Jak mě vzali do školy
Ještě že babička ve školce pracovala jako pomocná kuchařka na částečný úvazek, takže když šla domů po obědě, brávala si mě s sebou. Jenže to nebylo vždy.
Narodila jsem se sice až v září, správně jsem měla tedy dostat odklad, ale do školy jsem se strašně těšila. Hlavně až budu umět číst a nebudu se muset doprošovat dospělých, aby mi četli. Maminka se mnou tedy absolvovala kolečko u lékařů a psychologů, kteří naštěstí usoudili, že jsem už dost zralá, a nemusím tudíž ještě rok ve školce dozrávat. Osobně si myslím, že to bylo hlavně proto, že jsme byli slabý ročník a nebýt nás podzimních neměl by do školy kdo chodit.
Aktovku mi přinesl už Ježíšek – i s tím rizikem, že bude rok ležet někde na skříni – o prázdninách jsme přikoupili penál a já se tetelila blahem, že mě vzali. Bydleli jsme ve vilové čtvrti na kraji města, ale „dolení“ škola nebyla daleko, tak 10 minut pěšky. Kdepak nějaké vožení dětí autem, beztak ho nikdo z rodičů nás prvňáčků nevlastnil. Maximálně, to ovšem až když nám otrnulo a stali se z nás mazáci, jsme to brali v zimě z kopce na aktovce.
Už večer maminka vše nachystala – parádní oblečení pro sebe i pro mě, ráno mi nezapomněla uvázat do vlasů nezbytnou mašli. Dodnes si pamatuji, že už od sedmi hodin vyhrával místní rozhlas budovatelské písně v pochodovém rytmu, občas místo hudby někdo něco pronesl o důležitosti vzdělání a jak se na nás škola těší, hlavně na prvňáčky.
Před půl osmou – to už jsme byly obě s maminkou vypravené, děda s babičkou mi k polibkům přidávali poslední rady na cestu za vzděláním – někdo zvoní. Nevím, jestli to rodiče věděli dopředu, ale pro mě to byl šok. Před brankou stáli dva „velcí“ studenti – svazáci v tmavě modrých košilích s pionýrským šátkem kolem krku, hoch a dívka, která mi podala rudý karafiát a řekla, že mě vítá mezi školáky a že mě doprovodí do školy. Vzali mě za ruce, stihla jsem se jen ohlédnout, jestli jde maminka taky, a už jsme mašírovali. Už nevím, jestli mě pověstná vyřídilka opustila, nebo jsme si něco říkali, ale vím, že mě opravdu dovedli až do školy, kde nás na školním hřišti přivítal ředitel školy, představil nám i rodičům soudružku učitelku Drášilovou, která si nás odvedla do třídy, kde už na nás na lavicích čekaly slabikáře, několik sešitů, tužky a pastelky. Nádhera!
Když jsem v roce 2003 byla v září na dovolené Hammametu, zažila jsem tam deja-vu. Hudbu, která hrála na plné pecky, dětičky ve školních uniformách, které vedli za ruku starší školáci, proslovy na školním hřišti (viděli jsme tam z hotelového okna). Jen ten začátek měli posunutý na 15. září. Jinak to vypadalo skoro jako v můj první školní den. A k dovršení všeho jsme cestou na pláž potkali malou holčičku ve školní uniformě s maminkou. Kývla na mě, abych se sklonila, a když jsem tak učinila, vlepila mi vlhkou pusu, zamávala a šla dál. Bylo to pro její, nebo mé štěstí? Ten den jsem měla narozeniny, tak jsem to považovala za dárek.
Školu jsme měla tak ráda, že se mi stala celoživotním osudem, ale tak velkolepého uvítání jako 1. září 1959 jsem se nikdy nedočkala. V mé první učitelské štaci mě dokonce školník poslal přezout do šatny, což po mě onen první den nikdo nepožadoval.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Podporujeme kulturu nahoty. Obec na Sardinii jako první umožní nudistické sňatky
Obec San Vero Milis na severu středomořského ostrova Sardinie jako první v Itálii umožní sňatky...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 372
- Celková karma 18,94
- Průměrná čtenost 1907x