Daruj dětem...

Před Vánoci se přímo roztrhl pytel s různými charitativními akcemi. Chce se po nás, abychom podrželi obyvatele azylových domů, nakrmili bezdomovce, nakoupili dárky dětem z dětských domovů. A právě u poslední akce bych se chtěla zastavit.

Vzpomínám si, že když k nám do páté třídy přišla nová spolužačka - jmenovala se myslím Miluška, nevím už přesně - bylo na ní na první pohled poznat, že je z "děcáku". Hnědá teplákovka, flanelové košile, odřená aktovka, to vše korunované účesem téměř na ježka (v děcáku měli zase vši) a tlustými příšernými brýlemi. Do děcáku se dostala proto, že jí umřela maminka a tatínek na vše nestačil. V té době jsme nikdo neměli extra moc, ale ona měla evidentně nejméně, přesto jediné, po čem celý ten rok strávený v dětském domově toužila, bylo vrátit se domů.

Dnešní dětské domovy jsou proti oněm z dob mého dětství vybavené téměř luxusně, děti v nich hmotně nestrádají. I když dnešní děti to mají mnohem těžší v tom, že požadavky na jejich sociální roli jsou mnohem vyšší než tehdy. Každý nutně "musí" mít to či ono a kdo to vše nemá, je "socka". Pak dětem z domovů zřejmě leccos doopravdy chybí - počítač či mobil jen pro mě, nejnovější typ oblečení, luxusní brýle či vlastní fotoaparát. Přes to všechno si myslím, že by od nás ostatních měli dostat něco jiného než hmotný luxus. To, po čem toužila naše spolužačka, která se nakonec dočkala - tatínek se se smrtí ženy vyrovnal, dal se dohromady a jejich domácnost začala zase fungovat.

Děti, které žijí v domovech, by měly poznat, že na krásné věci se musí nejdřív vydělat, že i "normální" děti nedostanou vždy vše, po čem touží, že si na luxus musí přispět - brigádou, pomocí doma, dědovi a babičce. Že se musí doma pomáhat, že jídlo se samo neuvaří, koláč sám neupeče. Proto raději přispěju na zřízení vesniček SOS, podpořím pěstounské rodiny a obdivuji lidi, kteří se stávají víkendovými hostiteli dětí z domovů. To je záslužnější než splnit jedno vánoční přání. Jsem přímo alergická na větu: Přispějte na děti v dětských domovech, kterou slýchám téměř pravidelně na všech větších nádražích v republice, ještě snad ani nestihnu vystoupit z vlaku. Oceňuji péči tet v domovech, ale radši bych, kdyby věta, která mi tak vadí, byla zbytečná. Co kdyby příště zněla: Nechcete si vzít domů - třeba na Vánoce či víkend - dítě z dětského domova?