V módě jsou cucfleky!

Za všechno můžou upíři. Kdybych to věděla dřív, vykopala bych je z domu. Žádné Stmívání by mi do baráku ani nepáchlo. Ale už je pozdě bycha honit.Naivní rodičové si myslí, že vlastním příkladem vychovávají své děti. Prdlajs. Zamilované romantické filmy a hudební klipy vám je vychovají k obrazu svému.

Je zajisté pravda, že každé dítě je citlivé na jinou strunu. Ale jak to včas rozpoznat na kterou nebrnkat? Nebo kterou raději úplně odstranit? A jak tomu brnkání zabránit? A lze to vůbec?Za mého mládí byl upír prostě strašidlo, kterým jsme se za letních nocí pod stanem příjemně mrazivě bavili. Přes zimu jsme po něm ani nevzdychli. V zimě se stmívalo sice dříve, ale při bruslení na rybníku nebo sáňkování na upíry nikdy nedošlo. Nějak nám to k té zimě nešlo. To byly na programu spíše historky o lidech, kteří se propadli pod ledovou krustu a tam bezvládně leželi až do jara. A diskutovalo se o tlení těl. Zda tělo v ledové vodě zůstane neporušeno, nebo v jakém stavu ho naleznou rybáři.Vždycky jsem si ale upíra představovala jako létajícího, zákeřnýho, starýho, smradlavýho nemytýho dědka. Postavy vyzáblé, tělo porostlé netopýří "srstí", kostnaté dlouhé prsty se špinavýma dlouhýma a špičatýma nehtama. No a především ty vysouvací zakusovací zuby, které mu vyjížděly z pusy. Fuj. Nevím, čeho jsem se bála víc. Jestli otravy krve nebo toho, že se stanu živou konzervou pro nesmrtelného otrapu. Spolehlivě jsem však věděla, že na ochranu zabírá česnek, zrcátko, křížek na krku a když bude nejhůř, tak dřeveným špičatým kůlem do srdce ho spolehlivě zlikviduju. Takže žádný sexuální idol. Zamilování do upíra mi absolutně nehrozilo.No a potom dospějete, pořídíte si děti a začne vám horor. Tedy později, abych nevystrašila některé budoucí maminky a tatínky předčasně. Horor bude tak dvanáct až třináct let po narození děťátka. U nás to odstartovalo Emo. Ale to jsme zvládli ještě v pohodě. To jsou ti citliví mladí lidé, kteří si barví vlasy na černě uhlovou barvu a při velkém emocionálním vypětí si zakrajují nože nebo žiletky do kůže. Žádné dítě se nám doma na černo neobarvilo. Kromě mě. Nebylo to kvůli emu. A nikdo se naštěstí do kůže neřezal. To zase jenom já jsem si na elektrickém kráječi uřízla omylem špičku ukazováčku na pravé ruce. Ale nebylo to kvůli lásce ani jinému dramatu. Normální nepozornost.Ale upíry jsme podcenili. Filmaři je totiž zákeřně vypodobnili jako bytosti věčně mladé a krásné, plné lásky a citu. A zakusující se do sametové kůže mladých lidí. To potom těžko dětem vysvětlíte, že cucáky jsou out. A tak když se mi dítě v neděli nad ránem vrátilo domů s papírovou korunou Burger King na hlavě a dvěma cucfleky na krku, věděla jsem hned kolik udeřilo. Upíři a jídlo jsou in! K obědu uvařím šunkofleky.