Disertační práce pana dr.Ondráčka.

S údivem jsem zachytila v médiích článek o tom, že disertační práce měla určité nedostatky, které by mohly naplnit pojem "plagiát".  

Jak psát odborný text ve společenských vědách?

Uznávanou literaturou pro psaní diplomových prací a všech písemných projevů studentů, je kniha Jadwiga Šanderová, "Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách" z roku 2006 a zdá se, k této knize vyšel i další text, kterého jsem se ještě nedopátrala, ale zřejmě upřesňuje moderní nároky na psaní těchto prací. Pak existuje ještě citační norma, která velmi podrobně a šikovně řídí citace v takových pracích. Je to norma ISO 690, tuším. Otázka je, zda každá fakulta, zabývající se společenskými vědami,  na univerzitě postupuje v této problematice jednotně a doporučuje základy k psaní absolventských prací. Asi by byly jiné práce od studentů teologie, práva, filosofie, historie a jiných oborů, kde se předpokládá citování Bible, nebo zákona s příslušným umístěním paragrafů v textu a jejich citace s odkazy na příslušný zákon, historie, které se odkazují na původní prameny, jako jsou třeba tabulky, které mají čísla a další údaje, kterými jsou od archeologů a badatelů opatřeny atd. Nesprávné označení jde k tíži odborné práce.

Jaká jsou vznesena pravidla pro psaní školních odborných prací?

Názory se mění, takže je třeba postupovat podle universitou uznaných pravidel a citačních norem podle toho, čím se jednotlivé fakulty zabývají. Jasné je, že když student převezme dílčí text z knihy, která patří mezi   schválené primární a sekundární prameny a z diplomových prací a i z Internetu, musí je označit odkazem pod čarou a citovaný text označit uvozovkami nebo proloženým písmem kurzivou, a tím dává najevo, že to není jeho autorský text. Podle mého názoru, zvláště u disertačních prací, by měl student  dát vědět, jaký pokyn pro psaní textu disertační či jiné práce přijal k tvorbě své práce a eventuálně se na tyto pokyny odvolat, pokud by byla pochybnost. V každém případě, a to je moje zkušenost, není vhodné formu práce, na které záleží víc než na textu, napodobit z jiné práce, protože autor té jiné práce nemusel postupovat podle uznaných pokynů. Kladla bych důraz na to, aby bylo jasné v každé práci, podle čeho formu své práci volil. Postupy při práci jak textem, tak formou konzultuje se svým konzultantem. Šanderová na str. 111 píše, " že konzultant je vedoucí práce, jenž je za konečný výkon spoluodpovědný" ve všech fázích práce. Z toho vyplývá, že každá práce je podrobena touto spoluprací studenta s konzultantem a nelze napodobovat předchozí práce předchozích studentů co do způsobu formy či zpracování obsahu. 

Plagiát je to, že student opíše většinu práce (asi ještě platí, kolik procent textu je opsaného a tváří se jako vlastní dílo), bez odkazu na původního autora a v čem spočívají formální chyby práce, jakože citace není označena a chybí odkaz na dílo, odkud byla převzata. Zbytečným konfliktům mezi autorem a oponentem a konzultantem předejde kontrola , která odhalí chybné nebo absentující citace, či jiné formální nedostatky, za které by práce nebyla schválena.

Pro psaní časopiseckých článků platí jiná pravidla.

Co se týče psaní odborných článků, tak každý časopis má pro autory předepsáno, jakou formu má dodržet u citací, zda jednotlivé řádky se píší a 1 nebo 1,5, zda citace se označuje za textem jménem autora a díla s eventuálně stránkou zkratkou, ale  tím se ovšem nemůže řídit absolventská práce, protože má předpokládánu jinou formu.

Jestliže se veřejně kritizuje něčí práce, pak by bylo lépe dodat, kolik procent celkového textu student opsal a kolik procent je jeho vlastní tvorba, aby práce mohla být označena za plagiát a veřejně medializována a to platí pro každého bez ohledu na jeho postavení, stranickou příslušnost apod., protože to je upozornění pro všechny, kteří na takových textech pracují a je to pro ně brzda před pokušením si cokoliv ulehčit a zbytečně prožívat nějaké konflikty ex post.

Jak tedy ukončit zdárně studium?

V jednom z předchozích článků jsem zmínila úvahu, zda se má ukončovat studium závěrečnými veřejnými zkouškami či diplomovou prací. Závěrečná práce by neměla být postrachem a bičem na studenty, ale závěrečné zkoušky jsou stejně tíživé pro přípravu na ně, takže to nikomu neulehčí námahu. Jenže po nich je jasné, jak student prošel v kratším horizontu a po neúspěchu je může podle pravidel opakovat. V každém případě by bylo škoda, kdyby si student mohl vybrat mezi alternativami, i když pěkně a odborně napsaná práce může být publikována a přinést případným zájemcům užitek pro jejich praxi, nebo promýšlení vlastních názorů na dané téma. Leč, taková práce zase není vzorem pro tvoření vlastního textu. Autorská práce je samostatnou prací, nikoliv odezvou na jinou práci.