Sexuální výchova podle Breziny

V dnešním pátečním magazínu MF Dnes je prezentováno téma Jak učit o sexu?, jehož zpracování názorně ukazuje jedno z největších úskalí školní sexuální výchovy, které žádný zodpovědný rodič nemůže pominout. Ta úskalí jsou vpodstatě tři: a) nemožnost přizpůsobit ji individuální připravenosti jednotlivých žáků, b) ničení zdravého studu žáků veřejným probíráním velmi soukromého tématu, c) riziko amorální indoktrinace dětí. Zmíněný článek pak opravdu názorně demonstruje to poslední.

Stěžejní a vševysvětlující je zde vyjádření k tématu od Ivana Breziny, který na otázku „zda je správné vyučovat o sexu na škole“, prohlásil:

Jednou ze základních funkcí školy je doplňovat a vyvažovat případně jednostrannou a ideologickou výchovu rodičů. Pokud jsou rodiče dejme tomu puritánští katolíci, měly by se děti dovědět, jak funguje jejich tělo. Měly by vědět, že vystřídat před vážným vztahem několik partnerů není hřích, ale způsob, jak zabránit pozdějšímu nesouladu a rozpadu manželství. Farář jim nejspíše neřekne, že předmanželská „čistota“ je nesmysl škodlivý duševnímu i sociálnímu zdraví.

Co dodat? Lidé, kteří znají Ivana Brezinu jako nepřítele zelených iniciativ, už jistě dobře vědí, že lhaní mu nečiní sebemenší problém, a tak je nepřekvapí ani fakt, že lže, jako když tiskne, i zde, neboť střídání partnerů před vážným vztahem je naopak poměrně spolehlivou cestou k onomu nesouladu a rozpadu vztahu a předmanželská čistota škodí maximálně tak Brezinově peněžence, neboť lidé jí holdující zřejmě nebudou nakupovat pornografický časopis (och, pardon, oficiálně se mu vlastně říká „časopis pro pány“, že ano) Maxim, jehož je pan Brezina redaktorem.

Problém je ale jinde, nejen v samotném lhaní. Sexuální výchova v určitém pojetí je už sama o sobě ideologická. Není náhodou, že jedním z autorů kontroverzní příručky, proti níž se teď spřádají petice, není nikdo jiný, než „divoký sexuolog“ Radim Uzel, který má vpodstatě tytéž názory jako Brezina, jen je tak nějak v souvislosti se sexuální příručkou formuluje opatrněji.

Mnohé činnosti, které by se měly v rámci sexuální výchovy vyučovat, jsou z hlediska katolické morálky naprosto nepřijatelné, jako například antikoncepce, potraty a podobně. Jedním ze základních didaktických poznatků je, že rozhodně není vhodné učit děti špatnostem. Neučíme je, jak nejlépe topit koťata či trhat ptákům nožičky, jak dávkovat arzén do kávy či jak vyrábět molotovův koktejl, neměli bychom je vyučovat ani antikoncepci. Alespoň tedy ne děti katolíků. Narozdíl od Breziny si totiž troufám tvrdit, že škola není a nemá být převýchovné zařízení.

Ještě větší problém ale představují ideologičtí vyučující sexuální výchovy, kteří budou žákům vysvětlovat, co je a co není dobré. Já osobně jsem byl naprosto znechucen, když jsem se v sedmé třídě ZŠ v rámci biologie od učitelky dověděl, že „sex před manželstvím je zdravý a normální, že je třeba si vše vyzkoušet a že kluk, který by dnes chtěl, aby jeho nastávají byla panna, by byl opravdu neskonalý hlupák“. A to bylo prosím tuším v roce 1992, kdy ještě sexuální výchova oficiálně neexistovala. Co by asi dokázala daná dáma, kdyby měla větší časový prostor a po ruce příručku Uzla a Petrnouška a např. hru kompot? A co by s tím dokázal učitel s názory amorálních exotů Breziny či Uzla? Raději nedomýšlet…

Problém současného pojetí sexuální výchovy podle naštěstí (prozatím?) stažené příručky je ten, že jejím evidentním cílem je demoralizovat slušně vychované děti křesťanů a vysvětlit jim, jak pořádně souložit před manželstvím, jak užívat antikoncepci a přinejhorším si obstarat potrat. Což všechno je samozřejmě OK, proto se to učíme. A tak jako v zahraničí podobná výchova vedla ke zhoršení situace, tak se dá očekávat, že tomu bude i u nás.

Článek vyšel rovněž v časopise Duše a hvězdy.