Vždycky jsem si myslela, že mě slova baví. Četla jsem spoustu knížek. Na základní škole jsem si dokonce sama a dobrovolně vystřihovala obrázky spisovatelů a spisovatelek a nalepovala si je do školního sešitu.
David Boyd
Zkrátka, četla jsem z čistého zájmu o literaturu. A taky jsme měli výbornou učitelku. Byla to báječná a nekonvenční žena. Ale ve třídě byla přísná a každého narušitele v hodině si včas odvedla za dveře. Ten se potom do třídy vrátil s rudýma ušima. Ale nyní mám dilema. S mluvou vlastní dcery. Pan učitel totiž ve škole zadržel mé dceři psaníčko, ve kterém si dopisovala se spolužačkou. A o čem jiném by si v patnácti mohla děvčata dopisovat, než o klucích? O jednom chlapci v psaníčku se vyjadřovala jako o "kunďákovi". Panu učiteli se podařilo děvčatům psaníčko, které si posílala ve vyučování zadržet a přečetl si ho. Potom chtěl v zájmu výchovy celé třídy prodiskutovat toto slovíčko i s ostatními spolužáky dcery a její kamarádky. Ale slušnost ani zvyky mu nedovolily to dotyčné slovo přečíst. Nechal proto psaníčko kolovat po třídě, lavici po lavici, od jednoho žáka k druhému,aby si mládež sama mohla přečíst to neslušné slovo. Někteří, a mezi ně patřila i má dcera dotyčné vulgární slovo měli problém najít, neboť ho pan učitel nezatrhl červenou propiskou a především to slovo nepovažují za neslušné! A tak pátrala a přemýšlela celá třída, které slovo v psaníčku by to mohlo být. Nemyslím si ani o jedné rodině spolužáků mé dcery včetně rodiny naší, že by užívala toto slovo doma v běžné hovorové řeči. Nebo, že by ho snad někdo z rodičů začal užívat jako první a tím pádem si může připsat na svůj vrub jeho vynalezení. Nebo snad může požádat o jeho zařazení do slovníku. Ve škole se pochopitelně nakonec neslušného slova dopátrali. Ale nikdo z žáků si nenechal vysvětlit, že je to slovo pubertální, vulgární nebo nepatřičné k jeho používání ve škole i mimo ní. Doma jsem se s dcerou potom na toto téma snažila také diskutovat. Pokoušela jsem se využít všech svých znalostí, které jsem načerpala v knihách i ve škole. Marně jsem se ji však snažila vysvětlit: že logicky je "kunďák" odvozen od slovního základu vulgárního slova "kunda" označujícího vagínu. A pokud ta je rodu ženského, je nesmysl používat ho ve spojení s označením chlapce nebo mladého muže. Zjistila jsem však pouze, že co se týká mluvnice, jazyka českého, literatury a nových slov je moje autorita nenávratně pohřbena. Také jsem nevyřešila otázku toho, kdo vlastně s tímto označením začal? Dívky – na oplátku toho, že je chlapci neslušně nazývají jejich pohlavním orgánem? Ale proč tedy nenazývají pohledné chlapce slovy, které jejich pohlaví přísluší? Na otázku dcery:" Ty jsi nikdy neřekla o klukovi, kterej se Ti líbí - že je to kunďák?" jsem musela pravdivě odpovědět: „Neřekla. Nikdy. Možná proto, že jsme se styděli přiznat a veřejně vůbec označit někoho, kdo se nám líbí. Tenkrát nadávky znamenaly pouze nadávky. A názvy pohlavních orgánů jsme nedokázali vyslovit a ani napsat...nebo si to špatně pamatuju?
/uveřejněno 3.3.2010/
