Devět bran: Kde je problém?

Myslíte si, že někteří lidé přestali uznávat hodnoty, na kterých se lidstvo dohodlo přijetím náboženských i světských formulacích o tom, co je mravné a co z toho je hodno zavést do zákona jako žádoucí nebo vynutelné státem? Případ Dominika mluví za mnohé jiné další tragedie, kterým předcházelo násilí, zneuctění, znásilnění, bití a mučení. V rodinách, které žijí mezi námi. A chování lidí, kteří by měli chránit takové nešťastné oběti, je nepochopitelné. Jde jen o lhostejnost anebo nedostatek znalosti či uvědomělosti anebo také vůle takové lidi chránit, protože jsou prostě lidskými bytostmi, dále občany, které jinak chrání zákony?

Možná, že mnozí lidé neuznávají hodnoty vzešlé z tradice

Nebyla to úplná náhoda, že jsem se setkala dnes s jedním známým, protože jsme měli společný pracovní úkol. Ještě, dnes jsme spolu sedli k počítačům a dali se do práce, zašli jsme si do nedaleké kavárničky na kávu a cigaretu. Ta kavárnička je v ulici, kde nedaleko stojí krásný gotický kostel. A naproti fara s pěkným gotickým portálem. Objednali jsme si a chvíli jsme mlčeli. Až on řekl první:

"Víš, že ti rodiče Dominika dostali šest let?"

"Vím, četla jsem to," řekla jsem, "a nemohu pochopit, že ta pracovnice na sociálce byla k tomu tak pasivní. Ale myslím, že se to už šetří."

"Víš, to máš těžký. Nevidíme do toho a také do jejích důvodů. Ale já vím, že se na jiných sociálkách lidi opravdu snaží. Je také možné, že na tom neshledala nic otřesného a nechala to plavat."

"Jak to myslíš?" zarazila jsem se, protože každý člověk se cítí přinejmenším zaskočený, když se taková věc stane v jeho městě, v jeho době a přítomnosti.

"Víš, mně se zdá, že takové ty principy, které vybuzovaly lidské sociální cítění, úctu k životu, ke stáří, k ženě, k mužům, manželství, otcovství, mateřství, dětem, že nějak přestávají platit. Že nemají stabilitu v uvažování lidí."

Musím říci, že mne tou větou naprosto vyvedl z míry.

"Ale co s tím, co s tím," řekl zamyšleně, "musíme hledat nějaké důvody, aby třeba ty principy našly jinou, moderní filozofii. Když to tak vezmu, vlastně vycházejí z náboženské nauky. A mnoho lidí náboženství ignoruje. Chce se osvobodit z toho kruhu uctívání, které se jim zdá bezdůvodné. Najít jiné důvody, proč chránit děti, ženy, staré lidi, proč mít úctu k mateřství, otcovství, k mužům, ženám."

"Ale na to přeci nestačí jen politická dohoda, tolerance, pocit sounáležitosti člověka s člověkem. To by i člověk jako takový musel mít své specifické místo, aby jako bytost, si zasloužil ochranu státu, vynutitelnou zákonem. A stačí to? Nezkoušelo se to už někde?"

Zavrtěla jsem hlavou, ale vzpomněla jsem si na francouzskou revoluci a její výsledek - formulace základních lidských práv a svobod. A zavádění těchto myšlenek do ústav demokratických států, které jsou základními zákony každého státu obecně.

Náboženská sféra

"Smysl rodiny, ochrana lidí, úcta člověka k člověku, tolerance, spolupráce a sounáležitost, to jsou přeci přirozené věci, nad kterými by se neměl nikdo příliš pozastavovat."

"Ano, ale představ si, že atesita nemusí a taky neuznává náboženství. Má svůj pohled na svět, na hodnoty, na vztahy mezi lidmi. Proč by měl věřit a nebo dokonce dodržovat nějaké poučky z náboženství, byť by byly navýsost lidské, láskyplné a humánní?"

"Tomu nerozumím, vysvětli mi to."

"Jednoduše. Máš tři monotestická náboženství. Judaismus, křesťanství a islám. Všechna tři zhruba mají podobné hodnoty. A přesto se liší ve vztahu k ženě, k muži, k rodině, k dítěti. V islámu je otázka cti povýšena nad život, v judaismu je zase život uctíván, křesťanství víceméně přijalo a absorbovalo do sebe i myšlenky a tendence, které vyšly i z mimokřesťanských zdrojů, takže neváhalo přijmout Listinu základních práv a svobod, což v islámu zřejmě v takovém rozsahu není obsaženo. A judaismus prošel mnohými změnami, ovšem v podstatě zůstal ve svém jádru stejný, ochrana života je prioritou. Jenomže ateista nemusí uznávat žádné takové hodnotové systémy. Klade si otázky, samozřejmě, co je mravné nebo není mravné, ale jeho myšlenky a závěry nejsou v souladu s náboženstvím tak, jak to většina lidí přijímá jako samozřejmost."

"Takže si myslíš, že ateista má jiné důvody, proč chránit dítě před násilím dospělých, proč chránit staré lidi, ženy i muže před násilím, které zatím nejsou formulovány, ale visí ve vzduchu? Protože ateista zavrhuje náboženství jako přežitou a nefunkční záležitost. Nezajímá se o něj a nemá o něm ani ponětí, protože proč by se měl o něho zajímat?"

"Jistě. Nemůže to být ani jinak. Mezi lidmi, kteří z náboženské etiky a zákonitosti, abych tak řekl, vycházejí a mezi ateisty není dialog o tom, jak by měla být společnost uspořádána. A možná, že ani nebude. Spíš půjde o názorový zápas. Protože staří ateisté říkají - Bůh není, ale noví ateisté popírají i hodnoty, které do sebe vtáhly zákony a které byly postaveny na křesťanském systému."

"Takže může být postoj každého člověka k týranému dítěti jiný?"

"Jistě. Z toho to tak vyplývá. Asi bude snadnější se nezabývat názory, ale řešit to prostřednictvím zákonů a dokázat vinu všem, kteří ač mohli tak tomu nezabránili."

Dopili jsme kávu, on zaplatil a šli jsme po své práci. Když jsem se vrátila domů, začala jsem o tom velmi přemýšlet. Zdá se, že se svět mění a že lidé budou muset začít přemýšlet, jakým způsobem bránit výsostná práva života jako takového  vzhledem k jeho hodnotě, významu a podstatě. Je třeba naslouchat i těm, s kterými zatím nesouhlasíme a diskutovat o základních věcech, které se nám zdají ještě dnes přirozené.

© Maura, 03/2011