Antika: Ježíšova víra a víra v Ježíše - 1/7

V tomto krásném velikonočním postním období je dobré si povídat o Ježíši. Může stát Ježíšova víra a víra v Ježíše vedle sebe? To mne napadlo, když jsem se probírala evangeliemi pro přípravu tohoto vyprávění.

Jedna z nejtěžších otázek, kterou může student dostat u zkoušky je téma Historický Ježíš. Ježíš z Nazareta nezanechal lidstvu žádná písemná sdělení. Lze ho však vnímat v kontextu římské historie a úseku židovských dějin na území římské říše za krátkou dobu jeho působení (od jeho třiceti let do třiatřiceti let), a dále pozdějších let, jak o nich píše Josephus Flavius. Podle mého názoru je nejvěrohodnějším historikem a ve svém díle O starobylosti židů a zmiňuje se Ježíši takto:

V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Jeho způsob života byl dobrý a byl znám jako ctnostný. A mnoho lidí z Židů i z jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k ukřižování a ke smrti. Říkali, že se jim zjevil třetí den po ukřižování a že byl živ, podle toho byl pokládán za Mesiáše, o němž proroci předpovídali zázraky.

Josef Flavius podal také svědectví také o tom, že Ježíšův bratr Jakub a jiní byli obviněni z nedodržování židovského zákona a že byli odsouzeni a popraveni.

Ježíš považován za mudrce

Nyní se pozastavme nad problémem: Ježíš je považován za jednoho ze židovských mudrců své doby. K tomuto závěru dospěl Josephus Flavius za několik desetiletí po jeho ukřižování. Obecně se má za to, že příslušná pasáž v dochovaném řeckém rukopise Antiquitates Judaicae (XVIII,63 – 64), známém pod názvem Testimonium Flavianum byla zkreslena křesťanskými zásahy, zdá se velmi pravděpodobné, že text obsahuje to, co Flavius původně napsal.

Řecké slovo moudrý má společný základ s výrazem sofista, který neměl negativní konotace. Lúkiános ze Samosaty (120 – 180) mluví o Ježíšovi jako ukřižovaném sofistovi. Není tak důležité bádat po tom, zda Ježíš sám by chtěl považován za rabínského učence, ale je důležité, že je zpochybněna tendence Ježíš považovat za pouhého prostého rolníka. I když nebyl uznávaným zákoníkem, mnozí ho oslovovali rabi

Tato zmínka o Ježíši v díle Josepha Flavia by měla být východiskem k dalším úvahám o Ježíšově autenticitě. Je třeba ji stále dokazovat? Pokud se týče Josepha Flavia, je pokládán za důvěryhodného historika a z mého pohledu i komplikovanou osobnost v těžké době, která sehrála ve válce židovské proti Římu významnou roli. Rozhodně bych se nedovážila brát jeho díla, jakož i díla antických autorů historických knih na lehkou váhu.

Prameny

 Když se tedy řádně vypořádáme s autenticitou Ježíše z Nazareta a i dobou židovské revolty proti Římu, můžeme pokračovat dál. Vycházejme z aplikace literárně – kritických metod a přístupu k pramenům, protože pro pochopení historického Ježíše nestačí jen sledovat literární vývoj evangelijní látky, ale jde hlavně o to si osvojit znalost židovství Ježíšovy doby.  A nezapomínejme na řecký text evangelií. I židovské prameny, které slouží k zasazení Ježíše do jeho doby. Spolehlivý portrét historického Ježíše nám podávají synoptická evangelia, která vycházejí z jednoho či několika nedochovaných dokumentů, jejichž autory byly Ježíšovi učedníci.

Odstraňme ve své mysli všechny předsudky, které vznikly z povrchního pohledu na problematiku, ale vnímejme to, že Ježíš přehodnotil všechny běžné hodnoty. Oslovuje nás nesmírnost Ježíšova života, a tím je míněno povolání při křtu, přetrhání svazků s odcizenou rodinou, pandemonium nemocných a posedlých a smrt na kříži.

A slova, která Matouš vkládá do úst vzkříšenému Pánu (Mt 28, 20), nabývají nového významu:

Mt 28,20

20  a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

Místo působení a doba působení

Ježíš pravděpodobně působil v Judsku a v Jeruzalémě před svou cestou na smrt, avšak jeho skutečným působištěm byla Galilea na severozápadním pobřeží Genezaretského jezera. Událostem Ježíšova života lze nejlépe porozumět, když budeme předpokládat, že mezi křtem a ukřižováním uběhla krátká doba. Někteří badatelé tvrdí, že Ježíš zemřel na velikonoce v roce 30 nebo v roce 33. Zřejmě je nejpravděpodobnější, že Ježíš byl pokřtěn v roce 28/29 a zemřel v roce 30. Ježíš se orientoval v Písmu i v ústním podání a věděl, jak tradici využít. Dokonce někteří tvrdí, že jeho vzdělání bylo nesrovnatelně vyšším, než vzdělání svatého Pavla. (Flusser, s. 32)

Ježíšův křest

Mk 1,9-11

9  V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.  10  Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. 11  A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Ježíšův křest

Mt 3,13-17

13  Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. 

14  Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ 

15  Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil. 

16  Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. 

17  A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“

Jan 1, 28-34

28  To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil. 

29  Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. 

30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. 

31  Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ 

32  Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. 

33  A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ 

34  Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“

Psychologický prvek v Ježíšově životě

Všimněme si snadno napětí mezi vztahy k rodině a pochopením jeho božského poslání. Tento rys nacházíme též v Janově evangeliu, které stojí mimo synoptická evangelia. Napětí mezi Ježíšem a rodinou je zmíněno v nedávno objeveném apokryfním evangeliu, v němž je vylíčeno za únosnou mez.

Růst napětí v rodině dokládají také synoptická evangelia, např. podle Lukáše (8,21). Ježíš uznal zbožnost své rodiny, a přesto vyzdvihl význam těch, kteří věří. Jestliže odhlédneme od redakční práce evangelistů, je jasné, že Ježíš dobře chápal, jak náboženská věrnost někdy nesmiřitelně přetrhává rodinné svazky.

„Amen, pravím Vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, aby v tom čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“ (L 18,29n). “

,,Jinému zase řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat své ho otce“. Řekl mu: „Nech mrtvé, at' pochovávají své mrtvé“. A jiný mu řekl; „Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil ze své rodiny." Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a obhlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“

Neznáme příčiny napjatých vztahů v rodině?

Možná, že příčiny napětí v Ježíšově  rodině pocházely z toho, že si Ježíš byl dobře vědom svého poslání a rodina považovala smýšlení o jeho poslání za nebezpečnou iluzi, neboť si byla vědoma, že kolem něho se svírá kruh mocných nepřátel, možná, že lidé, kteří k těmto kruhům nepatřili a žili v místě, měli různé názory a ještě ke všemu ani společenská a politická situace nepřála jeho činnosti. ¨

V každém případě tyto vztahy vedly k Ježíšovu rozhodnutí opustit Nazaret a vydat se i vstříc nebezpečí smrti. To mohlo vést k tomu, že bezprostředně po křtu se nevrátil domů. A později, když navštívil své rodné město, prokázalo se, že nikdo není prorokem ve své vlasti.

Zdroje:

Ryšková, M. Doba Ježíše Nazaretského: historicko-teologický úvod do Nového zákona. Karolinum, Praha, 2008.

Flusser, D. Ježíš, Oikoymenh 2002

Pokorný P. Ježíš Nazaretský. Historický obraz a jeho interpretace. Oikoymenh 2005