Putování za Fatou morgánou - šestá část

Po snídani, výborné - jak jinak - jdeme po hlavní třídě do Hammametu, neboť - i když připaluje sluníčko jak zběsilé a měli bychom se radši cachtat v moři - je čtvrtek, den trhový a ten si nenecháme za žádnou cenu ujít.

Míjí nás veselý výletní vláček, kterému jen tak z radosti z hezkého dne zamávám a on kupodivu zastavuje. Pan konduktér nás s hlubokou úklonou: " Bonjoure madam et monsieur" vítá a my nasedáme. Ve vláčku na nás volají náhodní pardubičtí známí z letiště a z výletu na Saharu. Přisedáme k nim, jsou báječní a já si na tu kostrbatou (interrupční - jak se směje naše známá) jízdu zavdávám z malé pohotovostní placatice "první pomoci." Když vidím, že po ní pošilhává i ona, vytasím z košíku manželovu butilku a za chvíli zpívá celý vláček i s korektním uniformovaným konduktérem. Je zářivé čisté ráno, vláček vesele poskakuje v rytmu českých a moravských popěvků a nám je blaze.

Vystupujeme v pevnosti a vydáváme se na tržiště. Místní prodejci nás sice oslovují, ale nejsou tak neodbytní jako ti v Kairouianu. Zastavujeme se u stánku s velikými perleťovými mušlemi a já na jednu ukazuji - (mého drahého předtím tiše upozorním, že budu smlouvat). Tohle smlouvání je na zdejších tržištích přímo vyžadováno a náleží k místnímu dobrému bontonu. Prodejce mi mušli nabídne za 20 TD a tak schválně předstírám odchod. Když sníží na 15 a pak i na 10 TD, chytám se teatrálně za hlavu a vykřikuji: "Mon l´argent, mon pauvre l´argent... - Mé peníze, mé ubohé peníze...".Obchodník rozzářeně slevuje na neuf - devět a pak až na six - šest. Na moje cinque - pět zavrtí ztrápeně hlavou a vyhlídnutou mušli mi podává už zabalenou. Široce se na nás usmívá, děkuje a chce vědět, odkud že to jsme. Když na obvyklé: "Němci, Holanďané, Švédi?" uslyší moje: "Tchéques - Češi", rozzáří se a nadšeně vykřikne (jako jeden z mála): "Oh Prague, cést trés jolie ville - Oh Praha, to je velmi krásné město!"

Protože začíná být úmorné vedro, zamíříme přes přístavní pláž po mořském břehu zpátky do hotelu. Zujeme se a jdeme bosí, pláž je písčitá s malinkými oblázky, moře jemně šplouchá a drobné vlnky nám něžně masírují unavené nohy. Na obzoru tiše klouzají bělostné plachetnice a výletní lodě a my se i přes ten žár cítíme jako v ráji. Zastavuji se a skoro nábožně naslouchám jemnému šumění moře a celým tělem vdechuji ten mír a klid kolem nás.

Afrika - chtěla bych slyšet její vzdálené zvuky až odněkud z vnitrozemí a tak alespoň vnímám její horký dech.