Jsem členkou bytového družstva, které vzniklo privatizací domu v majetku obce. Několik původních nájemníků do družstva nevstoupilo - neměli peníze na zaplacení členského podílu a splacení anuity. Bydlí dál s námi. Jenže...
Domy, jež se privatizovaly, byly zanedbané, bylo třeba vyměnit stoupačky, opravit elktroinstalaci... není myslím třeba vypisovat, většina z nás ví své. To vše stálo a stojí peníze - někdy se spolupodílí stát, ale většinu nákladů nesou družstevníci. Ti, kteří nevstoupili, zůstalli podnájemníky s regulovaným nájmem. Zákon dnes sice dovoluje jim nájem nekřesťansky zvednout, ale dobré mravy nikoliv. Většinou se jedná o staré lidi, důchodce, ktetří nemají ani na pořádnou údržbu svých bytů, natož na tržní nájemné. Z bytů se jim ale nechce, prožili v nich skoro celý život, vychovali děti, mnohdy i pochovali partnera... Aby se necítili tak sami, berou si k sobě vnoučata, takže nakonec na řádně platících družstevnících tyje hned několik lidí. Vše je OK, dobré mravy jsou v právním řádu pojem velmi důležitý.
Někdy by měl jít ale stranou. Co s člověkem, který začně vydírat, že na nájem nemá, že přece musí žít, že musí koupit to či ono, že byl nemocný? Případ, kdy mladá žena družstevní byt zdědí byt po babičce a nyní v něm žije s druhem a dítětem. Měli byste srdce ji vyhodit, když neplatí, protože dítěti přece musela koupit kolo k narozeninám, aby nevypadalo jako socka? Kam se s dítětem vrtne?
Co s důchodcem, který hulí jak fabrika, v hospodě je pečený vařený - pravda neopíjí se a pije střídmě - na nájemné mu nezbývá, protože si koupil na dluh televizi. Vyhodili byste ho z bytu? Vzalíi byste si na svědomí, že skončí pod mostem?
Řeč zákonů je jasná, řeč dobrých mravů a morálky taky. Patová situace. A co pak, když se takový důchodce v nouzi nejvyšší prostě "zdejchne". Byt zapečetěný několik měsíců, nikdo neví, kde je. Před zmizením sice sem tam trousil, že se odstěhuje, ale oficiálně to neučinil. Dluh narůstá, byt chátrá, nikdo nemůže nic dělat - nebo spíš nikdo nechce nic dělat. Nikdo si nechce pálit prsty - podle zákona se totiž onen člověk může kdykoliv vrátit. Hledat ho? Proč, máte podezření, že se mu něco stalo? Dluží peníze a nevíte, kde je vymáhat? Pomozte si sami.
Jsem poctivý občan, zákony dodržuji, vědomě se proti ničemu neprohřešuji. Někdy mám ale pocit, že mě zákony přiměřeně nechrání. Když zapomenu zaplatit jednou za mobil, dostanu za pět let exekuci na nehoráznou částku, ani nemrknu - to je realita, stalo se. Když se člověk, který vám dluží, "ztratí", jste bezmocní - lump je chráněn, vy ne. Když nám v domě zfetovaný mladík rozbil panel s šedesáti zvonky, přestože byl zachycen kamerou, na níž je dobře k poznání, nic se mu nestalo Policie neví, kde ho hledat. Až jim sdělíme, kde bydlí, oni pro něj zajdou. Mládenec i nadále chodí na návštěvu do domu a všem se nám směje. A naši poslanci se hádají o superúředníka a vymýšlejí blbiny. Nezbývá, než si zazpívat s Jarkem: "Mámo, sbal mi můj ranec, je ze mě europoslanec... za mrzký peníz do cizí země, chápete lidi, vůbec, jak teď je mně? Jak velká cena bude zaplacena, prdel od lavic celá otlačená..." Mají to naši zákonodárci holt těžké. Co jsou proti nomu naše přízemní starosti!!!!
