"Prochrněný Silvestr a trapná novoroční předsevzetí"

Bylo mi tak devět nebo deset let a dohadovala jsem se s mladším bratrem o výhodnější místo na rozkládacím gauči v obývacím pokoji u babičky. Z kuchyně voněly plátky brambor upečených na kamnech, jemně posolených a potřených sádlem. Z televize se na nás hrnula hudební estráda, jejímž průvodcem a hlavním uvaděčem byl Vladimír Menšík. Zpěvačky a herečky měly na sobě oblečeny krásné róby s hlubokými výstřihy. Muži byli v gala a na krku připnuty podle poslední módy decentní motýlky. V hledišti seděli jejich kolegové ve slavnostním a příjemně se bavili a tleskali. O půlnoci jsme si pak s babičkou a dědou popřáli do nového roku.

Bratr už usnul, ukolébán zábavou a veselím když jsem vyběhla v noční košili a svetru studenou verandou na dvůr vykonat potřebu do kadibudky, zahlédla jsem, jak se na zmrzlém sněhu něco třpytí. Jako by ho někdo poprášil diamantovým prachem. Při zpáteční cestě do tepla domu už jsem cítila tvořící se jinovatku v nose, ledové nohy i zadek. A z dřevěného plotu na mě místo ohňostroje spiklenecky zvonily ozdobné skleněné koule: Šťastný Nový rok!

Každý slaví jak umí aneb návod na Silvestra:

Euforický Silvestr:

Kdo by na Silvestra chtěl být dobrovolně sám? Kdo by neměl rád veselou společnost lidí oblečených do slavnostního? Příjemnou zábavu, lahodné pokrmy, perlivé a šumivé moky, hudbu a tanečky až do rána? Každý se rád ve společnosti druhých od srdce zasměje! A co teprve potom, když přesně úderem půlnoci začnou všude kolem za ohlušujícího řevu vystřelovat na oblohu barevná světýlka! Konečně mají příležitost zaklonit hlavu a nechat se unášet svou fantazií a emocemi. Po ohňostroji si všichni přejí navzájem jen to dobré a mlaskne při tom i nějaká ta pusa. Dostaví se pocit euforie z právě spoluprožívané lásky na celé naší zeměkouli. A u některých citlivějších jedinců i vděčnost za dar života. Protože z jakého jiného důvodu bychom to dělali? Každý si přeje prožít ten další rok, který se před ním otevírá v lásce, zdraví, harmonii a společnosti blízkých.

Škarohlídský Silvestr:

Vyskytují se však mezi námi i jedinci domasedové, peciválové a bručounové, kteří
nemají ani ždibec pochopení pro největší slavnost v roce. Silvestra v našich očích očerňují a rozmlouvají nám ho. Označují ho jako povinnou zábavu, slavnost alkoholiků a vytížený pracovní den záchytek, ošetřujících lékařů a policie. Slavit, pít a radovat se přece nemá organizovaně. Když už ale vyrazí na nějaký ten organizovaný společenský Silvestr, mají pro jeho průběh pouze slova kritiky. Že byl moc drahý, málo zábavný, příliš krátký a za ty peníze by se doma poměla dva dny celá rodina. Moje známá taky zažila kdysi zajímavý Silvestr. Pozvala na něj do svého bytu sousedy, kteří se do domu čerstvě přistěhovali.
Nechtěla být sama v ten slavnostní večer pouze se svým psem. A proto chystala chlebíčky, mazala chuťovky, chladila víno i nealko, odblešila psa a naladila televizi i sebe. Úderem osmé hodiny zazvonili sousedi. Slané pečivo bylo naaranžováno před televizní obrazovkou, která pomrkávala do obývacího pokoje. Přistěhovaní mladí lidé přinesli pouze sami sebe. Do deseti hodin všechno sousedce snědli, trochu popili, popovídali a sousedce se omluvili, že musí svou společností potěšit i sousedy jiné. Nejsem si jistá, jaké bylo novoroční předsevzetí té ženy. Zda jí to bylo vše jasné a o půlnoci neobíhala bytem jako slavná Halleyova kometa. Možná pouze usoudila, že host do domu, chlebíčky do ledničky.

 Prolenošený Silvestr:

 Nemusíte být bručounem a odpůrcem tance, ale někdy zkrátka ani při té nejlepší vůli se nemůžete aktivně podílet na oslavách. Některý rok můžete být těhotná, někdo může strávit Silvestra v nemocnici. S malými dětmi si můžete udělat třeba karetní a hrací oslavu. A někdy vám poslední den v roce zrovna vyjde na období, že nechcete vidět nikoho a nebýt s nikým. Zapikáte se doma  pod peřinou u televize, obklopen lahůdkami, knížkami a notebookem a je vám báječně. Jsou lidé, kteří vám to neuvěří, ale na ty se můžete klidně vykašlat. Silvestr se totiž nemůže slavit za každou cenu. Ale může se slavit těmi nejrozmanitějšími způsoby. Protože ten slavnostní způsob si určujete pouze vy. A to, co vám způsobuje dobrou náladu, víte zase pouze jen vy. Takže proč byste ho nemohli oslavit třeba spánkem v posteli?

Předsevzetí a sliby:

Důležitým závazkem, ke kterému se sami a dobrovolně upisujeme
ve své mysli, jsou novoroční předsevzetí. Bohužel je to většinou těsně po půlnoci, kdy jsme rozjucháni  a máme tím pádem pocit, že zvládneme naprosto všechno. Je to okamžik uvědomění si toho, jak ten čas hrozně letí a co všechno bychom ještě rádi stihli. Přejeme si být hezčí a lepší a jsme plni dobrých úmyslů. Slíbíme si, že zhubneme, přestaneme kouřit, mračit se, vdáme se anebo budeme letos už konečně hodní. Prvního ledna dopoledne, když dojídáme v kuchyni nebo obýváku oschlé jednohubky už ale tušíme, že jsme byli ve svých plánech příliš velkorysí. A i s těmi všemi nádhernými předsevzetími zkrátka v něčem nedokážeme překročit svůj stín. A zůstáváme lidmi a nestáváme se ze dne na den bytostmi s nadpřirozenými schopnostmi. Je to takový den uzemnění. Ohňostroj vystřílel svá nejlepší světýlka, bavič dopovídal největší vtipy a tanečnice protančila své střevíce. Vracíme se do reality.

Každý den jeden dobrý skutek:

Jedna moje kamarádka si žádná novoroční předsevzetí nedává. Myslí si, že rok je příliš dlouhá doba a kromě těch velkých životních cílů by si měl každý z nás dávat i malé pidiúkoly. Jsou to takové mezistupně. Drobné krůčky na daleké cestě životem. Udělají radost druhým a vás třeba proberou do všedního dne. Kamarádka má v sobě zakódováno, že každý den by měla udělat něco pro druhé lidi. Je si vědoma toho, že je součástí společnosti a sama o sobě by existovat nemohla a ani nechce. A je docela možné, že právě takové lidi máte kolem sebe i vy. Že v momentě, kdy budete něco potřebovat, a získáte odvahu o to požádat, obdržíte od dotyčného tuto odpověď: „No, to bych mohl pro vás udělat. Dnes jsem totiž ještě žádný dobrý skutek nevykonal."

Tak šťastný a veselý a zase za ROK!