Půst je od slova postiti se, vztahující se právě k období vánoc. Mnozí z nás by to občas potřebovali. Já se k této množině statečně hlásím. I když, ruku na srdce, půst jako takový nedodržuji.
U nás v rodině se vyprávělo mnohé a moje maminka i babička nikdy nešetřily dobrými radami. Jasně, že hlavně směrem ke mně. A nejen o vánocích.
Ale mnohé se o těchto svátcích i praktikovalo. Když jsem to o mnoho let později líčívala svým dětem, nevěřily. Že jsme s bratrem něco takového přežili.
A tak se pokusím zavzpomínat.
Půst jako takový bylo období, kdy se požívala jen postní jídla. A na Štědrý den, tak to se kdysi nesmělo jíst vůbec nic. S výjimkou večera. To bylo ještě za dob maminky a babičky. Za nás pak byla postní doba přece jen o něco shovívavější. Ale platila zásada - všeho jen trochu a s mírou.
A tak jsme se s o tři roky starším bratrem dost často odpoledne dusívali čokoládovými figurkami, když jsme strojili před večeří stromeček. A na větvičky pak věsili převážně ořechy, obalené v barevných papírcích.
Babička, pamětliva svého dětství, nám pouštívala zrcátkem tzv. prasátka na zeď. Neboť jedno staré přísloví praví, že kdo se postí, uvidí zlaté prase. Jak dlouho to na nás zkoušela, to už si přesně nepamatuji. Moc veliký úspěch s tím ale neměla. Obvykle se v kuchyni u maminky rozčilovala: "Rostou z nich zločincí. Nic jim není svatý. Zhola nic."
Také nás jako úplně malé strašívala. Že venku po setmění chodí kolem domu tajemné bytosti. Perchty nebo Brůny. A děsí děti, které půst nedodržují.
To strašení se asi na mě dost podepsalo, protože jsem se dlouho bála tmy. A když jsem občas zůstala doma sama, všude jsem bleskově rozsvěcovala. A smetákem projela podlahu pod všemi postelemi, kde eventuálně mohl číhat nějaký ten zločinec. Nebo vrah. Perchtu a Brůnu nevyjímajíc.
Takže k tomu jídlu. Ráno - čaj a vánočka. V poledne - černý kuba. Večeře pak byla přímo opulentní. Rybí polévka, smažený kapr se salátem a vánoční cukroví. Přímo hody a tak jsme se s bráškou cpali. Pokud nám ovšem nebylo špatně z těch zhltnutých čoko figurek.
Jednou takhle o štědrém dnu odpoledne bratr nepostřehl, že do pokoje tiše vstoupila babička. A spolknul prasátko (to čokoládové) i s obalem. A protože byl už jako malý hrozný hypochondr, málem umřel strachy, že si ucpal žaludek i střeva. A strávil několik blažených dní na venkovním záchodku, očekávajíc brzký konec. Průběh ochoření mi pak po několik nocí šeptem hlásil.
Kapr pak býval obvykle ještě i k snídani na první svátek vánoční.
A víte, jaký je recept na štědrovečerního kapra po skotsku?
"Kapra uvaříme, pečlivě obereme a maso prodáme."
