Antika: Život proti smrti: Úvahy o dosažení nesmrtelnosti - 1. kap.

Takový obyčejný podzimní den to byl. Ve své zapálenosti k starodávným příběhům jsem kdysi neminula knihkupectví, trochu zapadlé mezi velkými obchody a našla jsem v regále knihu Epos o Gilgamešovi. 

Cesty necesty

Pracovala jsem po maturitě na knihovnické škole ve Fakultní nemocnici v Brně, protože jsem nedostala jiné místo. A možná, že to bylo moje štěstí. Knížky, to byl můj mor a knihovna by mne tím pádem umořila. Znáte to, že? Není dobré pracovat tam, kde realizuje hobby. Většinou domácí knihovny dominují domácnosti, ale i bez toho. že bych se stala knihovníkem, jsem časem toho slušně dosáhla. 

Epos o Gilgamešovi - mé cesty za nesmrtelností

Takže mí kolegové nosili naškrobené bílé stejnokroje, kolem krku fonendoskopy a vedli řeči, které laik dost špatně snáší, a já pracovala v dokumentačním středisku na jedné velké klinice. Žádná slast, spíš smutek a bolest. Není možné, aby takové prostředí v člověku nevyvolaly myšlenky o životě, smrti a ceně lidského života. Nenapadlo mne, že potkám člověka v bílém plášti v kuřáckém koutku, který umí Epos o Gilgamešovi celý zpaměti. Asi proto, že ho zaujalo Gilgamešovo hledání nesmrtelnosti. Já jsem ještě v té době takové potřeby neměla, ale ty, kteří sestupují do toho údolí, chápu. Berou to totiž vážně a ne nějakou pohádku, kterou mají přeříkat u zkoušky.

To rozhodně nejsou pohádky. Lidé denně se dívajíce na umírající, to tak asi chápou a hledají v duchu odpověď.

Nyní se odkloním od vzpomínek a vrátím se k mému oblíbenému milovanému Eliadovi, který také silně ovlivnil můj budoucí život, než v medicíně, ale pokračoval dál na humanitních školách s neméně vzrušujícími tématy. Kupodivu, byl to můj syn, které předznamenal cestu za mýty, mytologiemi a mystériemi, když začal studoval religionistiku a já byla zvědavá na literaturu, kterou bude používat  Skvělí autoři religionistické literatury přitáhli mou zvědavost. Nebyla jsem ale osudem určená studovat religionistiku, ale teologii - tyto obory nezaměňovat a jeden ze skvělých učitelů religionistiky a odborník dr. Franc mně velmi pomohl, abych opět na ty koleje vjela jak pendolino. Četla jsem i další knihy, které rozvíjely etnologickou a antropologickou vědu směrem ke společnosti a člověku. 

Eliade ve své knize Dějiny náboženského myšlení I. (str.83) píše: Epos o Gilgamešovi je navzdory svým předchůdcům dílem semitského ducha. Právě v akkadštině bylo z různých izolovaných epizod složeno jedno z nejdojemnějších vyprávění o hledání nesmrtelnosti či přesněji o konečném neúspěchu snahy, jež měla všechny předpoklady uspět. Tato sága začíná erotickými výstřelky hrdiny a tyrana v jedné osobě, odkrývá vposled neschopnost čistě hrdinských ctností překročit radikálně lidský úděl.  

To je docela zajímavá zpráva o přirozené lidské ambivalenci, která nedovoluje překročit lidský úděl a hlavně, radikálně.

A přece byl Gilgameš ze dvou třetin bytost božská, syn bohyně Ninsuny a smrtelníka. Na počátku text oslavuje jeho vševědoucnost a obrovské stavby, které zbudoval. Ale vzápětí vidíme despotu, který znásilňuje ženy a dívky a muže usiluje těžkou prací. Zajímavé je setkání Gilgameše s lodivodem Uršanibem.  Překročí spolu vody smrti a přijíždějí na pobřeží, kde žije Uta.- napištim. Gilgameš se ho ptá, jak získal nesmrtelnost. A tehdy se dovídá o potopě i o rozhodnutí bohů. Dále se Gilgameš dostává k iniciačním zkouškám, které byly hrdinského typu a nichž se dozvíte z textu podrobnosti. Jen tak Gilgameš dosáhne nesmrtelnosti. Rozhodně mu ji nedají zadarmo. První zkouška byla nejtvrdší - přemoci spánek a druhá byla duchovní, tedy zkouška duchovního řádu, protože jen výjimečná síla soustředění  může způsobit, že člověk zůstane probuzený šest dnů a sedm nocí. Ale Gilgameš usíná a spí šest dní a sedm nocí, i když ho Uta.- napištim budí, vyčítá mu, že ho probouzí, sotva usnul. Pak uzná zjevnou pravdu a naříká: 

"Co jen mám dělat, Uta-napištime. Kam teď mám jít: Mého těla zmocnil se démon a v mé ložnici sedí smrt. A kamkoliv obrátím svůj krok, číhá jen smrt".

Uta-napištim mu odhaluje tajemství bohů

.Prozradí mu místo, kde se nachází rostlina, která navrací mládí. Gilgameš sestupuje na dno moře, utrhne rostlinu a šťasten se vrací domů. Po několika dnech chůze uvidí pramen s čerstvou vodou a spěchá se vykoupat. Z vody vyleze had, kterého vylákala vůně rostliny, bylinu odnese a svlékne se z kůže. 

V slzách si Gilgameš stěžuje Uršanabimu na své neštěstí. 

Co Gilgamešovi chybělo, aby dosáhl svého cíle - je to poučné - moudrost. 

V Eposu o Gilgamešovi byla spatřována dramatická ilustrace lidského údělu - nevyhnutelnost smrti. Ale toto dílo dává tušit, že některé bytosti by byly schopné získat nesmrtelnost bez pomoci bohů a vyšly pod podmínkou. že by vítězně překonaly řadu iniciačních zkoušek…    

Příště: O osudu a bozích