Rok 2014 přinesl spoustu pozitiv i negativ. Často ale záleží na úhlu pohledu, co z toho je co.
To, že v roce 2014 zemřelo tolik lidí na kolejích, je opravdu zlé. Zvolit si takovou strašnou smrt, to musí být člověk strašlivě nešťastný a zoufalý. Je mi moc líto, že se pro tyto lidi nenašel nikdo, kdo by je od ní odvrátil.
Zato "smrt" u maturitní zkoušky, kterou letos neudělalo také rekordní množství těch, již se o ni pokoušeli - a bylo jich témeř 20 % - to za tragedii nepovažuji. Naprosto souhlasím s novým panem ministrem, že na středních školách studuje velké množství těch, kteří na to nemají, kteří tam nemají co dělat.
Naše školství je založeno na "příspěvkovosti" - tj. školy jsou financovány pode množství studentů. Nastává boj, kdo bude mít studentů více, je jedno jakých, hlavně ať jsou. Budeme na ně hodní, budeme si je hýčkat, nakonec jim to dáme, ať nepoplašíme ty, kteří by k nám za rok chtěli taky přijít. Náročnější škola, jako ta, na níž učím, je pak považována za "těžkou", učitelé za mimořádně přísné, spousta dětí je od ní odrazována již na základce. Proč?
Setkala jsem se nedávno s velmi neobvyklým pohledem jedné mladé maminky, jejíž dítko se chystalo do první třídy. Na mou otázku, proč je nedá do školy, která je od nich tak říkajíc, co by kamenem dohodil, mi řekla, že škola není dobrá. Podivila jsem se, protože jsem o ní neslyšela žádné špatné zvěsti, naopak se o ní říká, že je velmi pohodová, se skvělou atmosférou, že tam vše berou s klidem. A to je ono, opáčila maminka. Jsou tam málo přísní. Já chci, aby moje dítě si muselo máknout hned od začátku, aby se naučilo učit, aby to jednou někam dotáhlo. Dám je na školu jinou, která se známá svou náročností.
Moc se mi to líbilo, protože dnes je slyšet spíš hlasy opačné. Půjdu tam, kde to bude jednodušší. A důsledkem toho je oněch 20 procent propadlíků. Někteří za to nemohou - maturita byla prostě nad jejich síly. Škoda, mohli z nich být šikovní řemeslníci. Jiní ale spoléhali na to, že jim to někdo "dá", a on nedal. U státní maturity, ač je až ostudně lehká, se to oblafnout nedá.
Vybírejme studenty opatrněji. Jednotné přijímačky a jednotné maturity přinutí některé základní školy posunout se o úroveň výše, další budou muset zvolit jiný způsob práce, vyměnit pedagogy, být náročnější. A budou-li vysoké školy uznávat státní maturitu, dojde i na školy střední.
Jsem pomalu pamětník, ale kdysi byly jak jednotné přijímačky, tak jednotné písemky z češtiny a a matematiky a jazyků a většina těch, kteří se k nim dostali, se s nimi popasovala. Naše generace měla jak u přijímaček na střední, tak na vysokou jen jednu možnost. Další pokus byl už jen dodělat si školu dálkově. Tahle možnost je tady přeci i dnes. Takže proč nemůže jít kluk, který má na základce s bídou trojky, na učiliště, a chytne-li se, maturitu si prostě dodělá? Stejně tak, proč se téměř každý absolvent maturitních oborů hlásí na vysokou, nějak se tam dostane a pak to "zkouší"? Za peníze nás všech si "zkusí" dvě tři vysoké a pak stejně žádnou nedodělá, protože na to nemá.
Není ostuda být "jen" vyučený a umět skvěle své řemeslo. Stejně tak není ostuda, když má někdo "jen" maturitu a na vysokou nejde, protože nastoupí do práce, která ho baví. Neměli bychom se zamyslet právě nad tím? A neřešit pořád, jaké je procento lidí s maturitou a jaké se státní zkouškou? Vzpomeňme na to, že předchozí generace se učily zhruba 8 - 9 let ruštinu, ale rusky uměla jen velmi malá část z nich. Nechceme přece, aby maturitu mělo sto procent absolventů, ale použitelní v daném oboru byli jen někteří.
Nehledejme příčinu ve špatných školách, ale ve špatném systému. Nechtějme mít papírově vzdělaný národ - i zedník může mít politický přehled a ve volném čase chodit na opery (znám takového). Lepší než inženýr, který se vysokou "prochlastal" (i tím se dnešní studenti chlubí), prolezl všemi zkouškami a v podstatě nic neumí, ač má na to papír?
Pro příští rok si přeji náročné přijímačky (pokud možno s povinnou návštěvou přednášek a seminářů) a jako výsledek toho všeho inteligentní a vzdělané lidi tam, kde je jich potřeba, a šikovné, pracovité a vstřícné na místech jiných.
