Definice člověka ve filozofickém a náboženském pojetí

Možná, že vás můj článek překvapí, ale zase ne tolik vzhledem k tomu, že mnozí autoři hledají, ať si to uvědomují nebo neuvědomují, právě to. Definici člověka ... možná, že cítíme nejistí v tom chaosu, kde se střetávají nejrůznější názory na sociální otázky, psychologické otázky, sociologické otázky, právní otázky a právně teoretické otázky. Do jaké míry je důležité nahlédnout do názoru dávných i současných filozofů, co je člověk, to posoudíte sami. Každý z vás si může vybrat, která definice se mu nejlépe líbí a odpovídá jeho mínění.

Proč dochází k takové mnohoznačnosti pokusů chtít vystihnout podstatu člověka? Proč dochází k tak rozdílným pokusům o jeho definici?

Jak Řekové pojímali definici člověka

ANAXAGORAS : Člověk je nejchytřejší živočich, protože má dvě ruce.

A k tomu praví ARISTOTELES: Pravděpoodobné je, že dostal dvě ruce, protože je nejchytřejší ze všech bytostí.

SOFOKLES : Nikdy se nenarodit je daleko to nejlepší, ale když už žiješ, pak tím druhým nejlepším je rychle životem proputovat.

PLATON: Člověk je dvouhoná bytost bez peří.

ARISTOTELES: Člověk je zoon politikon, zoon logon echonm tzn. sociální a rozumná, protože řečí obdařená bytost.

Křesťanství však pojímá člověka takto:

Člověk je na jedné straně věrným obrazem Boha, a tím uvnitř přírody vyvolená bytost, na druhé straně je člověk konečným hříšný a potřebuje boží lásku.

Pico della MIRANDOLA říká: Můžeš zdegenerovat ve zvíře, nebo se znovu narodit v bytost podobnou Bohu.

Moderní doba

Karel MARX vyslovuje tuto definici člověka: Lidská bytost není žádné v jednotlivém individuu přebývající abstraktum. Ve skutečnost je to soubor společenských poměrů.

Moderní přírodověda však nahlíží na člověka takto: Člověk patří ke skupině savců Hominidů, charakterizované jistými znaky jako jsou : vzpřímená chůze, chápavá ruka, značný rozvoj mozku apod.

Jacques MONOD: Starý zákon je zrušen, člověk konečně ví, že je v nezúčastněné bezrozměrnosti univerza, z něhož náhodně vystoupil, sám.Ani jeho osud, ani jeho povinnost nestojí nikde napsány. Je na něm, aby si zvolil mezi říší světla a temnotou.

Artur Kostler tvrdí: Člověk je zbloudilec evoluce. Je to oběť chybné mozkové konstrukce.

Z těchto několika vybraných definic je vidět, že přirozenost člověka je pochopitelná. Pochopit člověka jako kulturní bytost znamená analyzovat jeho kulturní projevy jako je politika, náboženství, umění nebo vědy, které jsou formami projevu jeho bytosti.

Helmut PLESSNER vidí člověka v určitých souvislostech: Člověk zaujímá vůči sobě distanci. Je zbaven dokonalého souladu se svým okolím. Právě smích a pláč zvýrazňují tuto jeho distanci, neboť se jeví jako reakce na mezní situaice a vedou ke zrušení jednoznačnosti.

V moderní filozofii existuje prudká kontroverze v hodnocení úpadku institucí, GEHLEN zdůrazňuje nutnost zajištění člověka institucemi.  Konstatuje, že úpadek institucí je roven kulturnímu úpadku.

Člověk se podle Koránu (30:30) a podle Proroka rodí v přirozeném stavu čistoty neboli fitrah, to znamená v islámu nebo podřízenosti vůli Boží a Jeho zákonům. Vše, co se s člověkem děje po narození, je výsledek vnějšího vlivu a různých činitelů. Chceme-li záležitost vyjádřit slovy moderního myšlení, lidská přirozenost je tvárná; jde o proces přetváření v bytost společenskou, klíčový význam má hlavně domácí prostředí. Při formování lidské osobnosti a rozvoji mravního charakteru jednotlivce hraje rozhodující roli. Tím neupírá jednotlivci svobodu volby a nezbavuje ho zodpovědnosti. Spíše jde o úlevu od onoho těžkého břemene dědičné zločinnosti nebo pudového hříchu.

Tak je vyjádřen člověk z pohledu filozofie a náboženství.