Jak jsem cvičila na spartakiádě
Začala jsem plavat, hrát volejbal, občas i basket a pak jsem se začala věnovat aerobiku. Dokonce jsem pár let i učila tělocvik, když bylo potřeba, protože jsem si mezitím udělala cvičitelský průkaz třetí třídy a stala se oficiální cvičitelkou. Pohyb mě začal bavit a vedla jsem k němu i děti. Není divu, že mě má vášeň přivedla v roce 1985 až na Strahov.
Jako děti jsme cvičili spartakiádu povinně, moc mě to nebavilo a nejdál jsme se dostali na okresní stadión v Trutnově; ale tady byla šance dostat se až do Prahy. Bylo to jako zahrát si fotbal na Spartě nebo vystoupit na prknech Národního divadla. Nebylo to ale – jako nic na tomto světě - zadarmo. Jako cvičitelka jsem absolvovala spoustu školení; co nás tam naučili, to jsme předávali dále. Čím bylo vystoupení blíž, tím častěji jsme sestavu pilovaly. Nebylo to nic lehkého, skladba pro ženy a dorostenky – my jsme cvičily ženy a našim náčiním byly kužely – byla náročná, ve velmi svižném tempu. Dřely jsme i o sobotách a nedělích, věnovaly jsme nácviku spoustu volného času. Občas jsme byly tak unavené, že jsme málem neudržely kužely v rukou, natož s nimi provádět různé kejkle – točky, mlýnky, otočky. A to vše za pohybu. Jednou mi vyletěl kužel z ruky a zasáhl mě nad okem. Monokl mi naskočil ihned, ale půlka obličeje se mi vybarvovala postupně, takže jsem týden hrála všemi barvami.
První velké vystoupení bylo na vítkovickém stadiónu, kde se dnes koná Zlatá tretra. Potlesk narvaného stadiónu byl omamný, přestože celý týden před vystoupením lilo a my v bahně ztrácely cvičky a smradem z vysychajícího bahna málem omdlévaly. Následné secvičné, ze kterých mělo vyjít pár hrdinek, jež naše jednota vyšle do Prahy, byly všechno, jen ne pohodové. Podpásovky, nadržování, naschvály, hádky. Před cvičenkami stála vidina čtrnácti dní v Praze, bez dětí, bez každodenních povinností, s možností proběhnout Bránou borců a nechat si zatleskat stovkou tisíc diváků, být v televizi. Jak je vidět, nikdo z nás nebral spartakiádu jako pochlebování režimu, jen jako obrovskou sportovní slavnost a taky možnost vypadnout z každodenního stereotypu. Když jsme předstupovaly před komisi, klepaly se nám nohy, ale daly jsme do toho všechno.
Jelo nás nakonec šest a bylo to krásné! Secvičné s budíčkem kolem třetí ráno, hodinové stání před strahovským stadiónem v zimě a pološeru, narvané autobusy, kterými nás od kolejí na stadión vozili a kde se dalo spát ve stoje, protože nebylo kam propadnout... To vše jsme byly ochotné přežít, abychom se po zbývající čas mohly toulat Prahou, vymetat muzea, galerie, divadla, pyšné na odznak, který jsme všichni měli povinně připnutý na hrudi – stál nás dvě stovky a byl nejen označením cvičence či cvičitele, ale i jízdenkou do metra, vstupenkou do muzeí a galerií. Občas nás někdo zastavil, zeptal se, jakou skladbu cvičíme, a prohlásil, že už se na nás těší.
Přežili jsme i průvod přes Letenskou pláň a vyslechli si povinně projevy státních představitelů. Byla jsem zvědavá hlavně na Husáka, jestli bude konečně mluvit česky. Nezklamal, mluvil opět „československy“. Co říkal, nevím, byli jsme za ta léta vycvičeni příliš neposlouchat, člověka ty kecy jen naštvaly a my si to chtěli užít tak jako olympionici olympiádu. Byla jsem hrdá, že jsem součástí masy sportuchtivých lidí, připadala jsem si opravdu jako olympionik pochodující pod vlajkou stadiónem.
Bránou borců jsem sice nevbíhala, ale když jsem jednou z bran doběhla na své místo a podívala se kolem sebe, uviděla jsem něco, co už nikdy neuvidím. Narvané ochozy plné tleskajících lidí. Už před nástupem nám fandili vojáci, kteří cvičili hned po nás svou tradičně nejtěžší skladbu. Ale tohle jsem – slovy Karla Gotta – opravdu nečekala.
Mám toho za sebou ve svém věku poměrně dost, ale na své strahovské vystoupení – i když jsem byla jen kamínek v mozaice – nikdy nezapomenu. A výčitku, že jsem tím podporovala režim, neberu. Dělala jsem to pro sebe a pro ty, kteří se přišli podívat. Zneužít lze naprosto vše, ostatně i tu olympiádu. Pro mě vystoupení na Strahově zůstane už navždy jedním z nejsilnějších zážitků.
Jaroslava Indrová
A zas mám před sebou dilema
Brzy bude mít svátek patron zemí Koruny české, ale ještě před tím nás čekají volby - komunální a část obvodu bude volit i senátora.
Jaroslava Indrová
Nelehký život s berlemi
Na samém počátku léta mě postihl těžký úraz a mou oporou a součástí se na dlouhou dobu staly berle. Dokud na nich člověk není závislý, netuší, jak nelehký je život s nimi.
Jaroslava Indrová
Vzpomínka na maturitu za doby normalizační
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu.
Jaroslava Indrová
Jak jsem za normalizace skládala maturitní zkoušku
Psal se rok 1971, začínala normalizace a mě čekala maturita – z češtiny, nezbytné ruštiny, němčiny a dějepisu. Už témata písemky byla výživná – v češtině to byl Gottwaldův projev k mládeži jako úvaha, masakr.
Jaroslava Indrová
Český fenomén "taneční"
Zatímco v dospělosti skoro každý vzpomíná na taneční s nostalgickým pousmáním, v době jejich konání to pro většinu bylo, je a zřejmě i bude trauma. Nejslabší jedinci to nedají a místo do zaplacených kurzů chodí za taneční.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Prodej komerčního pozemku 12 108 m2
Velké Hoštice, okres Opava
3 995 640 Kč
- Počet článků 372
- Celková karma 18,94
- Průměrná čtenost 1907x