Glosa k Matějkově článku o rovnosti

Článek http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/243836/Rovnost-mezi-lidmi-je-chimera-Rovnost-nikdy-nebyla-a-nikdy-nebude.html je ve skutečnosti neuvěřitelná volovina, která logickým a lingvistickým nesmyslem už začíná: „Snem utopistů je, aby si všichni lidé byli rovni v „lidských právech“. Snem realistů je, aby si lidé byli rovni alespoň ve svých povinnostech. Ani jedné skupině se sen nikdy nesplní.“Pokud někdo sní o něčem, co je nesplnitelné, nelze jej při sebelepší vůli nazvat „realistou“. Je to samozřejmě také utopista. Jenom z jiného soudku.

Dále text obsahuje jen ryze účelová, populistická, ničím nepodložená tvrzení. Např.: „Stačí se podívat na to, jak jsou souzeny kauzy z různých oblastí našich životů, ať už jde o trestné činy hospodářské povahy (politik versus nepolitik) nebo o trestné činy povahy násilné (příslušník majoritní společnosti versus menšinové)“ – takový výrobk by bylo třeba doplnit alespoň odkazem na příslušnou reprezentativní studii nebo alespoň srovnatelné případy, které dle autora daný výrok podporují.
„Ano, na planetě Zemi vítězí silnější, rychlejší, hbitější, šikovnější, rozumově vybavenější, ale bezpochyby také například zákeřnější a podlejší. Bylo by dobré si uvědomit, že tento stav není v živočišné říši ničím výjimečným, a že není škodlivý tak, jak se nám pseudohumanisté snaží vtlouct do hlav.“
Ano. V tom případě pořád nevyčítejte např. cikánům, když se ve stávajícím režimu dokáží lépe přizpůsobit a hezky s gadži „vyjebat“. Je to přece zcela přirozené a v naprostém pořádku. Totéž platí třeba pro islám – pokud se dnes islámské obyvatelstvo dokáže víceméně sjednotit a „natřít“ to Západu, je to dle Matějkovy teorie zcela v pořádku. Akorát, že se mu to nebude líbit, protože se halt nachází na špatné straně barikády. Ale pořád může konvertovat. bismi-llahi r-rahmani r-rahim…
„Lidé? Ti si nebyli, nejsou a nikdy nebudou rovni. Můžeme se jen snažit o to, abychom se alespoň u rovnosti před zákonem dostali co nejdále, nicméně protože lidi soudí zase jen lidé, nikdy skutečné rovnosti nedosáhneme. Takový život byl, je a bude. Všechno ostatní, zejména pak nějaká uměle stanovená a stále se rozšiřující „lidská práva“, je jen chlebem a hrou, kterou pro davy ve skutečnosti pořádají nikoli jen silnější, rychlejší, hbitější, šikovnější a rozumově vybavenější, ale především ti zákeřnější a podlejší. “
Všechno je dvousečná zbraň. Bez definovaných lidských práv a jejich prosazování budou na všech frontách vítězit jen ti silnější, bohatší a bezohlednější. A velice brzy by to dospělo do stavu, kdy by se to ani panu Matějkovi nelíbilo. Ti silní a mocní by totiž brzy začali i lidská práva, jako například psát si na svůj blog své názory, velice radikálně omezovat.
Samozřejmě, o tom, co jsou to základní lidská práva, probíhá neustálý diskurz. To nejsou konstantní pojmy a kategorie. Neustále se to mění. Například právo útrpné bylo v řadě zemí legálně uplatňováno ještě počátkem 19. století. To znamená relativně nedávno. Byl-li mu vystaven nevinný člověk, měl prostě smůlu.
Základní Matějkův omyl ale tkví v tom, že nebezpečné je nějaké „rozšiřování lidských práv“. Nikoliv. Nebezpečné je jejich nedůsledné uplatňování. Zkrátka a dobře nelze prosazovat práva jedněch na úkor týchž práv druhých.  Na tomto poli se u nás opravdu dějí „zajímavé“ kauzy. Já osobně považuji za jeden z typických např. případ zdi v Matiční ulici. Zde se město rozhodlo řešit stížnosti jedné skupiny obyvatel na druhou skupinu obyvatel postavením zdi, která je měla od sebe od dělit, a tím první skupině zajistit relativní klid a bezpečí.  Podle mého názoru se jednalo o  relativně rozumný krok (byť v dlouhodobém horizontu pranic neřešící), který nikomu neškodil a nestál by ani tolik peněz. Nicméně skupina aktivistů se toho chopila a pod líbivým heslem „Již žádné zdi“ daný záměr zmařila. S velikou pompou a za přítomnosti televizních kamer nadšeně rozebírali již postavené části zdi.
Dnes se z těchto aktivistů k této akci patrně již nepřihlásí, protože jejím výsledkem bylo, že lidé, kteří stavbu zdi požadovali, se nakonec museli odstěhovat, když soužití s druhou skupinou obyvatel již pro ně bylo neúnosné. Ano. To byl typický příklad prosazování týchž práv na důstojný život pro jednu skupinu, který ve skutečnosti nebyl nikterak ohrožen, kdy byla tatáž práva druhé skupiny občanů bezohledně pošlapána a vůbec nikdo se jich nezastal.
Takže lidská práva ano. Ale opravdu pro všechny. A objektivně. To však není otázka lidských práv či jejich definice. To je otázka kvality soudnictví i celého společensko-právního prostředí, do kterého patří mimo jiné i sdělovací prostředky a to, jakým způsobem veřejnost informují, nejrůznější občanské iniciativy apod.