Jak si udržet "plaché" břicho?

Štíhlé ženy působí křehce a hladově. V každém zodpovědném, dobře živeném muži probouzí podprahový pocit zodpovědnosti ochránit slabé a bezbranné, a nasytit hladovějící. Ženy dobře živené, kypící zdravím a smyslnými křivkami v mužích atakují sexuální touhu, rozmnožovací pud.

Ženy více najezené a "bujné" zase mužům ve většině případů připomínají více kuchařky a matky, než milenky.

Jeden z nejvlivnějších návrhářů, kontroverzní Karl Lagerfeld, je znám mimo jiné tím, že pohrdá tlustými lidmi. O ženách, které mají číslo oblečení větší než je velikost 36, prý řekl, že by se za sebe měly stydět. Karl možná rozumí módě a na prostorově vybavenějších ženách jeho modely vůbec nevyniknou. Ale jinak zřejmě ve skutečnosti všemi ženami opovrhuje. Nejen těmi nad velikost číslo 36.

"Plaché" břicho je výsadou žen, které onemocněly. Dopustily, že jed otrávil jejich duši. Aby o jejich vzhledu rozhodoval někdo jiný. Podřídily se diktátu vyretušovaných žen z časopisů. Přestaly přijímat potravu a staly se z nich anorektičky nebo bulimičky. jejich žaludek se stáhl a podle jednotlivé nemoci buď nepřijímá žádnou potravu /anorektička/ nebo ji okamžitě vyvrátí /bulimička/.

Jak si tedy udržet ploché břicho, zdravý rozum, sebevědomí i důstojnost?

Přirovnala bych to k "problému" asi jako k tomu,  jak si udržet lásku. Emoce nelze jednoduše vypnout a zapnout příslušným tlačítkem. To samé nelze učinit ani s pocity naší spokojenosti a případné závislosti na tom, jak nás posuzuje naše okolí.

Pokud si přeje aby jste vypadala a chovala se určitým způsobem a pouze za této podmínky vás uzná a bude vás mít rádo - je třeba přemýšlet o tom, proč jste si vybrala tyto přátele a partnery? Kam vás to vede? K jakému poznání? Vždycky je to o nás. O tom, co můžeme a chceme změnit.

Věřím v zázraky. Pokud si Bůh přeje, abych měla ploché břicho zařídí, aby lidé přežili bez jídla. Pokud si můj milý přeje abych byla hubená - vybere si jinou ženu a nebude mě trápit svou kritikou. A pokud mým měřítkem osobního štěstí je chcípat hlady, potom jsem zřejmě asi hodně nemocná.

"Přestože jsou stravovací poruchy, vzniklé snižováním tělesné hmotnosti, skutečné a tragické, pro většinu žen nemusí být diety meřítkem. Ženy, které jsou velké nebo malé, široké či tenké, krátké či vysoké, jsou nejpravděpodobněji takovými, protože zdědily tělesnou konfiguraci svých příbuzných; může se jednat buď o příbuzné současné nebo i o ty, kteří patří o generaci nebo dvě nazpět. Napadat či odsuzovat fyzickou stránku ženy znamená vytvářet generace úzkostlivých a neurotických žen. Dělat destruktivní a konečné závěry o zdědeném tvaru těla ženy ji okrádá o několik důležitých a vzácných duševních pokladů. Okrádá ji to o hrdost na tělesný typ, jež jí byl dán jejími vlastními předky. Když je učena toto tělesné dědictví napadat, okamžitě je odříznuta od své ženské tělesné identity se zbytkem rodiny.
Je-li učena, aby nenáviděla své vlastní tělo, jak může milovat tělo své matky, které má stejnou stavbu jako její? Nebo tělo své babičky či těla svých dcer? Jak může milovat těla ostatních žen (mužů), které jsou jí blízké a které zdědily tělesné tvary svých předků? Napadat ženu kvůli jejímu tělu tedy znamená ničit její právoplatnou hrdost na sounáležitost se svými vlastními lidmi a okrádá ji o přirozený tón, který ve svém těle cítí, bez ohledu na to, jaká je její výška, velikost a tvar. V podstatě je útok na ženská těla dalekosáhlým útokem nejen na ty, kteří již zemřeli, ale i na ty, kteří přijdou po ní." 

Ženy, které běhaly s vlky -  Clarissa Pinkola Estés Ph.d.