Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Tak mě napadá, že po letech vzájemného soužití (s těmi kamny, ne s manželem) bych si asi měla pořídit nějaký manuál, protože jejich chování je naprosto nevypočitatelné.
To ráno jsem si tedy přivstala (čekali jsme návštěvu) abych upekla pár koláčů. A protože je znám, tak jsem jejich útroby nacpala tenoulilinkými třískami a malinkatými klacíky, nařezanými na míru jejich roštu (ani o milimetr víc) mým přepečlivým manželem. A přidala i pár laskavých slov a pohlazení, protože roky, strávené tady na chalupě, mě naučily chovat se k nim lstivě. Přímo podbízivě.
Naoko jim to zachutnalo, protože v nich párkrát zapraskalo a já se zase projednou nechala oklamat a vyběhla na zahradu. Když jsem se ale ohlédla, valil se z pootevřených venkovních dveří černý dým a i střecha domu se ztrácela v našedlém čoudu. A z komína naopak ani pramínek, ani ň.
"Co to tady zase vyvádíš," slyšela jsem burácet a kašlat manžela, násilně probuzeného v těch časných ranních hodinách (9.00) ze sladkého spánku. To jeho "zase" mě rozpálilo doběla. Jsem totiž čistokrevný střelec. A ten, když má před sebou nějaký terč, tak rychle vypálí...
Po výměně názorů na to či ono a ještě rychlejším otevírání oken, všech dveří, kdejakých průduchů a uvolnění našich průdušnic jsme se bok po boku utábořili k vydatné snídani pod stoletou lípou a připomněli si návštěvu dvou kominických mistrů.
Jak já jim před tím týdnem lichotila. Potřebovala jsem totiž od nich kromě obvyklé kontroly ještě pročistit i složitě vedené kouřovody od našich trojích kachlových kamen. Lichotky padaly ale jen do té chvíle, než jeden z nich povystrčil (přesně podle veskrze mlhavých instrukcí mého manžela) rouru od kuchyňských kamen.
Ještě, že jsem byla kousek od nich. Rouru, ze které se vyvalilo mračno sazí, jsem sice jakžtakž připlácla zpátky, ale nechtějte vědět (vidět) jak jsem vypadala. Nejen já, ale i celá kuchyně. A to jsem měla po zimě vygruntováno!
Ale přesto všechno - i když občas naše kuchyňská kamna tituluji ne právě lichotivými výrazy, jsem moc ráda, že je mám. Občas si zatrucují, ale většinou se domluvíme. A tak by to mělo být i mezi námi všemi.
