Do penze jsem se jednoho dne rozhodla odejít úplně zdravá. A tak v nedalekém středisku u obchodního domu jsem se objednala na masáže. Bylo to ostatně cestou z práce jen pár kroků a proto jsem nelenila.
Rázně jsem odmítla dlouhodobé opečovávání a přesvědčila úřadující zdravotnici, že to vezmeme bez zbytečných prodlev. Pěkně fofrem a zodpovědnost že si ponesu jen já sama.
První návštěva byla úplným souzněním duší. Masérky se moc smály, když jsem jim líčila, jak mě doposud masíroval můj zápasnický manžel.
Jiné byly naopak zděšené, že se to nemá. Všechny mě ale ujišťovaly, jak se na mě budou těšit a že je se mnou velká legrace. Že jim tam většinou lidé skuhrají, kdežto já přímo hýřím dobrou náladou. No, moc dlouho jsem nehýřila, to mi tedy věřte.
Ale asi jsem jim všechno vyprávěla jen proto, že vyjádřily údiv, proč jsem se víc nehýčkala. Jako těmi odbornými masážemi.
A to jsem neměla. Opět došlo na maminčinu předpověď, že - vyřčené slovo nepřivoláš zpátky...
Posezení s pozvanými jsem měla v jídelně obchodního domu, v den po té první masáži.
Přiskotačila jsem tam plná endorfinů, namasírovaná, v nových dlouhých šatech a kožených střevíčcích. Také nových, neochozených.
Byla doba oběda, jídelna narvaná a já chtěla doladit s jejím vedoucím občerstvení.
Stolující poněkud zmkli a zírali na mě. A co se stalo pak, nemá skutečně obdoby.
Se širokým úsměvem jsem se k přítomným otočila - a vzápětí nehorázným způsobem prosvištěla půlkou jídelny.
V předklonu, pak v záklonu a závěrem po zadku.
Bylo ticho, úplné ticho. Nikdo se nesmál ani nepohnul. Zatím.
A já zpoza několika sražených talířů ječela: "Co to tady bylo, kdo tu, ksakru, něco rozlil nebo co?"
Když v tom tichu se ozval hlásek jednoho učně: " Promiňte. To já jsem tam ucmrndnul jen trochu polívky. S nudlema."
Jídelna rázem vybuchla, všichni se smáli, přímo ječeli. Jen já odkulhala a děkovala prozřetelnosti, že šaty byly opět úzké.
Rozloučení se pak neslo v jednotném duchu mého krkolomného pádu. A co zaviní jedna taková nudle.
Večer, to už doma, jsem velice, ale velice mrzutá, zaznamenala několik velikých modřin na pravém lokti, boku a noze.
Pak za dva dny jsem přikulhala na druhou masáž. Když jsem se zhroutila na lehátko, nastalo ticho. Skoro jako v té jídelně.
Tentokrát jsem ani já nehýřila dobrou náladou. A i masérka převážně mlčela.
Načež večer, to už doma, jsem zakopla o manželovu tašku s nákupem v kuchyni. A upadla krkem na ostrý, pravoúhlý roh linky
Následující den jsem přemítala, jestli na masáž vůbec mám jít. Modročerný byl totiž nejen loket, bok a noha, ale i tvář.
Všechno rozkvetlé hezky vpravo.
No, šla jsem, nejsem totiž zvyklá mrhat zdravotnickými službami. To tedy ne.
V ordinaci akce proběhla v naprostém mlčení. Jen jsem nemohla nevidět ten naprostý úžas nad tím, jak vypadám.
A protože moje maminka vždycky říkala, že všechno špatné chodí hned natřikrát, došlo vzápětí na její slova.
Večer přinesl manžel naše nové štěňátko, odhozené autem. To okamžitě zalezlo pod postele v ložnici a naříkalo.
Protože potřebovalo veterináře, nasoukala jsem se pro něj a ono mě svými ostrými zoubky pěkně stisklo tvář. Tentokrát tu levou.
Co dodat. Když jsem se dopotácela na třetí masáž, ticho se už dalo krájet. Otazníky v očích masérek nešlo přehlédnout.
A já zmateně, nevím proč, začala koktat, že to neudělal ten můj masírující zápasník, to že tedy vůbec ne!
Očividně mi nikdo nevěřil. A tak jsem poslední procedury radši vynechala.
Pak byl pátek odpoledne a my dva odjeli na chalupu. Večer se přiřítil manžel se sekerou v ruce z dřevníku a vykřikoval, kdo že tam
nechal nad špalkem kus nějaké šňůry.
A já jen zděšeně zírala, jak mu mezi a pod očima rozkvétá veliký, modročervený květ.
Další den přijela dcera z Prahy. Chvíli si nás prohlížela - to už jsme oba i mírně zežloutli - a pravila:" Vás dva tak někam pustit.
Já vás tedy znám, ale co si asi lidi pomyslí, až se vrátíte do práce, to tedy opravdu nevím".
A já si vzpomněla na slova bývalého kolegy ze svého prvního zaměstnání:" Já už v pondělí nemůžu ráno skoro ani dospat, co se Vám zase o víkendu přihodilo. A nechcete si koupit starší sanitku? Docela by se k Vám šikla..."
