Také jsem se dívala na takové akce, ale bylo už docela pozdě a "levnější" dárky v hodnotě několika set korun, v naprosté většině přání malých dětí, byly už rozebrány a zůstaly ty pro děti cca 13+. Konstatovala jsem dva postřehy: docela mě překvapila náročnost dětí; ne že si přejí vlastní mobil, ale musí to být smartphone v řádu tisíců korun; když nějaká součást oblečení, třeba sportovní boty, tak přímo originál Adidas, Nike a podobně.  Nekupovala jsem značkové oblečení a obutí ani vlastnímu dítěti a tyhle striktní požadavky na dárce mi připadají poněkud nepatřičné. Další, co mě napadlo, bylo, že by možná nebylo od věci umožnit dárcům  na dražší dárky (třeba kolo) se skládat; pětistovku by asi dal ledaskdo ale tisíce si každý nemůže dovolit.

Na takové výzvy mám jedinou odpověď. NESNÁŠÍM DĚTI. JÓ pokud by mne neobtěžovaly hlukem a to NIKDY, možná bych se zamyslela.

Každý jsme nějak uchýlní.

má žena dostala z práce seznam dětí se jmény, věkem a přáním k vánocům. div u toho nebrečela. těm co bylo už nad deset a co chtěli mobil, počítač a tak, tak to jsme přelétli pohledem, ale byli zde dvou, tří až pětiletí prckové, co si přáli sněhule, růžový kabátek, plyšového pejska ....  Systém fungoval tak, že dárek koupíte, zabalíte a odevzdáte na smluveném místě se jménem dítěte a místem kde se nachází. Myslím že to není správné takhle od lidí ,,citově vymáhat" dárky pro děti. Neměl by se o to starat stát? na druhou stranu se těžce odolá, když mám doma jeden a půl ročního prcka a když si představím, že takovýhle mrňata jsou někde sami , tak je to hrozné. Hned bych si jednoho adoptoval. to však problém nevyřeší. Myslím že máte pravdu, energie na pomoc dětí by se neměla zaměřovat na věcné dary ale na opravdovou rodinu