Ani den bez "jobovky" aneb Jak dlouho si ještě necháme ...?

Každý den nová „jobovka“. Jedna nehoráznější než druhá, jen téma je společné. Zatímco se škrtá ve všech resortech, je stále dost milionů na to, aby se rozdělovaly mezi vlivné a vždy lačné chamtivce bez ohledu na stranickou příslušnost.

Skoro si říkám, jestli by to onen starozákonní Job opravdu všechno vydržel a ještě velebil naši demokracii. Už mám pocit, že si nás vláda, politici a šedé eminence v pozadí pečlivě rozpracovali. Ten ďábelský plán geniálně hraje o čas a o naše duševní zdraví: „To by bylo, aby to ty lidi nakonec neotrávilo… Jednou nám do toho beztak přestanou kafrat... Ještě upravit pár zákonů, ve kterých se už stejně nikdo z nich nevyzná... A pak už jen zvýšit daně, osekat rozpočet a jede se dál...“

Vládě a jejím reformám už nevěří dokonce ani ústavní soudci. Odmítli si snížit platy s tím, že vládní představitelé také na svých platech a odměnách nešetří. (aktuálně.cz z 16. 5.) Odmítli bychom zřejmě také, viďte? Argument by byl stejný, jenže my si o tom rozhodnout nemůžeme.

Libo-li alespoň pár těch „jobovek“ z poslední doby?

Neuvěřitelné pobírání poslaneckých náhrad (samozřejmě kromě platu) u stíhaného poslance Davida Ratha, „protože neexistuje způsob, jak mu je odebrat“. Jen loni bral 1,4 milionu korun (lidovky.cz z 10. června) a ani letos to navzdory vazbě zřejmě nebude jinak. Prostě není takový zákon. A jistě dlouho ani nevznikne.

Ministerstvo životního prostředí „poslalo z fondů švýcarsko-české spolupráce miliony korun třem sdružením, která vznikla jen pár dní před konečným termínem pro podávání žádostí o dotace a o nichž ani po více než půl roce nejsou dostupné skoro žádné veřejné informace“. Jak se dále píše v článku Ministerstvo poslalo miliony sdružením, jež nelze najít (aktuálně.cz ze 14. 6.): „Úřad Tomáše Chalupy na tom ale nevidí nic špatného nebo podezřelého.“

Ředitel Pozemkového fondu ČR Radim Zika zaměstnal dvaadvacetiletou přítelkyni trenéra hokejové reprezentace jako externí ekonomickou poradkyni a „aniž by bylo jasné, jakou práci konkrétně odvedla“, vydělala si 270 000 korun (idnes.cz z 13. 6.). Pakatel!

Nedávná kauza předraženého nákupu letadel CASA. Ředitel Omnipolu Michal Hon tvrdí, že obvyklá cena se určit nedá. Asi jen shodou okolností jsme za stejné stroje zaplatili mnohem víc než Portugalci nebo Poláci (porážka od prvních a vítězství nad druhými na ME v kopané s tím zjevně nesouvisí!). Že armáda upřednostňovala italské letouny, které pokládala za výhodnější, to už nekomentuje. Ani to, že se „standardním nákupem“ souhlasili odpovědní náčelníci až pod pohrůžkou sesazení. Jsem si jista, že na ty indiánské by to neplatilo ani pod pohrůžkou skalpování. (Ke koupi letounů CASA donutilo Picka ministerstvo. Dokazují to dopisy - idnes.cz z 23.6.)

Jsem laik, ale koho by zejména na této „jobovce“ nezarazilo, s jakou vehemencí se někteří zúčastnění nákupu CASA zastávají? Však už lidová moudrost praví: potrefená husa nejvíce kejhá.

Ale jistě není všem „jobovkám“ konec. Co se to ještě nedávno tvrdilo o privatizaci Mostecké uhelné? Že by přece jen docházelo k jejímu rozplétání? Rozplétající se "jobovky"?

Podle toho, jak se téměř všechny korupční kauzy táhnou (napříkla Opencard, ProMoPro, nákup Gripenů, předražené dálnice, kauzy plzeňských práv – tady vřele doporučuji čerstvě vydanou knížku Vladimíry Dvořákové Rozkl(r)ádání státu), je jasné, že jsou to politici (a jimi důmyslně upravené zákony), kteří brání policii něco vyšetřit.

Že moc a peníze podobně jako heroin vyvolávají závislost, to už odborníci potvrdili: Ať si člověk nashromáždí jakkoli velkou sumu, chce mít ještě více... Ale znamená to, že se s tím máme smířit a čekat, až volby vyplodí nové nenasytné otesánky?

Jsou ovšem i „jobovky“, které potěší, ačkoliv nic neodhalují. Kromě informací o jejich autorovi. Nevšední statečnost a nápaditost projevil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, který přišel s návrhem, aby stávkující museli několik dní předem nahlásit svá jména (idnes.cz z 30. 5.).

Jak dlouho si ještě necháme "kálet" na hlavu? Což dát nejen jemu jiný impuls a tu hru našich „vyvolených“ otočit? Troufám si věřit, že jistě existuje i lepší demokratický politický systém. Možná jsem v tom nepoučitelná, ale zkusím to ještě jinak: Co takhle zrušit politické strany a nastolit přímé volby i na všech dalších úrovních?

Nebyla by to tentokrát „jobovka“ pro většinu současných politiků?