Milujeme klučičí starosti

"Nejvíc ze všeho se dnes těším, až přijedu domů a v klidu si odpálím špeka." "To já jsem zase zvědavý, jestli doma bude nějaký jídlo. Doufám, že něco uvařila. Ale jestli neuvařila, tak už jí fakt něco řeknu! Ne, neřeknu, dělám si srandu."

Neskrývám svou radost, když náhodou zaslechnu podobné rozhovory mladých mužů v dopravních prostředcích. Mám pocit, že získávám jakous takous představu o tom, jak ve skutečnosti vypadá mužský svět. Co ti chlapi vlastně mají v hlavě.

Někdy si myslíme, že už ten svět mužů dostatečně a důvěrně známe z vlastního života. Tam, kde se protínají naše paralelní světy. Svět muže a ženy.

Svět sportu, fandění, krásných modelek, politiky, financí, rychlých aut, motorek, manželek, milenek, přítelkyň, dětí, jídla a sexu. Pořadí priorit je pohyblivé a je závislé na klimatických podmínkách, zdravotním stavu, štěstí, osudu a věku daného mužského objektu.

"Marie miluje knihy a filmy." zlobí manželku doma občas ten její objekt zaškatulkováním, když ji doma najde u knížky nebo filmu. Kdyby tomu tak nebylo, existovalo by jediné vysvětlení. Že má vše přečteno a nefunguje elektrický proud.

"Ty zase miluješ fotbal a boty," naráží zase ona na jeho záliby. V životě nepotkala chlapa, který by vlastnil tolik bot. Ale zjistila to až v momentě, kdy si ho k sobě nastěhovala. 

"Nene, opravuje ji. Já miluji Marii."

To je jasný. Jenom Marii neskloňuješ ve všech pádech jako Chelsea a nemodlíš se za její vítězství. Ty tvoje absolutně nepochopitelný a dlouhý telefonní a osobní  hovory s podobně postiženými kamarády o tom, kdo a komu dal góla, myslí si v duchu svoje.

"Taky tě miluju, Méďo!"

"Myslíš, že vypadám jako Medvěděv?" zbystří manžel.

"To je ten ruský politik?" znejistí Marie.

"Ano, Miláčku. To je on."

"Tak toho jsem nemyslela. Víš, že mě politika nezajímá."

"No, právě." konstatuje manžel. Jeho myšlenky už se ubírají ke složité situaci ve světě a odchází k televiznímu přijímači. Tam si naladí stanici, na které právě vysílají pořad o řetězci hotelů Hilton a kouká na zlobivou fuchtli Paris. Marie otevírá knihu a spokojeně začíná číst. 

 Autor kresleného vtipu: Vladimír Jiránek