Broučci na pouti

"Když přivřu oči, dokážu si klidně představit, že jsem někde na Montmartru.“ špitnul mi do ucha romanticky naladěný Zbyněk a neromanticky mě cinknul skly svých brýlí do hlavy.

autor fotografie Zbyněk Konvička

„Promiň“, hned se mi začal omlouvat, když jsem uchopila nožku sklenice s vínem do prstů a se slovy: “ Na zdraví“ jsem si chtěla připít s jeho brýlemi. Ale to už jeden člen kapely Sergente Pepere našel mezi divačkami potenciální kosmickou ženu a vedl si ji za ruku na jeviště. Petra se nám představila úklonem hlavy. Daniel Yves Fournier, majitel nejkratší sukně v píseckém klubu Píčko, možná i nejhezčích nohou toho večera začal svou produkci. Spiklenecky se culil a potom i hihňal. Petra dosud netušila, jakého to kosmického zázraku se ten večer stane účastnicí. Polehoučku ji byla oblečena harmonika na záda a byla vyzvána jejím hráčem k tanci. Její tanečník, kosmický muž i hudebník ji zároveň objímal, tančil s ní a při tom celém ještě stačil hrát na harmoniku upevněnou po celou dobu na jejích zádech. Čím se zrychlovala hudba, tím rychleji tančili a otáčeli se. Na konci písně měla Petra buď slušně zamotanou hlavu anebo byla kosmicky a nadpozemsky unesena okamžikem. Které ženě se to kdy přihodí současně? Aby mohla tančit se samotným hudebníkem, který jim k tanci i hraje? Smutně jsem zašilhala po vysokém muži s heligónem. Ale představa, že táhnu na zádech jeho obrovský hudební nástroj, snažím se s ním udržet taneční krok a trombonista při tom celém do něj duje mě vůbec nenadchla. Důvod k malé závisti ale teprve přišel. Na rozloučenou s kosmickou ženou totiž Petru líbali na obě tváře všichni hudebnící z kapely. Líbal ji bubeník, líbal ji saxofonista, líbal ji heligonista, líbal ji trumpetista a samozřejmě ji líbal i její tanečník, harmonikář a klávesista. Jeden z hudebníků si šel i pro přídavek. Koncert nebyl zatím ani v polovině. Dechové nástroje – saxofon, trubka a heligón duly jako urvaný. Maminka Hanky mi něco zakřičela do ucha o bubínkách. Měla na mysli naše bubínky v uších. Prý máme otevřít pusu, aby se vyrovnal tlak v hlavě a nepraskly nám. Ale než jsme vůbec pochopily, co nám maminka vlastně chce říct, snažila se ji Hanka poslat na chodbu. Rozuměla ji totiž, že si nám maminka stěžuje. Že je v klubu takovej hluk, že ji prasknou bubínky. V repertoáru měla ten večer kapela i krátkou, ale svěží a inspirativní módní přehlídku, moderovanou samotným majitelem klubu. „Zkrátka Francouzi, styl a nadšení pro módu nezapřou“ komentovaly jsme my ženy modely umělců. Nakonec i nás dosud sedící zvedla hudba ze židlí. A nemusela jsem už závidět kosmické ženě. Všichni hrající muzikanti včetně bubeníka se totiž přemístili na malý parket mezi nás hosty klubu. Tančila Hanka, tančil heligonista, tančila maminka Hanky, tančil saxofonista. Tančili všichni. Netančil pouze bubeník. U jeho výstupu je doporučováno i vhodné sedět. A tak s jeho vozíkem, ve kterém byl umístěn společně s bicími popojížděli jeho kolegové z kapely. A když jsem na chvíli přivřela oči, neviděla jsem se na Montmartru. Viděla jsem barevné ilustrace Ondřeje Sekory. Ilustrace z knížky Broučci na pouti.Ti mí broučci v dětské knížce byli totiž taky veselí a barevní, a okolo nich se všichni radovali a smáli se a tančili. Ale to už je zase jiná pohádka.

/22.9.2009 Pí(3,14) local club Písek/

Článek byl uveřejněn 30.9. 2009 v Píseckých postřezích.

Francouzská skupina Sergent Pépere v naší republice poprvé vystoupila v roce 2000 a od té doby se do českých klubů a na české festivaly stále vrací. Kapela hraje směs jazzu, balkánské a orientální hudby, latinskoamerických rytmů a francouzského šansonu. Součástí jejich koncertů je však i pódiová prezentace, která připomíná cirkusovou šou, turecké tržiště nebo balkánskou svatbu.