Krást se nemá, pane Havránku,

v tom s vámi souhlasím (ostatně jsem na toto téma zde už zplodil něco podobného), ale lidé, kteří protestují proti ACTA nebojují za „právo krást“. Protože veškerý ten boj protí sdílení digitálního obsahu je marný. Lidé ten obsah sdílet budou, protože to jde. A dost těžko to někdy půjde udělat tak, aby sdílet nešel. I když se vymýšlejí nejrůznější ochranné mechanismy. Ty totiž mají obvykle minimálně dvě nevýhody: za prvé někdy poměrně značně obtěžují chudáka uživatele, který za obsah řádně zaplatil. Za druhé se obvykle velice rychle najde někdo, kdo to „crackne“. A když se podaří zlikvidovat jeden způsob sdílení, brzy někdo vymyslí nějaký jiný.

V zásadě jediným způsobem, jak pirátství předcházet, je nabízet lidem atraktivní produkty za přijatelné ceny s určitou minimální, neobtěžující ochranou. Tím klesne motivace pořizovat si daný obsah nelegálně, protože to nebude stát za to. A je docela dobře možné, že těm správním radám všelijakých mediálních a softwarových společností už to pomalu začíná i docházet. Jenže to má háček: Už tady máme armádu profesionálních pirátobijců. A ti si samozřejmě chtějí nadále zvyšovat životní úroveň. Proto budou neustále všechny přesvědčovat, jak je nutné proti pirátství aktivně bojovat. Jak by řekl inspektor Trachta: „Špinavý konkurenční boj.“

Nicméně dobře. Ať si bojují. Bude to jako s drogama. Proti těm se válčí už pěkných pár desítek let a prodávají se vesele dál. Nelze však, jak už jsem také psal na jiném místě, chránit něčí práva tím, že budu jiná práva omezovat a pošlapávat. A některé zákony a opatření na ochranu intelektuálního vlastnictví se poněkud nebezpečně ubírají právě tímto směrem. A právě proti tomu protestovalo těch pár set prokřehlých demonstrantů. A buďte rád, že protestují. Měl byste protestovat také. Měli bychom protestovat všichni. Abychom totiž jednou nedopadli jako staříček Pagáč.

Na toho jednou někdo napsal udání, že doma pálí na černo slivovicu. Tož přišla šťára a skutečně našla ve sklepě starý, zaprášený destilační přístroj.

„Tak dědečku, teď musíte zaplatit pokutu.“

„Pokutu? Za co? Dyk jsem nepálil!“ hájil se staříček.

„Pálil, nepálil, ale přístroj na to máte.“

„Tož dobře,“ povzdychl si Pagáč. „Ale včil ňa mosíte ešče zabásnúť za znásilnění.“

„Vy jste někoho znásilnil, dědečku?“

„Inu, neznásilnil. Ale přístroj na to mám.“