Proč Alfie Evans musí zemřít

Na mnoha webových stránkách dnes můžeme v podstatě v přímém přenosu sledovat boj o život Alfieho Evanse, anglického postiženého chlapce,

kterého se lékaři nemocnice, která o něj měla pečovat, rozhodli místo toho „v jeho nejlepším  zájmu“ zabít. 

Když se to rodičům z celkem pochopitelných důvodů nelíbilo, přispěchalo na pomoc britské soudnictví, které je minimálně stejně zkažené, jako britské zdravotnictví. Podle něho to lékaři nemocnice Alder Hey (nemůžeme ani říci jen obecně britští lékaři, protože bychom našli spoustu těch, co nesouhlasí) vědí nejlépe a jedině správně.

Rodiče se v zoufalé snaze synka zachránit obrátili až do zahraničí a několik nemocnic, včetně italské špičkové pediatrické kliniky Bambino Gesu, dalo najevo, že je ochotno Alfieho přijmout do své péče a pokusit se mu pomoci, je-li to možné (zda to je či není možné, dnes nikdo jistě neví, protože v Alder Hey se dodnes u Alfieho nezmohli ani na diagnózu jeho potíží). V případě Bambino Gesu je dokonce zajištěno i financování léčby bez britské účasti, takže by převoz a další léčení Alfieho nestálo Anglii ani libru. Navzdory tomu, navzdory vůli rodičů a dokonce i navzdory pozoruhodné neochotě Alfieho umřít (zjevně zvládl přežít bez podpory přístrojů o mnoho delší dobu, než lékaři z Alder Hey považovali za možné, a to nejen ve vyjádřeních pro tisk, ale i v odborných dobrozdáních pro soudy), se postoj britského soudnictví a zdravotnictví nemění. Alfie prostě musí bez pomoci zemřít, udušením, dehydratací či vyhladověním, to je jedno, hlavně aby umřel.

Někteří se ptají: „Proč? Proč věnuje tolik úctyhodných úřadů a institucí Spojeného království tolik nezměrného úsilí zvrácené a zločinné snaze o likvidaci malého dítěte?“ Odpověď je prostá a smutná. Jde o prachy a o čest. O prachy, které nebude nutno vynakládat na léčbu dalších dětí s životem nehodného žití (jak by řekli nacisté, jejichž zdravotnictví v tomto Britové a jejich úřady dnes pilně napodobují), nanejvýš pochybnou a vylhanou čest lékařů z Alder Hey a o (dnes již jen virtuální) čest těch soudců a úředníků, kteří už několikrát před světly médií rozhodli tak, jak rozhodli.

Ptáte se, co to má společného se ctí? Rozumějte, jde o to, že když britský lékař rozhodne, že dítěti už není možné nijak pomoci a mělo by zemřít, je naprosto nepřípustné, umožnit péči o něj někomu jinému. Jednak přece nikdo nemůže být lepší než britské zdravotnictví! A druhak – kdyby ten někdo nakonec přece jen dokázal přijít s něčím, co by zlepšilo Alfieho stav, dovedete si představit, jak strašná ostuda a rána pro dokonalé britské zdravotnictví by to byla. Jak by jeho pověst utrpěla?

Jistě, zlé jazyky mohou tvrdit, že pověsti britského zdravotnictví už nemůže uškodit vůbec nic (a budou velmi blízko pravdě), ale přesto, tohle by byl další pádný důkaz. Už jednou v tomhle britské úřady „selhaly“, když se lekly veřejného mínění a couvly před vůlí rodičů Ashya Kinga, kteří se rozhodli odvézt svého britskými lékaři k smrti odsouzeného syna na vlastní náklady do České republiky na léčení. (Původně na ně britské úřady vydaly zatykač a dělaly vše možné, aby jim v převozu dítěte zabránily, stejně jako u Alfieho.) A ejhle, kluk, kterému podle britských lékařů nebylo pomoci, se po protonové léčbě z českých rukou uzdravil. To bylo tak TRAPNÉ a PONIŽUJÍCÍ… A ta reakce britských občanů…

V ještě trapnější pozici jsou ale britské soudy a policie. Pokud by se Alfie Evans po převozu na Bambino Gesu byť jen trochu zlepšil, celý svět by věděl, že britské soudy a policie spolupracovaly s (buďto neschopnými, nebo zločinnými) britskými lékaři na pokusu o vraždu malého dítěte. Že jim tu vraždu schválily, odobřily a vší silou státní mašinérie pomáhaly provést. Naproti tomu, když Alfie umře v Anglii, bude to OK. „Fanatici“, kteří si myslí, že lékaři by neměli být katy, ale zachránci lidských životů, budou sice vyskakovat, ale umírněná veřejnost, děsící se takového „extrémního pohledu“ a ukonejšená dobrozdáními pečlivě vybraných lékařů a soudců, v sobě sílu odsoudit Alfieho vrahy nikdy nenajde.

Kdo četl Tři mušketýry, možná si pamatuje na doporučující dopis s generálním pardon, který dal kardinál Richelieu jisté Mylady. Byl velmi stručný – zněl nějak takto: „Na můj příkaz a pro blaho státu učinil nositel tohoto dopisu, co učinit měl.“ Ponechme stranou, že jde o fikci, která navíc danému kardinálovi poněkud křivdí. Ten text ale vystihuje situaci. Dosaďte si za to něco nevyslovené vraždu Alfieho. A na místo podpisu desítky razítek „nejúctyhodnějších“ britských institucí a podpisy jejich „úctyhodných“ představitelů. Kdyby couvli, zničilo by to jejich důvěryhodnost a úctyhodnost, byť jsou dnes opravdu již jen virtuální.

Takže oč dnes jde Británii? Jednoduše a prostě, přímou řečí onoho fiktivního dopisu: „Pro blaho státu (tj. neschopných lékařů a zločinných úředníků, na nichž dnes stojí Spojené království – pozn. překladatele) – Alfie, přestaň to komplikovat a už konečně chcípni!“

Držím Alfiemu palce, ale boj za jeho život je boj Davida s Goliášem. A bohužel, Davidové vyhrávají jen velmi vzácně.

Článek vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy, kde lze v prvním diskusním příspěvku najít i aktualizovaný seznam odkazů na další články o tématu....