Antika: Ježíšova víra a víra v Ježíše - 4/7

Tento článek je věnován problematice zvěstování Božího království, které bylo ústředním tématem Ježíšových kázání a skutků.   

Člověk, který náhle vystoupí a s nejvyšším soustředěním sděluje světu poselství, které je zcela jiné, než názory, ovládající běžný život, člověk, volající k následování a posléze pro tuto svou cestu jde na smrt tak hroznou, plnou utrpení, musel v sobě cítit nesmírnou sílu, která ho přiměla, aby na tu cestu vykročil. A dokonce ho ta síla k takové cestě zmocňovala. Jistě, že mnoho lidí si klade otázku, co to bylo za sílu a někteří se této otázce nevyhýbali, dokonce ani ti, kteří zkoumali jen dějinnou stránku a zvažovali, zda šlo o naplnění časů vzhledem j poměrům, které v té době vládly a pochopili při tom zkoumání, že Ježíšovu cestu bez toho, aniž by se snažili na tuto otázku odpovědět, nelze pochopit. Někteří šli do problému hlouběji a velkou odvahou a položili si další otázku: jakou závaznost a jaký nárok mohou vznášet Ježíšova kázání a Ježíšovy skutky?

Evangelium Božího království

Vysvětlení pojmu

Co je to vlastně evangelium?  Ratzinger ve své knize Ježíš Nazaretský I. v kapitole 3 vysvětluje:

Nedávno bylo toto slovo přeloženo jako dobrá zpráva; to zní velice pěkně, ale ani zdaleka nedosahuje rozměru, který je míněn slovem evangelium. Toto slovo, pokračuje Ratzinger, patří do slovníku římských císařů, kteří se považovali za pány a zachránce světa, za spasitele. Poselství, jež vycházela od císařů, se nazývala evangelia, ať už jejich obsah byl či nebyl radostný a příjemný [...]. Jestliže se tohoto slova ujímají evangelisté a mění je v pojem, který jejich spisy definuje jako druh, chtějí říci: co si neprávem nárokují císařové, vydávající se za bohy, to se děje tady, plnomocné poselství, jež není pouhá řeč. nýbrž skutečnost.    

Ústředním motivem Ježíšova hlásání bylo zvěstování Božího království.

Ústřední obsah evangelia zní: Boží království je blízko. Děje se něco nového a tento dar si vyžaduje od člověka odezvu: obrácení a víru. Jádrem  je poselství o blízkosti Božího království. 

Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu. 

To bylo tehdy, když byl Jan Křtitel uvězněn a  Ježíš přišel do Galileje, aby hlásal Boží evangelium.  Tak líčí počátek Ježíšova působení  evangelista Marek a a vyslovuje zásadní obsah jeho zvěstování (1,14n).

Evangelista Matouš shrnuje Ježíšovo působení v Galileji takto: 

Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu." (Mt 4,23;9,35).   

Ježíšovy činy

Když jsme se zmínili o Ježíšových činech v souvislosti se zvěstováním Božího království, je třeba mluvit o jeho činech vedle jeho kázání.  Matouš se o nich zmiňuje (Mt 4,23) takto: Ježíš učil v synagogách, zvěstoval evangelium o království (božím) a uzdravoval každou nemoc a každý neduh v lidu. Taktéž v (Mt 9,35). Mezitím se v jeho evangeliu nachází horské kázání - mocné svědectví o Ježíšově učení - a v Mat. kap. 8. a 9. sbírka příkladů o Ježíšových divech.

Vedle kázání stojí činy. Když se hovoří o činech, současně se tím myslí zázraky, události, které by se bez Ježíše a jeho zásahu neudály. Mají svůj původ v Ježíšově moci, která skrze něho působí. A otázka zázraků je velmi diskutovaná a velmi nesnadná. A tak tu vzniká další otázka, týkající se zázraků. Při jejím zodpovězení , zda Ježíš vůbec zázraky činil nebo ne, jsou spíše než jednotlivé příběhy o zázracích některé výpovědi samého Ježíše. Matouš 11,2nn  - jak jsme viděli - zpravuje nás o tom, že Jan Křtitel poslal z vězení, do kterého ho dal uvrhnout Herodes Antipas, své žáky k Ježíšovi s otázkou, zda on je ten očekávaný a definitivní spasitel. Ježíš odkazuje tazatele na to, co vidí a slyší ti, kdo se s ním setkávají: trpícím se dostává zdravý život, chudým se zvěstuje evangelium. Na jiném místě (Matouš 12,28) říká Ježíš, že s Boží pomocí vymítá démony.

Duše, tělo, každodenní život a sociální prostředí člověka 

Zvěstování blízkosti Boží vlády a Ježíšovy zázračné činy patří k sobě. Ježíšovy činy nejsou jen průkazy pro jeho osobu, které mají nejprve vzbudit jen pozornost a posléze potvrdit závaznost jeho slov. Nemají jej také jen legitimovat jako toho, který je poslán od Boha. Mnohem více jsou součástí jeho jednotného, nedílného působení.

Mezi Ježíšovými činy a starozákonním zaslíbením existuje věcná souvislost. V křesťanských dějinách se spása často chápala zcela jednostranně, jako něco, co se týká jen lidského nitra, jen lidské duše. Vnější okolnosti života zůstávaly mimo pozornost, a byly vydány napospas svévoli, vládě násilí, vykořisťování a bezpráví. Starý zákon více vztahuje spásu k celé skutečnosti člověka.

Protože člověk je jednotou, musí nabídka zdravého života postihovat celou lidskou bytost v jejím tělesném i sociálním životě.  Pomoci se dostává nejen duchu a duši člověka, ale zasahuje i břemena, útisk a ohrožení jeho každodenního života. Ježíš sdílí tento celostní pohled na člověka, na jeho nouzi a na jeho naději. Tento pohled určuje Ježíšovo působení a proto uzdravování tělesné trpících lidí patří nedílně k poselství, které přináší, právě tak jako nasycování hladových a pospolitost stolování.     

Na otázku, jakou závaznost a jaký nárok mohou vznášet Ježíšova kázání a Ježíšovy skutky je myslím zodpovězeno.

Zdroj: Ratzinger,J, Ježíš Nazaretský I.

Holtz,T. Ježíš z Nazareta

Bible