Matky jako suché listí

"Tvoje máti je alespoň vtipná. Ale ta moje je jako suchý listí" posteskne si dobře oblečený mladík druhému. "Jako co? Suché listí? Co tím myslíš?" nechápe.  "No, není s ní sranda. Nerozumí vtipu. Prostě sucharka. Suchý listí."

Haranti zatracení. Já vám dám suchý listí. Máma se snaží, aby bylo co do hrnce a vy takhle?! Furt nějaký stížnosti. Když je máma sama, bez partnera - chybí mužský element. Když je nezaměstnaná- chybí prachy. Když vydělává hodně - není doma a nepečuje. Důvod ke stížnostem si může najít každý. Malé i velké dítě.

Podle mě by matky hned těsně po porodu měly být mumifikovány anebo svatořečeny. Odpadlo by to kritizování a vzájemné stížnosti jedněch na druhé. Děti by byly vychovávány vlčicí, popřípadě fenou rotvajlera nebo opicí. Děti by si tak víc užili dětství. A matky by je mohly navštěvovat dvakrát ročně. V době narozenin v podobě holubice míru a na Vánoce jako Santa Claus. Ale myslím si, že by to neprošlo. Matky by to nezvládly. Žít bez svých mláďat. Bez ničitelů a kritiků. Pokračovatelů rodu. Kde by se jinak realizovaly ty nebohé pečovatelky, uklizečky, vychovatelky, učitelky, utíračky nosů, hlídačky pozdních příchodů a strážkyně rodinného krbu? Kdo by je kritizoval, napomínal a peskoval? Kdo by je zlobil a kdo by jim dělal takovou radost, jako jejich děti?

Matky suché listí by doma smutně žily bez svých ostrovtipných a šikovných dětí. Ani já - matka panická nožka se závratí bych je nevyměnila. Zvlášť teď na stará kolena. Když mi pomohly proměnit se na Indiana Jonese.

"Mami, nejezdi tou městskou dopravou. Vždyť objíždíš celou Prahu. Můžeš si zkrátit cestu přes železniční most."

A co udělá milující a správná matka? Poslechne své dítě. Nechá si poradit. A vydává se na dobrodružnou výpravu po prkenné lávce. Upřeně pozoruje škvíry mezi prkénky. /"Nekoukej se tam! Dívej se na oblohu." radily jí děti/ A dvakrát denně si představuje, že ta úzká, pohupující se lávka pod údery jejích kroků,  praská. Třísky létají a do toho všeho strojvůdce projíždějícího vlaku RegioJet /jenom jako!/ dostane infarkt a strhne páku do protismyku. Cestující ve vlaku ječí, ona se snaží přeskočit zábradlí a vrhnout se do Vltavy. Ale má příliš těžký zadek z toho sedavého zaměstnání.  Neohrabaně a trapně bojuje s přitažlivostí zemskou. Prkénka se jí pod nohama bortí, jak se snaží ze všech sil uniknout před  lokomotivou. Kolem ní se ale už řítí vlaková souprava a všechno okolo se boří. Matka padá jako modrý silonový sněhulák s podpatky z výšky do Vltavy. Zimní bunda rychle vsakuje snad všechnu chladnou vodu v řece najednou. "Měla si přeci jen koupit tu nepromokavou úpravu" napadá ji. Plácá kolem sebe zcela marně rukama a kabelkou, kozačky se snaží setřást z nohou. Ale  tone. Rychle a hlučně. Polyká nosem a pusou špinavou vodu. Topí se a nakonec umírá. K jejímu tělu přilétají bílí andělíčci. Obličeje mají  podobu dětí, posmrtné to útěchy. "Šťastná to žena." šeptají si. Díky nám. Dobře jsme se postaraly o to, že se na světě s námi nikdy nenudila.

A to je Konec