Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše

X+

Hned v úvodu se přiznávám, že knihu s názvem Muži jsou z Marsu, ženy z
Venuše, která je považována za praktický návod, jak zlepšit vztahy od autora
Johna Graye jsem nikdy nečetla. Pouze jsem si její název vypůjčila. A možná
i to je důvod mých patálií s druhým pohlavím. I když se o pochopení mužů
intenzivně pokouším celý svůj život. Přesně tak dlouho, jako se snažím najít
lásku. Nejdřív jsem to tedy zkoušela podle znamení. Jsem blíženec a podle
knih se k blíženci hodí vzdušná znamení a některá ohnivá znamení. Jenže
potom mi to zkomplikovaly ascendenty. Ty jsou totiž taky dost důležité z
hlediska poznání toho, s kým můžete vytvořit kompatibilitu. A vyvrcholilo to
obdobím, kdy jsem hledala muže určitého znamení a jako naschvál mě
kontaktovali samí rozevlátí blíženci. Zhnusena blíženci jsem obdržela
vysvětlení od astrologa, že se nemám muži zbytečně rozptylovat a mám raději
něco dělat sama se sebou! Tak jsem to zkusila přes karty. Na každého
potenciálního objeva jsem si zkoušela vyložit karty. Když vycházelo něco
vyloženě negativního, vysvětlila jsem si to jako zkoušku osudu. Mým objevům
myslím bylo absolutně fuk, co jsem za znamení a karty si na mě taky určitě
nikdy nevyložili. Imponovalo jim většinou, že mám byt, velké děti a hezky se
směji. Numerologie nebyla špatná ale nikdy jsem stejně nedokázala spočítat
dopředu, co že jsem to vlastně potkala za číslo. A tak mi do cesty vstoupily
reiky. Stala jsem se kanálem léčivé vesmírné energie. Vysílala jsem jak
divá. Na toho zadaného a jeho partnerku jsem přímo vysvítila hvězdné nebe.
Energii sežral celou a vůbec nic. Natož vztah! Potom jsem se dozvěděla o
léčivých účincích kamenů. Ověšela jsem se od hlavy k patě. Kdyby mě náhodou
někdo hodil do řeky, už bych asi nevyplavala. Chlap, omámený mou aurou,
změněnou účinkem kamenů a který by se mi líbil zase ani ťuk. Zato těch
ostatních! Jakoby je seshora shazovali. Zkusila jsem tedy šamanismus.
Bubnovala jsem na buben vyrobený z kozí kůže, svolávala svá silová zvířata,
cestovala jsem dolním světem. Chlapi jak začarovaní. Pořád mi mleli jen o
sexu. Žádné duchovno, žádný vztah. Zkusila jsem tedy svíčky. Červená svíčka
vášeň, kterou jsem si zapálila doma v ložnici mi málem vyšroubovala palce u
nohou. Svíci s názvem láska pochopitelně v krámku už neměli. Vyprodáno. Když
jsem se pokoušela alespoň sehnat kontakt na muže, který dodává energie lásky
a vášně svíčkám, odkázali mě na Čínu. Tak jsem zkusila vysolit byt. Další
očistná procedura. Po celém bytě jsem rozsypala očistnou sůl a tančila
oslavné tance. Děti prohlásily, že pokud nepřestanu blbnout, tak se mě
zřeknou. Tak jsem si řekla, že za to mi fakt žádnej chlap nestojí. Vykašlala
jsem se na všechny čárymáry a vyrazila jsem do hospody na pivo. A tam jsem
ho potkala. A pozval mě na výlet. A na večeři. A potom domů. A chtěl vztah.
A zajímal se o mě. O to, co si myslím. A já jsem se toho zalekla. A chtěla
jsem čas. Chtěla jsem spoustu času na to, abych mohla najít sama sebe. Takže
nakonec se on vrátil na Mars a já trčím zase zpátky na Venuši. / napsáno pro
zeny.cz, uveřejněno 31.3.2010/

Nejdřív jsem to tedy zkoušela podle znamení. Jsem blíženec a podle

knih se k blíženci hodí vzdušná znamení a některá ohnivá znamení. Jenže

potom mi to zkomplikovaly ascendenty. Ty jsou totiž taky dost důležité z

hlediska poznání toho, s kým můžete vytvořit kompatibilitu. A vyvrcholilo to

obdobím, kdy jsem hledala muže určitého znamení a jako naschvál mě

kontaktovali samí rozevlátí blíženci. Zhnusena blíženci jsem obdržela

vysvětlení od astrologa, že se nemám muži zbytečně rozptylovat a mám raději

něco dělat sama se sebou! Tak jsem to zkusila přes karty. Na každého

potenciálního objeva jsem si zkoušela vyložit karty. Když vycházelo něco

vyloženě negativního, vysvětlila jsem si to jako zkoušku osudu. Mým objevům

myslím bylo absolutně fuk, co jsem za znamení a karty si na mě taky určitě

nikdy nevyložili. Imponovalo jim většinou, že mám byt, velké děti a hezky se

směji. Numerologie nebyla špatná ale nikdy jsem stejně nedokázala spočítat

dopředu, co že jsem to vlastně potkala za číslo. A tak mi do cesty vstoupily

reiky. Stala jsem se kanálem léčivé vesmírné energie. Vysílala jsem jak

divá. Na toho zadaného a jeho partnerku jsem přímo vysvítila hvězdné nebe.

Energii sežral celou a vůbec nic. Natož vztah! Potom jsem se dozvěděla o

léčivých účincích kamenů. Ověšela jsem se od hlavy k patě. Kdyby mě náhodou

někdo hodil do řeky, už bych asi nevyplavala. Chlap, omámený mou aurou,

změněnou účinkem kamenů a který by se mi líbil zase ani ťuk. Zato těch

ostatních! Jakoby je seshora shazovali. Zkusila jsem tedy šamanismus.

Bubnovala jsem na buben vyrobený z kozí kůže, svolávala svá silová zvířata,

cestovala jsem dolním světem. Chlapi jak začarovaní. Pořád mi mleli jen o

sexu. Žádné duchovno, žádný vztah. Zkusila jsem tedy svíčky. Červená svíčka

vášeň, kterou jsem si zapálila doma v ložnici mi málem vyšroubovala palce u

nohou. Svíci s názvem láska pochopitelně v krámku už neměli. Vyprodáno. Když

jsem se pokoušela alespoň sehnat kontakt na muže, který dodává energie lásky

a vášně svíčkám, odkázali mě na Čínu. Tak jsem zkusila vysolit byt. Další

očistná procedura. Po celém bytě jsem rozsypala očistnou sůl a tančila

oslavné tance. Děti prohlásily, že pokud nepřestanu blbnout, tak se mě

zřeknou. Tak jsem si řekla, že za to mi fakt žádnej chlap nestojí. Vykašlala

jsem se na všechny čárymáry a vyrazila jsem do hospody na pivo. A tam jsem

ho potkala. A pozval mě na výlet. A na večeři. A potom domů. A chtěl vztah.

A zajímal se o mě. O to, co si myslím. A já jsem se toho zalekla. A chtěla

jsem čas. Chtěla jsem spoustu času na to, abych mohla najít sama sebe. Takže

nakonec se on vrátil na Mars a já trčím zase zpátky na Venuši.

/uveřejněno 31.3.2010 v Jihočeských týdenících/