Tyranie tzv. lidských práv

Evropa vstupuje do fáze své existence, kdy ji čeká boj o svobodu a lidská práva s tzv. lidskoprávním průmyslem, který dokáže udělat "lidská práva" už téměř z čehokoliv a zcela bez ohledu na to, jaká práva tím poruší a co všechno tím zničí. Hlavní představitel českého lidskoprávního průmyslu - Michal Kocáb, byl nedávno odejit. Bohužel Kocáb byl jen malá hlavička hydry, jejíž patrně největší hlavou je v současné době Evropský soud pro lidská práva.

Evropský soud pro lidská práva vznikl v roce 1959, aby projednával spory o případné porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. S tím, jak si postupně on i další části lidskoprávního komplexu předefinovávali lidská práva, se ale nakonec vyvinul ve zvrácenou instituci, která zneužívá své pravomoci k systematickému oklešťování svobody vyznání (to je jedno z práv, které měl původně hájit, ale většinou na ně zvysoka kašle) a ničení mravnosti.

Jeho poslední "mistrovský kousek" je pro zdravě myslícího člověka opravdu těžko pochopitelný, ale to se  v poslední době týká vícero jeho rozhodnutí. Tedy: bylo-nebylo, v Essenu sloužil ve farnosti sv. Lamberta jako varhaník pan Bernhard Schüth. Pomineme-li supervelké kostely, kde existuje samostatná pozice regenschoriho (ředitele kúru), kam asi farnost sv. Lamberta nepatří, je varhaník po knězi organizačně druhou nejdůležitější osobou při mši - mimo jiné dohlíží na případný sbor a organizaci liturgického zpěvu.

Je pochopitelné, že Církev stojí o to, aby takovouto pozici zastávala důvěryhodná osoba bez výraznějších morálních nedostatků (tím spíše, že ve sboru mohou zpívat i malé děti, že ano). Proto pan Schüth podepsal pracovní smlouvu, v níž byla speciální klauzule o tom, že jako zaměstnanec Církve musí být loayální k Církvi a jejímu morálnímu učení. Nějakou dobu to fungovalo, jenže potom... Potom pan varhaník zjistil, že vlastně jeho žena je už trochu nudná a že minimálně konkrétní jedna další je mnohem lepší. Rozvedl se, přestěhoval se ke druhé, se kterou počal dítě - teď nevím přesně, v jakém pořadí, ale z hlediska Církve to není zas až tak důležité.

Katolická církev totiž rozvod neuznává a pan varhaník pro ni žije v bigamii s nemanželským dítětem. To druhé by se dalo odpustit jako olitovaný jednorázový hřích, to první ale ne, protože to je veřejný těžký hřích, v němž dotyčný kontinuálně a tvrdošíjně setrvává. Církev se tedy pochopitelně s varhaníkem rozloučila. Varhaník ovšem projevil hroší kůži a nulový smysl pro sebereflexi: začal se s farností soudit, že jí do jeho soukromého života nic není. První instance mu dala za pravdu, nicméně pak se ke slovu dostali přičetnější soudci a dotyčný si následovaně neúspěšně prošel celou německou soudní linii až k Ústavnímu soudu, který ho rovněž po zásluze poslal do háje.

Ale proč by házel flintu do žita, když je tu ještě ten pasoud ve Štrasburku, že ano. Když máte štěstí a dostanete porotu aktivistických protikřesťanských soudců... A soud rozhodl, jak je poslední dobou jeho tradicí, absurdně: výpověď prý byla nezákonná, páč dotyčný se sice podle ESLP k něčemu zavázal, ale bylo by absurdní si myslet, že tím něčím by mohla být sexuální abstinence po rozvodu. Bez ohledu na to, co podepsal, má prý varhaník právo na "soukromý rodinný život".

Tohle je vážně problém, protože takovéto rozhodnutí nejenže porušuje svobodu vyznání, když znemožňuje církvím klást nábožensky podložené požadavky dokonce i na zaměstnance, kteří hrají důležitou roli při samotné bohoslužbě (případně si nemístně osobuje pravomoc rozhodovat, co je důležité z církevního učení), ale vyloženě je těžce poškozuje, protože jak asi může na věřící působit nucené zaměstnávání takto znemožněného varhaníka, který se navíc nestydí soudit s vlastní církví u takových pasoudů, jako je ESLP?

Druhá věc je, že takovýto přístup zcela ničí požadavek na "morální bezúhonost" zaměstnanců. Nemůže-li Církev vyhodit z čistě církevního postu hříšníka balancujícího na hraně exkomunikace - koho kdo z morálních důvodů vyhodit může? Ještě chvíli a naše děti budou ve škole učit učitelky přivydělávající prostitucí a požadavek na výpis z trestního rejstříku bude trestným činem.

Necháme-li "lidskoprávní průmysl" pracovat dále tímto způsobem, pak to znamená jednak pronásledování křesťanů a náboženství vůbec (já jako zodpovědný kněz bych u dělal vše pro to, aby si ten varhaník už k mým varhanám nesedl, i kdybych proto měl jít do vězení), jednak morální likvidaci společnosti.