Konec prvního týdne pobytu - slunění na pláži, plavání v moři a přemíra dobrého jídla, ale - nemám už co číst. Ty čtyři knížky a křížovkářský slovník, které jsem sebou vzala, jsou zoufale málo, nějak jsem to prostě neodhadla.
A tak vydatně naolejovaní - (namazaní nebudu říkat ani náhodou, bylo by to zavádějící) - se každý den procházíme po mořském břehu. Vždycky kolem tří kilometrů dopoledne i odpoledne. Osobní věci necháváme bez obav pod slunečníkem, zdejší pláž je totiž dobře hlídaná a tak jsme úplně bez starosti.
Máme velice srdečnou a čisťounkou paní pokojskou, se kterou si ráda poklábosím a možná nám právě proto pečlivě skládá jak manželovo pyžamo, tak i mou noční košilku. Na té mojí si nechává obzvlášť záležet, nacházím jí denně pečlivě naaranžovanou do různých vějířků a s umělecky nařasenými kraječkami. S manželovým pyžamem už tolik nevyvádí, skládá ho stylem ´aby se monsieur neurazil´. Pán se tedy neuráží a naopak každý den společně se mnou hodnotí její umělecké kreace.
Na čistotu v pokoji si nejde vůbec stěžovat, zrovna tak jídelna, recepce a kavárna jsou přímo septicky čisté. Všechno je obloženo keramickými kachlíčky v převládající modré (moře, obloha), žluté (písek, poušť) a zelené (život, palmy). V těchto národních barvách nacházíme na tržištích převážně i keramiku a pak nejrůznější šperky z kůže, kovu a stříbra - náramky, prsteny a tzv. Fatiminu ručičku, která údajně chrání před uštknutím. Jsou to podle nás pouhé mýty, ale jiný kraj - jiný mrav.
Krátká padesátimetrová ulička, kterou procházíme k moři, je plná krámků a jejich prodejců, nabízejících své výrobky. Nejsou zdaleka tak vytrvalí jako na Sahaře a já mám po několika dnech pocit, že nás zkoumavě pozorují (cítím jejich pohledy v zádech) a hodnotí naší případnou solventnost.
Kromě roztodivných figurek velbloudů, ryb, ještěrek, želviček, písečných růží a bílých klícek na ptáky je tu i veliký výběr vodních dýmek. Jejich kouření je v Tunisku národním zvykem jak v kavárnách, tak i na předzahrádkách hotelů a bungalovů.
Zítra je neděle a s manželem jsme se rozhodli, že si uděláme pěší výlet po mořském břehu do pevnosti na obzoru, které budeme už jednou provždycky říkat pevnost Boyard.
