Pouze předčasné volby současnou krizi ve společnosti nevyřeší

Jelikož na Velký pátek ještě nedošlo k ukřižování koalice, nemohla ani na Velikonoční neděli vstát z mrtvých. Přesto se letošní Velikonoce alespoň virtuálně mezníkem staly. Premiér stylově doporučil stále ještě spoluvládnoucím stranám půst a zpytování svědomí. Nepochybuji, že byl vyslyšen.

I proto předpokládám, že povelikonoční úterý 10. dubna 2012 nevstoupí do dějin naší země jako den, kdy byla ukončena koaliční spolupráce, vláda podá demisi a bude otevřena cesta k předčasným volbám. Už slyším: „Pokud existuje alespoň nepatrná naděje na provedení tolik potřebných reforem, bylo by od nás nezodpovědné koaliční projekt opouštět!“ Jenom nevím, v kolik hodin se tento výrok dostane do agenturních zpráv.

Také nevím jaký a jestli vůbec bookmakeři vypsali kurs, ale předpokládám, že jako vítězná uspěje zřejmě následující formulace: „Dohodli jsme se (ve prospěch naší země), že se dohodneme (ve prospěch naší země)!“ A to navzdory tomu, že by si dle sociologických výzkumů předčasné volby přála více než polovina oslovených respondentů. Copak veřejnost, ta už to má nacvičené. Většina z nás jistě nezapomněla na skandování z listopadu 1989: „Svobodné volby!“ Pouze přídavné jméno nahradíme jiným – „předčasné“. Však i zástupci současné vládnoucí garnitury začínají stále častěji mluvit o možnosti předčasných voleb. Opozice to samozřejmě vítá. Podle průzkumů veřejného mínění má totiž reálnou naději v předčasných volbách vyhrát. Bohužel, současná situace je mnohem horší, než aby ji pouze předčasné volby vyřešily.

Všichni (kromě pana prezidenta) víme, že v zemi vládnou mocenská lobby prostupující téměř všechny politické strany, nevyjímaje justici, policii, státní úřady. Pokud by snad někdo ještě věřil, že se celá situace vyřeší pouhou změnou politických stran, stačí připomenout působení vlád Stanislava Grosse či Jiřího Paroubka. Obávám se, že pokud by se předčasné volby opět odehrály podle stávajícího volebního systému, bude nás brzy po nich čekat opětovná deziluze a totální ztráta nadějí na nápravu. Proto bychom měli především … Co?

Také tonoucí v politickém bahně se i stébla chytá. A Jan Štern, podle mého názoru, nabízí něco jako první záchranný člun: V názoru nazvaném Mazánek a demokracie, aneb co s tím a jak na to (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-stern.php?itemid=16020) navrhuje, na čem by měla veřejnost razantně trvat:

„Za prvé předčasné volby, protože tím dáme najevo, že s touto politickou garniturou jsme skončili, že chceme kompletní výměnu. Za druhé než půjdeme znovu volit, chceme nový volební zákon, protože ten starý umožňoval stranám naší vůli obcházet. Chceme zrušit limit pro uznávání preferencí tak, aby o tom, kdo bude zvolen, rozhodovali voliči a ne stranické sekretariáty. Také chceme limit nákladů na volební kampaň, aby o volbách nerozhodovaly peníze, ale vůle občanů. Za třetí bychom měli chtít parlamentní komisi pro vyšetření napojení kmotrů na politiku za účasti nejen politiků, ale i důvěryhodných občanů a zástupců protikorupčních sdružení. Tedy jakousi obdobu Komise 17. listopadu, která vyšetřovala zásah na Národní třídě. Cílem této komise bude odhalit, jak to vlastně s napojením kmotrů na politiku je, a informovat o tom veřejnost, protože tu existuje podezření z rozvracení státu klientelistickými skupinami v pozadí.“

Osobně se domnívám, že by se měla navíc rozumně snížit procentuální hranice pro vstup stran do parlamentu (například na 3,5 - 4%). Ta stávající pětiprocentní totiž podle mého názoru omezuje spektrum stran, které mají ve společnosti podporu a důvěru, a na druhé straně nechrání společnost před chytráky, kteří pouze chtějí z politiky těžit ve vlastní prospěch. Jak už někdo přede mnou řekl, volby by tak umožnily dostat se do parlamentu i menším stranám a zaručilo by se tak širší a spravedlivější zastoupení společnosti.

Dále se domnívám, že pokud už musíme volit z kandidátek politických stran, proč neumožnit podobný systém jako v komunálních volbách. Mít tedy možnost volit osobnosti napříč politickým spektrem. Tento systém by mohl oslabit vliv politických stran a jejich aparátů a posílit úlohu osobností, které by však měly i větší politickou odpovědnost.

Mohla by to být ona povzbudivá zvěst vzešlá z letošního velikonočního rozjímání? Ba ne, domluvili jsme se, že se domluvíme. „Pokud existuje alespoň nepatrná naděje na provedení tolik potřebných reforem, bylo by od nás nezodpovědné koaliční projekt opouštět!“ slyším jako ze zaseknuté gramofonové desky.

Věděla bych o potřebnějších reformách...