, pokud si vypěstuje vztah k novému prostředí a k lidem, kteří se vzájemně potřebují více než ve městech, kde je všechno snadno dostupnější. Například lékařská péče, státní i komunální úřady, notáři, obchodní sítě a jiná občanská zařízení. Vedení rodinného rozpočtu je samozřejmostí. Je třeba mít peníze na běžné i všeobecné opravy domu, na krmivo pro zvířata, mají-li nějaká, na zemědělskou výrobu, na daně, na údržbu zemědělských strojů, jako jsou sekačky trávy a jiná zařízení i jiné platby, které podle předpokladu vzniknou během roku. Lidé nejsou tedy domácího účetnictví a vytváření domácího rozpočtu nikdy ušetřeni. Nejlépe je děti učit hospodařit podle jejich věku a schopnosti chápat smysl života v domácnosti. A to přinese v době dospívání a dospělosti své plody.

Každý člověk může být šťastný, spokojený v životě  a  vyrovnaný s realitou, pokud respektuje život, jak se říká, jak stojí i běží. Vyspělé technologie jsou úžasné, ale rozum, vůle a schopnost se přizpůsobovat prostředí, v kterém žije je pravé lidské umění. Jen se umět správně rozhodnout a vytrvat i v době, kdy se zrovna nedaří. Život přináší příjemná překvapení, je dobré se poučit, ale také nepříjemná, v tom případě je dobré se vyvarovat chybám a z nich pocházejících následkům. Jsme součástí živé přírody, nikoliv technologií, ať jsou sebevíce lákavé, a tak není radno se od přírody odvracet. A pokud se někdo rozhodně v ní trvale žít, pak se s ní musí umět domluvit, pochopit ji. Pak mu nebrání nic v jeho rozhodnutí žít kdekoliv a ještě ke všemu - úspěšně.